M.i.n.e // Luke Newton FF

-25-

Přeji příjemné čtení! ♥ =)

* * * * * * * * * * * * * *

„Petru," uchopila mě jemně za dlaň, aby k sobě zpátky přitáhla mou pozornost, „chci ti jen říct, že jsi strašně statečná a odvážná. A nesmírně laskavá. Děláš to všechno pro Penelope. Kvůli dívce, kterou sotva znáš. Aby měla naději na lepší život. Máš můj obdiv."

V hrdle mi zabublal sarkastický smích. „Odvážná? Já? Je vidět, že mě tak dobře neznáš. Do odvahy mám daleko."

„To si jen myslíš," poklepala mě druhou rukou po rameni a konečně jí tvář rozsvítil upřímný široký úsměv. „Tvé chování vypovídá o opaku. Jsi odvážná. A jednou to pochopíš."

Možná čekala, že i mně se koutky úst stočí nahoru, ale já jimi zkrátka nedokázala pohnout. Ramena mi zavalila neskutečná tíha, srdce obestřel temný mrak. Nedělala jsem to jen kvůli Pen...

„Máš ho ráda, viď?"

Rozhodla jsem se pro jednou nic nehrát. V posledních dnech jedno překvapení střídalo druhé, co dalšího mě ještě mohlo rozhodit? Nic. Jen jsem tedy pokrčila rameny a nabídla Nicole poloviční pravdu. „Jasně že mám. Vyrůstali jsme spolu..."

„Já nemyslím tenhle druh lásky. A ty to víš."

Pokrčila jsem rameny podruhé. „Není to jedno? Luke ke mně nic necítí a nikdy cítit nebude. Pohrdá mnou. Věř, dal mi to tolikrát najevo, že bych nemohla pochybovat, ani kdybych chtěla. Toužím jen po jediném. Sehrát to kvůli Penelope do konce. A udržet své srdce v celku." Dokud jsem ona slova nevyřkla nahlas, nedošlo mi, jak obrovskou v sobě nesou pravdu. Musela jsem to jenom vydržet. Vydržet.

Nicola se k mému údivu zeširoka zazubila. „A víš co? Nemyslím, že to tak je."

„Ne?" ujelo mi ostřeji, než jsem měla v úmyslu. Ona se mým tónem však nenechala rozhodit. Zavrtěla hlavou a vzápětí trucovitě našpulila rty. „Kdepak. Do měsíce se do tebe po uši zamiluje. Možná dřív vzhledem k tomu, jak se na tebe chvílemi dívá..."

Zalapala jsem po dechu. „Jak se dívá?"

Výraz ve tváři jí zněžněl. „Jako na nejdůležitější osobu na zemi."

„Dost," zvedla jsem na znamení odmítnutí ruce před sebe. Její slova mi ubližovala. Neuvědomovala si, že Lukovy takzvané pohledy mohly být prostě jen součástí celé naší komedie? Chtěl přece přesvědčit veřejnost, že jsme do sebe zamilovaní. „Pokud sis něčeho všimla, pak to má jednoduché vysvětlení. Celou dobu hrajeme divadlo. Aby nám lidi uvěřili. A Luke je v tom předstírání ve správnou chvíli zjevně až moc dobrej."

Potřásla hlavou. „Tohle mi nevymluvíš. Znám ho roky. Včera tě sledoval, když myslel, že ho nikdo nevidí. Zalétal k tobě pohledem dokonce i během tiskovky. Popletlas mu hlavu. Jen si to on sám zatím dostatečně neuvědomuje."

Ani jedno její slovo se mi nedostalo pod kůži. Nevěřila jsem jí nic. Jelikož to zkrátka nemohla být pravda. Smířila jsem se se svým údělem. Dobrovolně si jej zvolila. Neměla jsem právo si na cokoli stěžovat.

„Můžeme jít dovnitř?" vrazila jsem ruce do kapes kabátku a bradou trhla k modrým dveřím. „Potřebuju trošku rozptýlit."

Ušklíbla se, ale nic neřekla. Místo toho pokynula rukou a vykročila.

Oči jsem měla navrch hlavy. Seznámila jsem se s dvorní kostymérkou Bridgertonových, s návrháři, dokonce i se švadlenami. Celé spodní patro bytového komplexu zabíraly šicí dílny a obrovský ateliér plný nákresů, látek a umělohmotných panen, připadala jsem si jako Alenka v Říši divů.