M.i.n.e // Luke Newton FF

- 62 -

Moc se omlouvám, že teď nic nezveřejňuji, ale prostě... nejde to. Promiňte. Zkusím to zase napravit ♥ Děkuji vám všem, že se sem pořád vracíte! Mám vás ráda ♥

* * * * * * * * * * * * * * * *

Zavrtěla jsem hlavou tak zuřivě, až mi kolem tváře poskočilo několik pramenů vlasů uvolněných z drdolu. „Nicolo, nemluv hlouposti. Hrál to na veřejnost! Přece víš, že jeho babička nám musí bezpodmínečně věřit." Fakt, že už mezi námi proběhla... ehm... spousta intimností, jsem si radši nechala pro sebe. Nebyla jsem připravena jí naše sblížení přiznat. Zatím ne.

Pozvedla obočí a zadívala se na mě jako na blázna. „To vážně? Posloucháš se? Jako jo, Luke je dobrej herec, ale tohle přesahuje i jeho možnosti. Zamiloval se do tebe. A to až po uši. Jako puberťák. Mimochodem," naklonila se blíž a nevinně zakmitala řasami, „kdo to hned na začátku říkal? Hm?"

Potlačila jsem úsměv a odvrátila obličej. Ano, Nicola krátce po našem seznámení prohlásila, že se do mě Luke brzy zamiluje, ale já jí nevěřila. Ani tehdy, ani teď. Proč taky? Mezi chtíčem a láskou existovaly tisíce rozdílností a zároveň je oddělovala tenká hranice, bohužel sex byl prostředkem k vyjádření jich obou. Byla jsem však přesvědčená, že v Lukově případě mohl za jeho chování chtíč. Že by jej ovládly jakkoli silnější city, jsem si vůbec nepřipustila.

„A jestli mi pořád nevěříš," mlaskla znenadání a očima se zaměřila na můj krk, „podívej se do zrcadla."

Zrudla jsem. Její pohled naplněný šibalstvím mi napověděl, že ať ve vlastním odrazu spatřím cokoli, líbit se mi to nebude. Bez váhání jsem se tudíž rozběhla do koupelny a postavila se k porcelánovému umyvadlu.

„Do háje," vyklouzlo mi ze rtů. Na krku se mi skvělo půl tuctu podezřelých tmavě červených skvrn, podobajících se modřinám.

Za zády mi vykoukla Nicola. S děsivě širokým úsměvem na rtech. „Zdá se mi, že tu měl někdo hodně divokou noc."

Na mých lících by si lidé mohli v dané chvíli uspořádat barbecue. Tak moc má pokožka hořela. Hořela samými rozpaky. Jak jsem to mohla dopustit? Proč jsem se po ránu pořádně nezkontrolovala?! Taky mě mohlo napadnout, že po tak vášnivé noci mi na kůži zůstanou nějaké následky. Pane Bože.

Zavrtěla jsem hlavou, sáhla po tubičce krému s výtažky z aloe vera, který jsem vozila všude s sebou, a skvrny opatrně natřela. Štípalo to.

Když jsem skončila, stála mi Nicola za zády pořád. A pořád se na mě dívala. S očekáváním, jež jí sálalo z očí a skoro fyzicky se mě dotýkalo, a náznakem úsměvu na plných rtech. Hodlala jsem dělat hloupou, ač jsem dobře věděla, co chce slyšet. Daný rozhovor jsem se pokoušela odsunout na neurčito. „Co? Proč na mě tak koukáš?"

Přesně jak jsem čekala, otráveně protočila panenky. „No tak, nenapínej mě!"

Pokrčila jsem rameny. Za prvé mě bavilo ji zlobit a za druhé jsem se o tom skutečně nehodlala bavit. „Nevím, o čem to mluvíš."

„Petru!"

Pokrčila jsem rameny podruhé.

„Ty a Luke jste se spolu vyspali!"

Pevně jsem k sobě semkla víčka. Slyšet toto trefné pojmenování skutečnosti nahlas mnou zacloumalo víc, než by mě napadlo. No jo. Spali jsme spolu...

„Nechceš mi teď něco říct?"

Střelila jsem po ní nechápavým pohledem.

„Třeba že jsem měla pravdu?"