M.i.n.e // Luke Newton FF

-24-

UŽIJTE SI NOVÝ DÍL! ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Jo. Je to jen koníček..."

„Páni," vydechl, „zjišťuju o tobě spoustu nových věcí."

„Tak to bývá," neodpustila jsem si, „když začneš s někým trávit víc času."

Zjevně se jej z nějakého záhadného důvodu tato má slova dotkla. Nasadil totiž neproniknutelnou masku, obrátil se na patě a bez dalšího ohlédnutí odešel.

Vrhla jsem se na inzulinovou pumpu a upravila dávkování. Teprve poté jsem se naplno uvolnila. Dokud mi nedošlo, že mezi mnou a Lukem visí spousta nedořešených věcí. Sakra, co se jen v noci mohlo přihodit?

S tichým zasténáním jsem se posadila a opatrně spustila nohy z postele. Dobrá zpráva byla, že žaludek se mi už nehoupal, dokonce i bolest hlavy ustoupila. V duchu jsem Lukovi poděkovala za acylpyrin a vytáhla se do stoje. Toužila jsem po sprše. Dlouhé a horké.

V momentě, kdy mi na ramena dopadly první kapky vody, jsem slastně zasténala. Dostávalo se mi tolik kýženého uvolnění! Ale náhle... Náhle se má mysl vyjasnila. Vzpomněla jsem na vše, co se v noci stalo v kuchyni.

Tedy na vše důležité.

S prudce bušícím srdcem jsem se dlaněmi zapřela o vykachlíkovanou zeď a sklonila hlavu. Přes oči mi spadaly prameny mokrých vlasů, na řasách mi ulpívaly kapky.

Opravdu za mnou přišel. Opravdu si do mě rýpl a já díky alkoholu zareagovala přehnaně. Kate opravdu brzy nato odešla. Ale dál... Dál to bylo Peklo. Křičela jsem na něj, že by se měl stydět. Obviňovala ho a syčela, že žádný normální člověk si do bytu, který sdílí s jinou ženou, nepřivede milenku. Znovu jsem ho nazvala idiotem. Bože, pokolikáté už? A co dalšího jsem na jeho adresu ještě vychrlila?

Aha... Na to jsem si vzpomínala naprosto přesně. „Abys věděl, nejsem tlustá ubožačka, jak si o mně myslíš. Mám svou hlavu a svou hrdost. Unavuje mě a ubližuje mi, že mnou pohrdáš. Že mě přehlížíš. Ale nehodlám se před tebou plazit a žadonit o tvé uznání!"

Musela jsem mít zatmění. V jedné chvíli jsem na něj totiž nepříčetně řvala a v té další...

Zasténala jsem. Co se stalo dál?

Sjela jsem bezvládně na kolena a pokoušela se srovnat svůj dech. Mou mysl zaplavil zvláštní obrázek. V něm jsem byla namáčknutá na hranu kuchyňské linky a kolem pasu cítila pevné sevření paží. Luke mě v té představě vášnivě líbal, zatímco jsem se k němu náruživě tiskla a toužila se v něm utopit. Bloumal rukama po celém mém těle, jeho rty lhaly a snažily se mě přesvědčit, že po mně opravdu touží.

Zavrtěla jsem hlavou a prudce z plic vydechla všechen kyslík. Tohle se určitě nestalo. Můj unavený a stále ještě lehce opilý mozek pomotal vzpomínky na polibek u lady Newtonové a předchozí vypjatou noc. Nic víc, nic míň.

Tak proč jsem v sobě stále pociťovala tu šílenou paniku?

Umyla jsem si vlasy, spláchla ze sebe sprchový gel a omotaná do osušky vyklouzla zpoza skleněné zástěny. Dlaždice mě studily do rozpálených chodidel, díky páře jsem neviděla ani centimetr před sebe. Což možná bylo dobře. Netoužila jsem zachytit v zrcadle svůj odraz a zjistit, jaké škody na mně alkohol napáchal.

Když jsem zhruba o půl hodiny později byla kompletně ustrojená a vypadala jakž-takž k světu, odvážila jsem se vylézt ze své ložnice. V bytě naštěstí panovalo ticho, Luke zjevně skutečně odešel, což jsem vítala. Nějak jsem s ním nechtěla být v tom samém prostoru. Ne po tom, co se stalo v noci. Jak jsem se ztrapnila... Falešné vzpomínky na polibek jsem se snažila potlačit, seč jen mi síly dovolily. Kdybych si je pustila k tělu, zlomí mě.