M.i.n.e // Luke Newton FF

-15-

Krásný sobotní večer! Další díl je tu, snad vám dnešek zpříjemní ♥ A kdybyste mi nechali komentář, udělali byste mi ještě větší radost než normálně ;o) Mám vás ráda!

* * * * * * * * * * * * * * * * *

„Chystá se navštívit Penelope," vysvětlil mi se zrakem upřeným do desky stolu. Odmlčel se, upil z kávy a poté ledabyle pokrčil rameny. „Chce, abychom šli s ní."

„Oba?" vyjekla jsem.

Luke ke mně vzhlédl. Chvíli studoval můj panikou stažený obličej, poté přikývl. „Ano. Ráda by tě s ní seznámila."

Velmi jsem se snažila nehledat v tónu jeho hlasu stopy hořkosti či výsměchu, stopy po sarkasmu, jímž by naznačoval, jak moc Annin krok považuje za zbytečný. Místo toho jsem se letmo pousmála a pohlédla na hodiny visící na stěně. „Dobrá, půjdu se převléct. Ať na nás Anne nemusí čekat."

Ústa se mu nepatrně otevřela v údivu.

„Co je?" uklouzlo mi.

Potřásl hlavou a překvapeně nakrčil čelo. „To nic, jen jsem... Nečekal jsem, že za Pen opravdu budeš chtít jít."

Stále jsem nic nechápala. „Jak to myslíš?"

Trhnul sebou, zdálo se, že se náhle necítí ve své kůži. Což mě vyděsilo. Luke byl chodící sebejistota. Pevnost. Máloco jej vyhodilo ze sedla. A najednou se to zřejmě povedlo mně, ač jsem v nejmenším nerozuměla jak. „Žádná z žen, které jsem dosud poznal a jimž jsem se zmínil o postižené sestře, neprojevila touhu ji poznat. Naopak. Vyjádřily lítost, ale pak dál předstíraly, že neexistuje." Po celou dobu krčil rameny, jako by se mi snažil namluvit, že se ho ono přehlížení vlastní sestry v nejmenším nedotýká, ale já už docela dobře dokázala přečíst řeč jeho těla. Zraňovalo ho to. Ačkoli by onu pravdu nahlas nikdy nepřiznal.

„Překvapilo mě to."

Zkřížila jsem paže na prsou a uvažovala, jestli se v jeho slovech skrývala urážka, nebo náznak komplimentu. Tomu druhému se však věřilo podstatně hůř.

Čekala jsem, že vzhledem k povaze našeho rozhovoru bude on tím, kdo jako první uhne pohledem, ale nestalo se tak. Vteřiny ubíhaly a on se mi stále upřeně díval do očí. Nakonec jsem se tudíž, jako vždy, odvrátila já. Od chvíle, co se objevil na prahu kuchyně, mě mátl. Ač se ke mně choval mile, tedy oproti tomu, jak se mnou jednal v uplynulých dnech, stále jsem v něm spatřovala cosi... temného. Nezajímala jsem ho, to bylo jasné, ale ocenila bych, kdyby se mnou jednal alespoň s nějakou úctou.

„Já Penelope poznám moc ráda," vypravila jsem ze sebe po dobré minutě napjatého ticha. Mluvila jsem upřímně. Těšila jsem se na setkání s ní. Za prvé samozřejmě proto, abych viděla, kvůli komu tu šílenost podstupuju, ale především jsem ji poznat prostě chtěla.

Ani tehdy mi neodpověděl. Navzdory mým pozitivním slovům stáhl ústa do tenké linky a nespokojeně nakrčil nos. Na tento emoční obrat už jsem neměla mozkovou kapacitu, vyskočila jsem proto bez dalšího slova na nohy a odcupitala do své ložnice. V zádech jsem po celou dobu cítila Lukův pohled.

