M.i.n.e // Luke Newton FF

-21-

MILUJU TENHLE PŘÍBĚH! A děkuju za každé jedno přečtení! ♥ Jste nejlepší ;o) 

* * * * * * * * * * * * * * *

Pocítila jsem mezi námi absurdní spojení. Nestávalo se často, abychom se na něčem shodli. Spíš jsme se neustále dohadovali a jeden na druhého vrčeli. Co bych dala za to, abychom našli společnou řeč.

„Poslyš-," začal a natáhl ke mně ruku, ovšem než se mě stačil dotknout, přidal se k nám se rty doširoka roztaženými v úsměvu Jonathan. „Hrdličky, jdeme na společnou večeři, přidáte se? Dneškem jste se stali neoblíbenějším párem, máme na vás ještě spoustu otázek!" Na konci zamrkal a mně došlo, že hraje komedii kvůli hloučkům lidí stojícím kolem. Málem jsem zapomněla, že on a Thompson o našem falešném vztahu vědí... Okamžitě se mi zvedl žaludek.

Střelila jsem po Lukovi vyděšeným pohledem. Nechtěla jsem s nimi nikam chodit! Byli všichni skvělí, ale já už bych další přetvářku toho dne nezvládla. Naštěstí mi porozuměl. Nebo se to aspoň zdálo. Vzal mě bez váhání za ruku, stiskl ji a poté se k Jonathanovi s uvolněnými rameny obrátil. „Určitě nám nebudete vyčítat, když se k vám přidáme jindy."

„No jo," zaznělo ze skupinky mladých mužů po naší pravé straně, „ti už mají na večer jiné plány! Jistě mnohem lepší!"

Zrudla jsem a přála si okamžitě teleportovat na opačnou stranu zeměkoule. Jak já tyhle narážky nenáviděla. A chlapi na ně byli experti. Bez ohledu na věk. Navíc bezprostředně po doznění poslední hlásky propukli všichni v smích. Nejradši bych prskala, aby se přestali chovat jako puberťáci. Ale ve finále jsem ze sebe samozřejmě nevydala ani hlásku a jen trpně mlčela.

Navíc mě strašně štvalo, jak nevhodné asociace se mi vynořily v hlavě. Kdybychom skutečně tvořili pár, dovedla jsem si představit tucet scénářů, v jejichž duchu by se mohl náš společný večer vyvíjet. Nedokázala jsem je ignorovat, ač jsem se o to ze všech zbývajících sil snažila.

„Haha, vtipálci," zašklebil se Luke, znovu mi povzbudivě stiskl ruku a bez dalšího slova se obrátil na podpatku a vyrazil k východu. Stačila jsem jen rychle zamávat Nicole, pak jsem byla nucena cupitat za ním. I když, no, nucena. To není to správné slovo. Já uvítala, že můžu zmizet.

K jeho autu jsme došli mlčky. Teprve v bezpečí před těmi desítkami všetečných očí jsem se mu vykroutila a vyčerpaně se opřela o kapotu.

„Páni," přejela jsem si dlaní po čele. „To bylo..."

„Náročné?" doplnil za mě jemně. Vzhlédla jsem k němu a souhlasně přikývla. Překvapil mě něžný výraz, který jsem v jeho očích postřehla. A ještě víc mě šokovalo, že se jej přede mnou vůbec nepokusil skrýt. Naopak. Přidal do něj ještě lehkou výzvu a já opět cítila, jak mi červenají tváře.

Pár vteřin mezi námi panovalo zvláštní ticho, pak se Luke vzpamatoval a věnoval mi pokřivený úsměv. „Musíš být unavená. Pojedeme domů?"

Domů... Páni. To slovo znělo mým uším divně.

Nepronesli jsme během cesty ani jedno slovo. Ovšem poprvé se zdálo, jako by to bylo správné. Jako by to ticho přesně navazovalo na vývoj naší situace. Konejšilo, uklidňovalo. Dokonce jsem si držela na rtech po celou dobu jemný úsměv.

Který ale zmizel, jakmile jsme zastavili na parkovišti před Lukovým bytovým komplexem. První, co jsem zaregistrovala, bylo červené sportovní Porsche. A hned po něm můj mozek zaregistroval vysokou nádhernou černovlásku s olivovou pletí, oděnou v černých kožených kalhotách a oranžovém upnutém topu bez ramínek. Opírala se o vůz, a když si všimla našeho auta, koketně pohodila vlasy a na neskutečně vysokých podpatcích k nám vykročila.

Zírala jsem na ni málem s otevřenou pusou. Pohupovala boky tak usilovně, až jsem se bála, že si vyhodí kyčel.

Střelila jsem pohledem po Lukovi. A udělalo se mi špatně. Kdyby to šlo, usmívá se zřejmě kolem celé lebky, jelikož to, jak se mu rty vlnily a kroutily, snad ani nebylo z hlediska anatomie lidského těla možné.

„Ahoj Kate," otevřel dveře a vystoupil, na mě úplně zapomněl. S tichým odkašláním jsem proto následovala jeho příkladu a vylezla též, víc jsem na sebe však pozornost nepřitahovala. Docela mě zajímalo, co se bude dít dál.

„Čau brouku," vrhla se k němu a vášnivě jej políbila na rty. „Stýskalo se mi! Co si takhle udělat hezkej večer? Hm? Dlouho jsme se neviděli..." Mluvila tak přeslazeným hláskem... Jednoho by snad rozbolely zuby.

Zkřížila jsem paže na prsou a zavrtěla hlavou. K smíchu. Takové chování mi vážně vždycky bylo k smíchu.

Já, husa hloupá a naivní k tomu, jsem očekávala, že ji odmítne. Sice vím, co mi říkal – jak si bude zvát domů své známosti –, ale já mu asi v hloubi duše nevěřila. Myslela jsem, že mě jen provokuje. Že ke mně bude chovat dost úcty, aby si své románky odbyl mimo mé zorné pole.

Jsem pitomá! Jelikož on ji neodmítl. Místo toho po mně střelil pohledem, posměšně se usmál a vzápětí se obrátil zpátky ke Kate. „To zní jako plán. Moc dobrý plán. Půjdeme nahoru?"

„A ona?" vzala mě konečně na vědomí. I když s tím pohrdáním, jež z ní čpělo, bych snad byla radši, kdyby mě nadále ignorovali.

* * * * * * * * * * * * * * * *

KOMENTÁŘ UVÍTÁM! ♥

→Za případné překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám, mohou se vyskytnout...
→Na profilu najdete odkaz na Facebook, směle se tam přidávejte =)
→Děkuju, mám vás ráda!