M.i.n.e // Luke Newton FF

- 2 -

Upozornění: to, jak Luka na počátku této povídky líčím, si o něm ve skutečnosti nemyslím ;o) Ovšem pro účely mého příběhu z něj musím trochu udělat padoucha =D 

Pokud díl dočtete a bude se vám líbit, nechte mi komentář, prosím! ♥ Děkuju předem i za to, že na příběh vůbec kouknete. Vaše podpora mi pomáhá udržovat Wattpad v chodu. Doufejme, že se tu budeme potkávat ještě dlouho ;o)

UŽIJTE SI DRUHÝ DÍL! ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Anne i Luke na nás čekali na letišti Heathrow. A jakmile se mé oči střetly s jeho, všechna má přání i veškeré představy se rozpadly v prach. Luke mě rychle sjel pohledem a vzápětí se mu ve tváři rozlilo hluboké pohrdání. Které mi do srdce vrazilo ostrý nůž. Jako by svět v jediné vteřině potemněl. Připadala jsem si méněcenná, moje hodnota klesla strmě dolů a já nějak pochybovala, že se na sebe vůbec dokážu ještě podívat do zrcadla.

Naše opětovné shledání bylo vlažné. A pro mě představovalo nesmírné zklamání.

Od té doby, celý měsíc, co už jsme v luxusním apartmánu na Picadilly Circus s mamkou strávily, mě přehlížel. Neexistovala jsem. Každou noc jsem se kvůli tomu ke spánku musela proplakat. Bolelo to. Strašně to bolelo.

Z přemítání mě vytrhl Annin hlas. „Petru? Posloucháš mě?"

„Om-omlouvám se," poposedla jsem a stiskla jí ruku, kterou mě nadále pevně svírala. „Trochu jsem se zamyslela. Ehm. Dobrá, lady Newtonová chce, aby se její vnuk oženil. Tak... Kdy bude svatba?" Vynaložila jsem veškeré úsilí, jehož jsem byla schopná, na potlačení pláče ve svém hlase. Musela jsem být silná.

Anne nevinně zakmitala řasami. „A to je právě ono. O tom si s tebou chci promluvit."

Zamračila jsem se. „Se mnou? Ale... Co já mám společného s Lukovou svatbou?"

Zhluboka se nadechla a poté s očima pevně upřenýma do mých odpověděla. „Chci, aby si vzal tebe."

Muselo trvat několik dlouhých minut, než jsem se zmohla na odpověď. Než jsem si uvědomila, jak mi zběsile a zpanikařeně tluče srdce. A než mi došlo, že to, co pronesla Anne, je naprosto absurdní. Vyprskla jsem smíchy. V okamžení. A smála se tak moc, až mi z koutků očí steklo několik slz. Nešlo o zvuk plný veselí, právě naopak. V mém hlasu zaznívala stěží potlačovaná hysterie.

Anne počkala, než zmlknu, pak povytáhla obočí a suše pronesla: „Skončilas?"

Vytrhla jsem ruce z jejího sevření a špičkami prstů si utřela mokré oči. Nikdy bych si byla nepomyslela, že má právě ona tak šílený smysl pro humor. Kde se to v ní jenom vzalo?

„Pobavilas mě," zajíkla jsem se a zhluboka se nadechla. Nehodlala jsem přiznat bolest, jež mnou zmítala, nesměla jsem ji dát světu na odiv. Mohl by ji použít proti mně. A to bych nesnesla. Obzvlášť před matkou toho, jenž dennodenně zraňoval mé city.

„Já si ale nedělám legraci," oponovala mi tvrdě. „Chci, aby ses provdala za mého syna."

Vyskočila jsem na nohy, jako by do mě bodalo hejno rozzuřených sršní. Neovládala jsem své tělo, svůj hlas. Křičela jsem na Anne, jako by vůbec nic neznamenala. „Ty ses musela zbláznit! Vzít si ho? Copak jsme ve středověku, abyste nám domlouvali svatbu?! Prakticky se vůbec neznáme. A přesto mě Luke nesnáší. Jestli se někdy vdám, musí to být z lásky! Bože, nemůžu věřit, že něco takového vůbec rozebíráme..." Byla to pravda. Celé to znělo...no... směšně. Ovšem měla jsem na srdci ještě další věc. „Mluvilas o tom s Lukem? Hm? Pokud ano, vsadím se, že ti řekl to samé co já." Popravdě jsem věřila, že jeho reakce se v nejmenším nepodobala mé. Jistě byla prudká, rozhněvaná, možná dokonce vulgární. Nedivila bych se vzhledem k tomu, jak se ke mně choval.

„Luke udělá, o co jej rodina požádá," odpověděla klidně a naprosto nevzrušeně. Vzedmula se ve mně obrovská vlna zášti. Měla jsem takový vztek, že jsem dokonce musela sevřít ruce podél boků v pěst.

„Ale proč já?" zaskřehotala jsem bezradně. „Luke má dozajista přítelkyni, úchvatnou mladou ženu, která mu bude ráda stát po boku. Ať požádá o ruku ji. Problém vyřešen." Po celou dobu jsem krčila rameny, abych dala najevo, že jsem přese všechno nad věcí, přitom uvnitř mě vše křičelo. Chtěla jsem se vrátit domů.

Anne si pohrdlivě odfrkla. „Nebudu tvrdit, že Luke přítelkyni nemá. Má jich několik. S žádnou to však nemyslí vážně. Navíc jsou to všechno povrchní husičky, které nadělají víc škody než užitku. A pověst mého syna," stiskla si unaveně kořen nosu, „hledání pořádné ženy také příliš nepomáhá. Je důležité udržet naši rodinu pohromadě. A skandály pod pokličkou. Nehledě na peníze. Což je další důvod, proč chci splnit přání lady Newtonové."

Zaškaredila jsem se. „Peníze? Co s tím mají co dělat peníze?"

„Oh, drahoušku," chytila mě za ruku a naléhavě mě stáhla zpátky do sedačky vedle sebe. „Je pár věcí, které nevíš."

S ústy pevně semknutými jsem naslouchala, co dalšího se dozvím. Měla jsem nervy napnuté k prasknutí.

* * * * * * * * * * * * *

→Za případně překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám, mohou se vyskytnout...
→Komentář uvítám! ♥
→Na profilu najdete odkaz na Facebook, směle se tam přidávejte =)
→Děkuju, mám vás ráda!