M.i.n.e // Luke Newton FF

- 31 -

Děkuju za komentáře a zprávy o tom, jakou radost vám udělaly nové díly! ♥ Jste nejlepší =) A doufám, že vás potěší i tato část. Děkuju za vaši podporu! ;o)

* * * * * * * * * * * * * * * *

Žádnou ze svých myšlenek jsem však nevyjádřila nahlas. Věděla jsem, co je v sázce. Napřímila jsem se tudíž v ramenou a nechala se odvést k vysoké blonďaté ženě v červeném kostýmku, která se na nás sice už z dálky uculovala, ale já se nenechala ukonejšit falešnou vstřícností, ne když v očích měla stále lehce vypočítavý výraz.

„Konečně jsem vás oba," přejela mezi námi rychlým pohledem, „odchytla. Náš nový pár! Čtenáři o vás chtějí vědět všechno. Tvůj příspěvek na Instagramu," zaměřila se s profesionalitou novinářům vlastní na Luka, „spustil lavinu napříč snad všemi možnými sociálními sítěmi. Prozraď nám, přemýšlels nad zveřejněním oné fotky dlouho? Nebo to byl spontánní nápad?"

Oslovený vykouzlil naprosto odzbrojující úsměv, pustil mou ruku a paži mi omotal kolem plných měkkých boků. „Upřímně? Trochu tak a trochu tak."

„To nám musíš vysvětlit."

Zazubil se znovu a ledabyle pokrčil rameny. „Chtěl jsem se touto," zalétl ke mně očima a mě o veškerou rozhodnost připravila něha, jež se mu v nich zračila, „ženou pochlubit od chvíle, kdy se mi před pár týdny vrátila do života. Ale pořád jsem nějak nevěděl, jak to udělat nejlépe. A pak ji Nicola Coughlan vzala do studií Netflixu, kde ji oblékla do jednoho z kostýmů Bridgertonových a kde také vznikl onen snímek, a... a bylo to. Prostě takhle," lusknul prsty a já nestačila žasnout nad jeho hereckými schopnostmi. „Původně jsem plánoval představit Petru až zde, na udílení BAFTA Awards, ale osud to vyřešil za nás. A jsem tomu nesmírně rád."

Červenala jsem se po celou dobu jako stydlivá školačka, jeho slova se mě hluboce dotýkala, ačkoli jsem si neustále v duchu připomínala, že Lukovo chování je pouze součástí našeho plánu. Jenže já na to na jednu stranu chtěla na moment zapomenout. Tak moc jsem po jeho náklonnosti toužila, až mi to připadalo ubohé.

„To je opravdu krásné," vytrhl mě z transu reportérčin hlas. „Petro, prozraďte nám," obrátila se bez váhání ke mně, čímž k životu přivedla mou nejhorší noční můru, „když jste se s Lukem po svém příletu z Čech setkala tváří tvář, dá se říct, že to z vaší strany byla láska na první pohled?"

Úkosem jsem se po Lukovi ohlédla. Vyčkávavě mě sledoval. Obestírala jej zvědavost.

„Já samozřejmě vím," dodala žena rychle, když jsem mlčela, „že jste spolu vyrůstali, ale jelikož jste se pak na dost dlouhou dobu odloučili, o prvním pohledu během prvního setkání se přece dá hovořit, nebo snad ne?"

Obrátila jsem k ní tvář, nasadila polovičatý úsměv a přikývla. Dej Bůh, ať se mi nechvěje hlas. „Ano, máte pravdu. A jestli to byla taková láska? Byla. Hned v letištní hale. Vlastně jsem jeho tvář v davu ani nemusela hledat. Spatřila jsem ji okamžitě."

Luke vedle mě se jednou ostře nadechl. Překvapila jej má slova? Mě ne. Ťala totiž do živého. Opravdu jsem ho uviděla v první vteřině po tom, co jsme s mamkou prošly terminálem. Nevědomky jsem se totiž dívala srdcem. Ne očima.

„Tomu říkám romantika," věnovala nám první upřímný úsměv, dokonce jsem si všimla, že se její napjatý postoj nepatrně uvolnil. „Znamená to tedy, že brzy uslyšíme zvuk svatebních zvonů?"

Automaticky, aniž bych si své jednání uvědomovala, mi oči sklouzly k levé ruce. Nosila jsem Lukův zásnubní prsten s diamantem přesně tak, jak mi radil. Ovšem nebyla jsem si jistá, zda jsem jej toho večera neměla nechat doma.