M.i.n.e // Luke Newton FF

- 58 -

Miluju vás za tu neskutečnou podporu, jste úžasní! ♥ Děkuju z celého srdce!

* * * * * * * * * * * * * * *

„Luke za mnou a Anne přišel chvíli předtím, než začala lady Newtonová tlačit na manželství. Než vás navštívila doma."

Vzpomínala jsem si na onen den. Tolik toho změnil...

„Už tehdy nás požádal, abychom ti uspořádaly takovou svatbu, jakou budeš chtít."

Bezhlesně jsem otevřela ústa. To není možné...

„Doslova řekl vysněnou," pokračovala a láskyplně se usmála. „Přál si, abys měla, po čem budeš toužit. Každou maličkost. Prý si zasloužíš vše na tomto světě." S posledním slovem se jí zlomil hlas, což rozbilo i má vlastní stavidla. Rozplakala jsem se jako malá holčička, která přišla o všechny naivní dětské sny.

„Drahoušku," vyskočila na nohy a natáhla se ke mně pro objetí. Sevřela jsem ji v pažích, tvář jí zabořila do ramene a nechala z očí stékat slzy. Svými slovy rozmetala na kusy vše, o čem jsem byla přesvědčená, že vím.

„Dokázal zařídit, že se vezmete ve Whitby," šeptala dál. Na jednu stranu jsem to všechno chtěla slyšet a na tu druhou jsem se dalších informací bála. „Když jsem se mu zmínila o tvém vztahu k onomu místu, udělal málem nemožné, aby ti tohle přání splnil. Jak se ukázalo, na něco jsme s Anne nestačily. Jsou a zkrátka budou okamžiky, kdy ti známé jméno pomůže dostat se k vytyčeným cílům."

Špatně se mi dýchalo, útroby jsem měla v jednom ohni. Oh Bože. Kolikrát se ještě můj svět otřese v základech?

„A co John?" opáčila jsem zastřeným hlasem. „Jak se tohle stalo?"

Mamka se zlehka pousmála. „Luke se s ním zná. Takže počítám, že ho zkrátka poprosil."

Ze všeho mi šla hlava kolem. Ani jsem se nemusela ptát, jak sehnali Mustanga, který mě do kostela dovezl. Bože... Vždyť se právě ukázalo, že se do plánování a následného zařizování svatby zapojil víc než já sama. Dělal to opravdu kvůli mně? Pro mě? Ale proč? A z jakého důvodu mi to neřekl?

Otázky se nabalovaly jedna na druhou, měla jsem z nich brzy hlavou těžkou, jako by ji naplňovalo olovo.

„P-proč jsi mi to nepověděla dřív?" štkala jsem a marně se pokoušela ovládnout zajíkavý dech.

„Luke nechtěl," odpověděla a pohladila mě po hlavě. „Na kolenou nás prosil, abychom ti to neprozrazovaly. Nevím proč. Ale jedno ti můžu říct zcela jistě," odtáhla si mě na délku paže a své oči upřela do mých. „Záleží mu na tobě. Víc, než je ochotný si připustit."

„Nezáleží," vrtěla jsem hlavou. „Nemůže... Takové zázraky se dějí jen ve stupidních amerických filmech. V první minutě se divákům představí neoblíbená šedá myška, které se hroutí svět, a o hodinu a půl později si pro ni přijede princ na bílém koni. Nic podobného se ve skutečnosti neděje."

Mamka se zamračila. „Odkdy jsi takový cynik?"

Bolestně jsem se ušklíbla. „Od chvíle, co se mi Luke vrátil do života."

Do prázdného bytu, jejž jsem sdílela s Lukem, se mi, přiznávám, vracet nechtělo. Bála jsem se, že tam na něj narazím. A zároveň také že nenarazím. Nevyznala jsem se ve svých pocitech. Byla jsem tak zmatená!

Když jsem se tudíž s mamkou někdy kolem desáté v noci rozloučila, místo abych se vydala rovnou domů, zastavila jsem se ještě v kavárně pro kávu, pak chvíli lelkovala na břehu Temže, v níž se odrážela světla pouličních lamp, a klíč do zámku vsouvala na minutu přesně v půl dvanácté. Naštěstí bez jakéhokoli karambolu, jak se ukázalo, bulvární hyeny zbytečné čekání před naším bytem přestalo bavit, nenarazila jsem ani na jednu. Srdce mi bušilo jako splašené, když jsem překračovala práh, jeho tlukot byl tím jediným, co jsem dokázala vnímat.