Doufám, že vám nová část aspoň trošku zvedne náladu... ♥
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Ve chvíli, kdy jsme vstoupili do hotelu, se svět roztočil a točit se poté několik hodin nepřestal. Poznávala jsem různé lidi – Lukovy přátele, kolegy z branže, měla jsem tu „čest" dokonce s několika expřítelkyněmi, pokud jsem mohla soudit z nenávistí zkřivených dámských tváří, které jsem v průběhu večera míjela. Co chvíli nás někdo vyfotil či zastavil na rozhovor, všichni se ptali na náš vztah i nadcházející svatbu, byli jsme bezpochyby tím nejsledovanějším párem v hotelu. Naštěstí Luke mi opravdu celý večer stál po boku. Ani na moment se ode mě nevzdálil, nepustil mou ruku, a kdykoli si všiml mého napětí, začal mi zlehka masírovat ramena. Tehdy jsem naplno pochopila, jak moc Penelope miluje. Jinak by se do předstírání našeho vztahu tolik neponořil. Měl obdivuhodné herecké nadání.
Bridgertonovi nakonec získali několik cen. Na pódiu se vystřídali všichni, kteří na akci dorazili a měli se seriálem něco společného. Včetně Luka. Sotva se postavil k naleštěnému řečnickému pultíku s cenou za nejlepší kostýmní výpravu, pocítila jsem hrdost. Ač jsme spolu ve skutečnosti neměli nic společného, byla jsem tehdy nesmírně pyšná. Na něj, na tvůrčí tým, na společnost. A vlastně i na sebe. Navíc, nebudu nikomu lhát, vypadal dokonale. A taky přitažlivě. Jeho módně vyčesané vlasy mě neustále nutily vjet do nich prsty a zjistit, zda jsou i na dotek tak hebké, jako se zdály při pouhém pohledu.
Není tudíž divu, že než samotné udílení skončilo, měla jsem rty rozkousané málem do krve. Seděli jsme ve třetí řadě od pódia, a teprve když se lidé kolem začali zvedat a proudit v zástupech k východům ze sálu, úlevně jsem zavřela oči a zhluboka vydechla.
„Je ti dobře?"
Unaveně jsem se ohlédla po Lukovi a jednou krátce přikývla. „Jo. Jsem v pořádku."
Zamračil se. „Vážně?"
„Proč?" neodolala jsem a usmála se. „To vypadám tak příšerně?"
„Ne! Tak jsem to... Nemyslel jsem to tak."
Potlačila jsem úšklebek. Nedokázala jsem ho brát vážně. Prostě ne.
„Připadáš mi jenom unavená," vysvětloval dál, aniž by ode mě odvrátil pohled. Připadalo mi, jako by mě kontroloval. Ale proč? Nebo se bál, že konečně podlehnu nějaké hysterii? Tak trochu jsem ho podezřívala, že měl o celém tom večeru jisté pochybnosti. Zvládla jsem to, což nečekal. Ale na jeho obranu – nedivila jsem se mu. Dosud jsem příliš odhodlání neukázala.
Neurčitě jsem trhla rameny. „Unavená jsem. Bylo to... náročný."
„Chceš jít domů?"
Zamyslela jsem se. Nejradši bych ihned a bez zaváhání přikývla. Toužila jsem odtamtud zmizet, vymanit se zpod té nežádoucí pozornosti, jíž se mi dostávalo, zachumlat se do deky a skrýt před světem. Ovšem nepřišlo mi to fér vůči Lukovi. Jistě se chtěl jít bavit. Nespočet lidí nás pozval na afterparty, konající se v nedalekém klubu, nemyslela jsem, že mám právo mu to kazit. A tak jsem se lehce ošila a slabě se pousmála. „Vlastně ano. Chci. Ale," dodala jsem honem, když se začal automaticky zvedat na nohy, „nemusíš se mnou chodit. Já se odsud zvládnu dostat sama. Klidně se běž bavit na párty. Já na takové akce moc nejsem, večírky nevyhledávám." Vlastně netuším, proč jsem neskončila u slova párty a pokračovala, proč jsem mu odhalila další kousek své duše, navíc ještě tak citlivý a křehký, jenž mu poskytl další kousek do skládačky mé osobnosti. Takový, jenž by můj obrázek v jeho očích příliš neposílil. Žena, co se nechodí bavit? V jeho světě skandál.
ČTEŠ
M.i.n.e // Luke Newton FF
FanfictionDohodnutá svatba. Smlouva. City, které mají do lásky daleko. // On jí pohrdá. Ona ho miluje. A mají spolu stanout před oltářem. Kolik byste obětovali pro druhého? Kolik byste riskovali pro někoho, kdo vaše city nedokáže opětovat? • • • Anne nevinně...