M.i.n.e // Luke Newton FF

- 8 -

Pokračujeme v krasojízdě, jak se říká... =) Doufám, že i dnešní část se vám bude líbit! ♥

* * * * * * * * * * * * * * * *

Nosem jsem do sebe natáhla vzduch a pomalu v duchu napočítala do deseti.

„Neboj, mami," odpověděl podivuhodně vyrovnaným hlasem Luke. „Myslím, že jsme si s Petrou dostatečně nastavili pravidla."

Nasucho jsem polkla, když mu z úst splynulo mé jméno. Znělo nezvykle.

Mé srdce se s jeho lží nedokázalo vyrovnat. Nic jsme si nenastavili. Hodlal improvizovat? Zřejmě. Oba jsme přece věděli, o co na návštěvě u lady půjde. Navíc jsem si nedovedla představit, že bychom se k sobě uměli chovat jako dva milenci. Luke mě nesnášel. A tak dobrým hercem být nemohl.

Bezděky jsem se otřásla.

„V pořádku?" zazněl mi přímo do ucha sytý melodický hlas. Škubla jsem sebou, jelikož jsem si vůbec nevšimla, že se ke mně tolik přiblížil.

Zkusmo jsem se odtáhla, ovšem on mi omotal paži kolem širokých boků a trhnutím si mě přivinul k sobě. Obrátila jsem k němu tvář naplněnou rozhořčením a nadechla se, abych vyprskla vše, co jsem měla na jazyku, ale Luke mě přerušil dřív, než jsem stihla začít. S pohledem zaklesnutým do mého. „Pravidlo číslo jedna," zašeptal bez mrknutí oka. „Když se tě dotknu nebo se k tobě přiblížím, nesmíš dát najevo, že bys nejradši proskočila zavřeným oknem."

Nekomentovala jsem sarkasmus, jenž z jeho hlasu odkapával, a místo odpovědi jen neurčitě trhla hlavou. Kdybych nevěděla, s jakou nechutí se mě dotýká, snad by se mi srdce zběsile rozbušilo. Takhle se mnou pouze rozlévala nesnesitelná bolest, pod níž jsem se křivila jako porouchaný stroj.

Příjemně hřál. Až moc příjemně... Vnímala jsem dokonce tlukot jeho srdce, a čert aby to vzal, to mé se k němu toužilo přidat. V jeho blízkosti jsem přicházela o veškeré sebeovládání. Mé tělo si dělalo, co chtělo, nedalo se ovládat. A v momentě, kdy jsem se mu podívala do očí, ztratila jsem půdu pod nohama.

A nesnášela se za to.

„Máš zelený oči?"

„Hm?" zamumlala jsem, aniž bych jeho poznámce porozuměla. Jen stěží jsem si uvědomovala, že se mu plynule pohybují rty.

„Nevšiml jsem si," zopakoval sametovým hlasem, až se zdálo, jako by se nacházel ve stejném opojení jako já, „že máš zelený oči."

„Nezajímal ses o to," šeptla jsem v odpověď, aniž bych si to uvědomila. Opět jsem se ujistila, že se v jeho blízkosti nehlídám ani nekontroluju. Připadala jsem si jako marioneta závislá na vedení jeho prstů.

Netuším, jak dlouho jsme se na sebe z té neuvěřitelně těsné blízkosti dívali. Dokázala jsem na tu dobu zapomenout na vše, co se odehrálo předtím. Nepřipouštěla jsem si, že tam stojím s mužem, který se mě dotýká z donucení, aby zachránil svou sestru. S nepatrným záchvěvem studu jsem si uvědomila, že si to dokonce... užívám.

Což mě konečně přimělo pohnout se. Vykroutila jsem se z jeho sevření, věnovala mu pokřivený hořký úsměv a o pár kroků ustoupila. Až tehdy jsem si uvědomila, že nás naše mamky zřejmě celou dobu pozorně sledovaly. Nehodlala jsem se vystavit na pranýř jejich dotazů a poznámek, zamumlala jsem rychlé „Jdu se převléct" a doslova utekla do své ložnice. Bez jediného ohlédnutí přes rameno.