Od chvíle, co jsem vylezla z pokoje oblečená v tmavě fialových šatech ke kolenům a Luke mě sjel nicneříkajícím pohledem od hlavy až k patě, jsme spolu nepromluvili. Dokonce ani během jízdy autem. Měla jsem dojem, jako by mě za cosi odsuzoval. Když jsem se před ním objevila, sevřel ústa do pevné linky a od toho momentu mě ostentativně přehlížel. Dělala jsem to samé. Po celou dobu jsem se dívala z okna a přemýšlela o nadcházejícím setkání. Přiznám, byla jsem z něj nervózní. Anne mi nikdy neřekla, jaké povahy je Penelopino postižení, měla jsem tudíž obavy, abych s ní dokázala jednat. Nerada bych udělala něco špatně.

„Jsme tu," hlesl Luke asi po půl hodině cesty. Odepnula jsem pás a pohlédla čelním oknem ven. Stáli jsme před obrovskou rozlehlou budovou z šedého kamene se spoustou oken lemovaných barevnými záclonkami, jejímiž dveřmi neustále proudila spousta lidí. Dýchla na mě relativně pohodová atmosféra. Nepochybovala jsem, že je to jedním ze zařízení, kde se o lidi se speciálními potřebami dobře starají. Pokud si to rodiny můžou dovolit.

„Tamhle je Anne," ukázala jsem před sebe, kde u záhonu se zelenými keříky přešlapovala Lukova mamka. Na nic jsem nečekala a využila možnosti úniku. Překvapivě hbitě jsem vyklouzla z auta a pospíchala za ní. Dospěla jsem totiž k závěru, že čím víc se pokusím eliminovat chvíle, kdy budeme s Lukem o samotě, tím to celé zvládnu líp.

„Petru!" rozpřáhla náruč, když jsem se jí dostala na dohled. Bez váhání si mě přitáhla k sobě a pohladila po vlasech. „Jsem moc ráda, že ses rozhodla přijít."

Věnovala jsem jí úsměv a přikývla. „To je přece samozřejmé."

„Není."

Nereagovala jsem. Nechtělo se mi pouštět do jakýchkoli vážnějších konverzací, ne tam a ne tehdy. Jen jsem proto sklopila zrak k zemi a vnitřně se připravovala na vše, co mohlo přijít.

„Ahoj, mami," zjevil se mi po boku Luke. Naklonil se k Anne a políbil ji na tvář, mě vůbec nevzal na vědomí. Což mi v nejmenším nevadilo. „Nečekáš, doufám, dlouho."

„Kdepak," mávla přezíravě rukou, „přijela jsem před pár minutami."

Bolestivě jsem se kousla do spodního rtu a sklopila zrak k zemi. Ač jsem nelitovala toho, že jsem s Penelopinou návštěvou souhlasila, dospěla jsem náhle k prozření, že tam nemám co dělat.

Ono uvědomění se zřejmě muselo odrážet v mé tváři, jelikož se ke mně Luke obrátil a pohrdlivě pronesl: „Můžeme jít dovnitř? Pokud samozřejmě nejsi příliš vyděšená a nerozmyslela sis to."

Skousla jsem spodní ret. Vyděšená jsem sice byla, ovšem nic by mě nepřimělo, abych mu to přiznala. Zjevně se mi znovu snažil podrazit nohy, což jsem nejenže nehodlala tolerovat, ale především jsem mu v mém pokoření netoužila pomáhat.

„Nemluv nesmysly," okřikla jej rozladěně Anne a pak mě zachránila tím, že se do mě zavěsila paží. „Nuže, pojďme. Nemůžu se dočkat, až se s Pen seznámíš! Uvidíš, oblíbí si tě. Jsem si tím téměř stoprocentně jistá."

Ani tehdy jsem neodpověděla. Zjistila jsem totiž, že se mnou moje hlasivky odmítají spolupracovat. A možná věděly proč. Bůh ví, zda bych nepronesla nějakou neuváženost.

* * * * * * * * * * * *

PRÁVĚ V KNIHOVNĚ NAJDETE POSLEDNÍ DÍL PŘÍBĚHU "OBCHOD S CITY", TAK ŠUP K NĚMU! ♥

* * * * * * * * * * * * 

KOMENTÁŘ UVÍTÁM! ♥

→Za případné překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám, mohou se vyskytnout...
→Na profilu najdete odkaz na Facebook, směle se tam přidávejte =)
→Děkuju, mám vás ráda!