M.i.n.e // Luke Newton FF

-44-

Ponořte se do dalšího dílu tohoto velkého románu a užijte si ho ♥ Děkuju za všechnu vaši podporu, jste nejlepší <3

* * * * * * * * * * * * * * *

Tím mě uzemnil. Ba co hůř... Nedodal nic dalšího. Neujistil mě, že nežárlí. Neupozornil, abych si nic nedomýšlela. Mlčel a jen se mi očima vpíjel do tváře.

„Žere mě to," pokročil o další krok blíž. Byla jsem jeho slovy tak vyděšená, že jsem konečně pohnula nohama a couvla, naprosto automaticky a bezmyšlenkovitě, odhodlání udržet si převahu zmizelo jako pára nad hrncem.

Luke však mého pohybu nedbal. Nevědomky mě zatlačil až ke zdi, do níž jsem vzápětí zády narazila, a sklonil se k mé tváři. Tak blízko, až mě na líci zašimral jeho dech. A ty oči... Jako dvě hluboké jámy plné nebezpečí. Jež mě do sebe vtahovaly.

„Z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu mě to strašně žere," zopakoval šeptem, zvedl ruku a prsty se nejistě dotkl mé tváře. Nemusím snad říkat, co se mnou tohle jediné letmé gesto udělalo. Jak se mnou zamávalo. „Nevydržel bych vás sledovat."

Nasucho jsem polkla, v krku jako bych měla struhadlo. Litovala jsem, že jsem se nechala ovládnout prvotním hněvem a vrazila Lukovi do pokoje. Co jsem si myslela? To jsem mohla pořád nadávat na nespravedlnost osudu, když jsem problémy sama vyhledávala.

„Nechápu, co se mi tu snažíš říct," zaskřehotala jsem v odpověď. Udělala bych vše pro to, abych odtamtud zmizela. Aby stačilo lusknout a já se přenesla na jiné místo, někam, kde bude mé srdce alespoň v malém bezpečí.

Nadechl se k odpovědi, dokonce otevřel ústa, ale nakonec si to kdovíproč rozmyslel. Několik nekonečných vteřin se na mě dál díval. Dlouze, upřeně, se širokou škálou emocí, odrážejících se v jeho rozšířených zornicích. Nakonec se však hbitě pohnul, jako by jednal naprosto spontánně a bezmyšlenkovitě, a svoje horká ústa spojil s mými. Prvotní váhání se změnilo na naléhavost. Touhu. Která hořela v nás obou. Přestala jsem být vládcem vlastních myšlenek, stala jsem se jejich otrokem. Zvedla jsem ruce a objala jej kolem krku, zatímco Luke mě majetnicky držel dlouhými pažemi kolem širokého pasu a tiskl mě k sobě tak usilovně, až jsme málem splynuli v jednu bytost.

„Miluju chuť tvých rtů," zamumlal do našich polibků a sevřel mě pevněji. Tichounce jsem zasténala, načež mě Luke uchopil pod koleny a odnesl k posteli, kam mě opatrně položil a pevně se ke mně přimkl. Bez toho, abychom se od sebe byť na centimetr odtáhli.

Vjela jsem mu prsty do vlasů a užívala si spokojeného zabručení, jež se mu vydralo z hrdla. Moje srdce plesalo, jako by mu narostla křídla. Chtěla jsem věřit, že se právě cosi zlomilo, že náš vztah dospěl do dalšího stádia vývoje, ovšem v momentě, kdy mi dlaněmi vklouzl pod tílko, do mě realita narazila jako plně naložený náklaďák.

Odstrčila jsem jej od sebe. Byla jsem udýchaná, tvář mi hořela. A do očí se nezadržitelně hrnuly slzy.

Luke se na mě lehce zmateně díval. Vypadal... omámeně.

„S tlustou ženskou přece ve skutečnosti nechceš nic mít," vylétlo ze mě, aniž bych nad těmi slovy dřív uvažovala. Vyplynula z hloubi mé raněné duše a vybobtnala na povrch ve formě uštěpačné poznámky. Nedokázala jsem mu zkrátka zapomenout nic z toho, co o mně pověděl. Co si myslel. A jak na mě nahlížel.

Zamrkal. Uplynulo asi deset vteřin, než se plně vzpamatoval. Beze slova se ode mě odtáhl, nasadil tvrdou masku lhostejnosti a sklouzl z postele. Napůl jsem očekávala, že odejde a nechá mě ve své ložnici samotnou v tak ponižujícím stavu, ale jakmile stanul na nohou, dlouze vydechl a neklidně si prsty prohrábl vlasy.