M.i.n.e // Luke Newton FF

- 61 -

Užijte si dnešní díl ♥ Děkuju vám za tu úžasnou podporu! Každý váš komentář mi na tváři vykouzlí široký úsměv, a to je prostě nejvíc ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Lehce mě líbnul na nos. „Takže se mnou půjdeš? Ochráním tě..."

„O tom nepochybuju," opáčila jsem zajíkavě, nějak mi nestačil dech, „ale radši bych dneska zůstala tady."

Poraženě si povzdechl. „Dobře. Pokusím se být co nejdřív zpátky. A donesu večeři. Máš chuť na něco speciálního?"

Kulila jsem na něj přepadle oči. Na jazyku se mi formovala poznámka, jen jsem netušila, zda je dobrý nápad pronášet ji nahlas. Nakonec jsem však přestala bojovat sama se sebou. „A co kdybych... něco uvařila sama?"

Obočí mu vyjelo nahoru.

„Jestli bys ale radši něco z restaurace..."

„Ne!" namítl horečnatě. „Jen jsi mě překvapila. Nejsem zvyklý na ženy, které umí vařit."

Nakrčila jsem nosík. „Asi sis doteď vybíral špatné partnerky." Hrome, kde se ve mně vzala taková hořkost? A odvaha vyjádřit ji nahlas?!

Pevně se ke mně přimkl a tiše zavrčel. „Já vím. A strašně mě to štve."

Namáhavě jsem polkla. Jako by mi v krku vyrostl nestravitelný knedlík. Navíc mi začínalo být přímo nesnesitelné horko. Pohrával si se mnou, nebo to vše myslel vážně?

„Co by sis dal?" vylétlo ze mě náhle, aniž bych si daná slova uvědomila.

Luke se šelmovsky usmál. Jeho výraz byl až ďábelský, žaludek se mi okamžitě zkroutil jako klubko jedovatých hadů. „Tebe."

Zajíkla jsem se. „M-mluvím vážně." V břiše mi nelétali motýlci. Startovala tam super rychlá trysková letadla. Nikdo jiný se mnou neprováděl tohle.

Zuby mě laškovně zatahal za spodní ret. To mi srdce málem puklo. „Já taky."

„A n-nečekají na tebe ve studiích?" Šlo o poslední možnou obranu. Pokud selže i ta a Luke nedostane svoje jednání pod kontrolu, podlehnu mu. Způsobem, jenž mě děsil. Přestože jsem ho milovala a netoužila po ničem jiném než jeho společnosti, potřebovala jsem být na moment sama. A vše si v hlavě utřídit.

Z hrdla se mu vydral další zmučený sten. „Nejradši bych se na celý natáčení vykašlal. Nechce se mi od tebe."

Láska ze mě tehdy vytryskla jako voda z fontány. Dalece přesahovala mě i celou mou podstatu. Nesměla jsem mu však dát míru svých citů najevo. Stále ještě by je mohl použít proti mně... „Jen běž, musíš dostát svým povinnostem."

„Jsi skvělá, víš to?"

Pousmála jsem se. Ale neodpověděla. Odpověď by mě stála síly, které jsem už neměla.

Když Luke po další hodině neochotně odešel a já osaměla, propukla jsem takřka okamžitě v hysterický pláč. Dodnes nevím, co ve mně způsobilo tak prudký výbuch emocí, možná toho na mě prostě bylo moc a já si potřebovala nějak... ulevit, ale trvalo dlouhé desítky minut, než jsem se utišila a byla schopná rozumně uvažovat. Ničemu jsem nerozuměla, nechápala jedinou sekundu, jež uběhla od mého probuzení. Luke byl... Já vlastně ani nevím. Choval se ke mně úplně novým způsobem, jejž jsem nedokázala pojmenovat. Stál mi po boku jako skutečný milující manžel. Jako by náš sňatek změnil samotnou podstatu toho, co se mezi námi odehrávalo. Ale mohla jsem takovému nepochopitelnému obratu věřit?