M.i.n.e // Luke Newton FF

-41-

Chci vám znovu moc poděkovat za to, že (nejen) tento příběh čtete ♥ Jste skvělí!
PROSÍM, NECHTE MI KOMENTÁŘ ♥ Děkuju!

* * * * * * * * * * * * *

K mému nesmírnému překvapení se láskyplně usmála. „Určitě víš, jakou má pověst. Vážný vztah mu nic neříká. Nechápej mě špatně," naklonila se nepatrně dopředu a lehce zaťukala holí o podlahu, „zbožňuji ho. Je to koneckonců můj vnuk. Ale vidět ho na titulkách časopisů s pěti různými ženami během dvou týdnů se mi moc nezamlouvá. Rád si užívá, život je pro něj nekončící zábava. Já jsem už na takový pohled na svět stará," věnovala mi spiklenecké zamrkání. „Miluje status, jaký ve společnosti má. Miluje to, jak mu ženy padají k nohám. Proto mě překvapuje, že si chce vzít právě tebe." Další pohled plný pochybností. „Nemíním tě teď urazit, mám tě ráda, ale lišíš se od všech žen, s nimiž se kdy vídal."

Nemohla jsem se s ní přít. Měla pravdu. Ve všem. Což bylo... nesmírně tíživé. Když ani jeho vlastní babička nevěřila, že by si mě Luke vybral za životní partnerku, mohla na to skočit široká veřejnost?

Sevřelo se mi hrdlo, najednou mi dýchání dělalo obrovský problém. Jako by se o mě pokoušel panický záchvat.

Agatha se vyděsila. Lapla po vzduchu, opřela se o svou hůl a vstala. „Zlatíčko, ne, já to opravdu nijak špatně nemyslela!" Natáhla ke mně ruku a jemně mě poplácala po rameni. „Jste krásný pár. Moc vám to spolu sluší! Ale je to zvláštní. Tohle není Luke, jakého znám."

Sjela jsem bezvládně na kolena a vzhlédla k ženě, která nade mnou v daný moment měla nesmírnou moc, aniž by si to uvědomovala. „Všechno to, co jste řekla, se mi hlavou honí dennodenně. Čtyřiadvacet hodin. Jde o zmatek, strach, pochybnosti." Dospěla jsem k závěru, že pravda pomůže jak mně, tak jí.

Jelikož jsem pochopila, že tak docela neví, co si má z našeho rozhovoru odnést, pousmála jsem se a potřásla hlavou. „Nejsem pro něj dost dobrá."

Lady Newtonová v překvapení otevřela ústa a vykulila své pronikavé šedé oči. „Co? Jak tě to jen napadlo?"

„Sama jste to řekla. Žijeme rozdílné životy."

Agatha se ke mně sklonila a dvěma prsty mě uchopila za bradu. „Jen žena dokáže změnit muže. Aniž by si toho byť jediný z nich všiml."

Zčervenala jsem a nadechla se k odpovědi, když cvakl klíč v zámku a dovnitř jako velká voda vpadl Luke. Urychleně jsem vyskočila na nohy, nechtěla jsem, aby mě našel v tak neutěšeném stavu, a obrátila se k němu. Málem jsem úlevou znovu poklesla v kolenou. Nesl papírový sáček s logem nedaleké pekárny, kde jsem si moc ráda kupovala bezlepkové muffiny. V té chvíli mě dokonce ani nezarazilo, jak perfektně jsme na sebe byli naladěni. Dokázala jsem se soustředit jen na balvan, jenž se mi skutálel ze srdce. Čím méně důvodů k podezřívání lady Newtonové dáme, tím lépe.

„Babičko," usmál se na ni a vítězoslavně do vzduchu zvedl sáček s pečivem. „Omlouvám se, že jsem promeškal tvůj příchod, ale byl jsem nám pro snídani. Ahoj lásko," přistoupil ke mně a věnoval mi vřelý polibek na tvář. Velmi jsem se snažila zůstat v klidu, no, jen Bůh ví, zda se mi to povedlo. „Mám pro tebe bezlepkové povidlové šátečky, nabízeli je jako novinku, tak jsem si řekl, že ti jich pár vezmu."

Překvapeně jsem mrkala a zírala mu do očí, jako bych je viděla poprvé v životě. Sakra. Udržovat si hranice bylo stále těžší. Pokaždé, když v rámci naší hry udělal nějaké krásné gesto, jsem zapomínala, že to není skutečné. Tak moc jsem po jeho náklonnosti toužila, až jsem ztrácela ostražitost.