Proč mě Luke nemohl nechat na pokoji? Co jsem mu kdy provedla, že se rozhodl mě takhle trápit?! Zřejmě dospěl k závěru, že si mě kvůli tomu falešnému vztahu vychutná. Co jiného by v jeho chování mohlo být? Nesměla jsem mu dovolit, aby se mi dostal pod kůži. Tedy víc, než už se mu to povedlo.

S povzdechem jsem se postavila ke skříni a bezradně se zahleděla na jednotlivé kousky oblečení visící na ramínkách. Musela jsem udělat dobrý dojem. A také jsem toužila Lukovi ukázat, že i když jsem tlustá, jak mě v noci nazval, jsem stále žena. Chtěla jsem zkrátka vypadat dobře.

Nakonec jsem zvolila volné černé šaty s vyšitými barevnými květy, tmavě zelené punčochy, kotníkové botky a lehké sáčko. Celý outfit jsem doplnila jemným kouřovým líčením a NUDE rtěnkou, navlnila vlasy, jež mi dosahovaly k ramenům, a poté se zadívala do zrcadla. Musela jsem uznat, že co jsem viděla, se mi překvapivě velmi líbilo.

Když jsem se vrátila do kuchyně, Anne lapla po vzduchu a vzápětí nadšeně zatleskala. „Petru, drahá, moc ti to sluší!"

Potlačila jsem úšklebek a obrátila se k mamce. Stále na sobě měla domácí neformální oblečení. Navíc se tvářila velmi uspokojeně, což ve mně vyvolalo podezření. Začínala jsem tušit, že s námi za lady Newtonovou nevyrazí. „Hm, mami," odkašlala jsem si, „ty asi nikam nejdeš, co?"

„Uhodlas," pohladila mě po tváři a spiklenecky zamrkala. „Promluvily jsme si o tom s Anne, zatímco ses převlékala. Tohle první setkání by se mělo odehrát v co nejmenším počtu lidí. A upřímně řečeno," naklonila se blíž, abych ji mohla slyšet jen já, „docela ráda seznámení s obávanou lady odsunu na neurčito."

Zaškaredila jsem se. „Necháš v tom svou nebohou dceru samotnou?"

„Moje dcera je mnohem silnější, než si myslí..."

Mrkáním jsem se pokoušela zaplašit slzy dojetí, jež se mi tlačily do očí, a pevně ji objala. Ne poprvé jsem v duchu děkovala osudu za to, jakou rodinou mě požehnal. Za to, že pro mě mamka byla spíš nejlepší kamarádkou než rodičem.

„Všichni připraveni?" ozval se z průchodu do kuchyně Lukův hlas. Ohlédla jsem se po něm, nenápadně, nechtěla jsem mu dopřát uspokojení, jež by mu má pozornost jistě přinesla, a všimla si, že si mě s lehce pootevřenými ústy prohlíží. Rychle jsem oči zavřela, nechtěla jsem si představovat, co se mu musí honit hlavou. Které nelichotivé poznámky to byly tentokrát?

„Jistě," odpověděla jí Anne, „můžeme vyrazit."

Zhluboka jsem se nadechla a neochotně opustila mamčinu ochranitelskou náruč. „Drž mi palce a mysli na mě. Ozvu se, jakmile to bude možné."

Přikývla a stiskla mi ruku. Což stačilo. Znala mě a věděla, že kdyby promluvila, strhnu a na žádnou návštěvu neodjedu. Svou vlastní slabostí bych naši dohodu zadupala do země a celé by to odnesla nebohá Penelope. Vše, co mi chtěla vyjádřit, dělala očima.

* * * * * * * * * * * * * * *

KOMENTÁŘ UVÍTÁM! ♥

→Za případně překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám, mohou se vyskytnout...
→Na profilu najdete odkaz na Facebook, směle se tam přidávejte =)
→Děkuju, mám vás ráda!