M.i.n.e // Luke Newton FF

-16-

Doufám, že si nový díl užijete =) Děkuju za vaši podporu! ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zatímco jsme všichni tři procházeli barevnými čistými chodbami za hrdě vyhlížejícím vedoucím lékařem, soustředila jsem se na atmosféru, jež se v zařízení vznášela. Každých pár metrů jsem postřehla výbuch upřímného smíchu, střídajícího nadšené, ačkoli značně nesrozumitelné žvatlání.

Luke nás po celou dobu doprovázel ponořen do hloubavého mlčení. Málem jsem slyšela, jak se mu ozubená kolečka v hlavě protáčejí. Jen jsem se neodvažovala hádat, o čem právě přemýšlí. Tušila jsem jen, že bych z toho nevyšla s čistým štítem.

„Vaše dcera čeká ve společenské místnosti," obrátil se k nám náhle lékař s chlácholivým úsměvem na rtech. Nacházeli jsme se přímo před širokými dvoukřídlými dveřmi v bílé barvě, zpoza nichž se ozývaly zvláštní ostré zvuky. „Kdyby se vyskytly jakékoli problémy, uvnitř najdete několik ošetřujících sester. A já v případě potřeby přispěchám také."

Na poslední chvíli jsem potlačila úšklebek, když mi hlavou proběhlo, zda by byl takhle úslužný i v případě, že by jim lady Newtonová nezajišťovala štědré sponzorství. Ale moudře jsem mlčela. Ať tak či tak, péči jí zjevně poskytovali nadmíru dobrou.

Anne přikývla, a jakmile lékař zmizel za rohem, zhluboka se nadechla a vzala za kliku.

Překročili jsme hranici úplně jiného světa. Místnost byla v první řadě obrovská. Obrovská a plná kulatých stolů, u nichž seděl nespočet různých lidí. Mužů i žen, mladších i starších. Někteří hráli společenské hry, jiní se dívali do tabletu, další s pomocí terapeutů procvičovali ruce. Stálo mě obrovské úsilí zadržet slzy, které se mi nezadržitelně hrnuly do očí. Přitom jsem věděla, že lítost je poslední věcí, o niž by tito lidé stáli, přesto jsem si nemohla pomoci.

„Tamhle je," ukázala Anne před sebe a jala se proplétat mezi stoly na druhou stranu sálu, přímo k velkým oknům, otevírajícím se do zeleného parku plného stromů. A pod nimi...

Zhluboka jsem se nadechla.

Pod nimi seděla v kolečkovém křesle drobounká hubená dívka s dlouhými hnědými vlasy a obrovskýma zelenýma očima. Na první pohled bylo zřejmé, že není jako ostatní. Přesto mi připadala krásná. Když si totiž všimla své matky a bratra, roztáhly se jí nesouměrné pokřivené rty v tom nejšťastnějším úsměvu, jaký jsem na lidské tváři kdy viděla. V hrudi jsem pocítila zvláštní, nesmírně příjemné teplo.

„Mami! Luku!" Ač nevyslovovala správně, člověk jí neměl problém rozumět. „Stýskalo se mi." O kousek zvedla své pochroumané ruce, a když se Luke sklonil a láskyplně ji objal, srdce mi explodovalo. Náhle jsem viděla jeho druhou stránku. Úplně jiného muže. Laskavého, milujícího, ochranitelského.

Bolestivě jsem se kousla do spodního rtu, abych v ústech zadržela zasténání, jež se mi dralo na hlasivky. Na to jsem vážně neměla. Ne poprvé v životě jsem si přála tu svou nezdravou empatii vypnout.

„Drahoušku," pohladila ji Anne po tváři, „přišli jsme ti někoho představit."

Penelope bystrýma očima ihned přejela ke mně. Rychle si mě prohlédla a poté se znovu zářivě usmála. „Jsi moc hezká!"

Položila jsem si ruce na hruď a jemně přikývla. „Děkuju. I ty jsi moc hezká!"

Koutky úst jí povyskočily ještě výš.

„Jmenuju Petra," pokračovala jsem, dokud se ve mně nacházely alespoň zbytky nějaké odvahy, a natáhla k ní ruku. „Jsem kamarádka tvého brášky. A moc ráda tě poznávám." Celou cestu do ústavu jsem přemýšlela, jak se u Penelope uvedu. A neurčité označení kamarádka mi přišlo jako to nejvhodnější.

Pen mou dlaň hned přijala. Měla jsem rázem dojem, jako bych prošla důležitou zkouškou.

Nakonec jsem to dopoledne prožila jako jedno z nejlepších v mém životě. Skutečně. Penelope byla nesmírně přátelská, usměvavá, kreativní. Učila jsem ji kreslit, ona mi ukazovala svoje oblíbené pletené panenky, které jí nechala babička poslat z Holandska, živě mi líčila zážitky z canisterapie s chlupatým labradorem, jenž za ní jednou týdně dochází, a já si uvědomila, že i kdyby mi vyprávěla o své snídani, ten výraz ryzího nadšení a štěstí jí z očí nikdy nezmizí. Pro takové lidi představoval pojem život něco úplně jiného než pro nás.

Zůstali jsme i na oběd. Tamní personál byl neuvěřitelně milý, laskavý, ošetřovatelky k pacientům přistupovaly s láskou a tolerancí. Chápala jsem, proč se Anne bála, že lady Newtonová stopne svou finanční podporu. Nepochybovala jsem, že míst s takovou péčí není mnoho. A stejně tak jsem si dokázala představit i to, kolik musel pobyt tam stát. Z čehož mi nebylo úplně dobře. Podobnou péči si zasluhoval každý bez ohledu na peníze.

Po obědě jsme se rozloučili. Ačkoli se mi odtamtud paradoxně nechtělo, Luka čekala tisková konference k nové řadě Bridgertonových a Anne měla ve městě schůzku s mou mamkou. Trochu mě zaráželo, že mi nenabídla, abych se k nim přidala, ale pokoušela jsem se své rozladění nedávat najevo. Třeba k tomu měla důvod.

Když už jsem myslela, že z toho vyjdu s čistým štítem a srdíčkem v celku, uchopila mě Penelope překvapivě pevně za ruku a přitáhla k sobě. V očích měla prosebný výraz. „Přijdeš za mnou znovu? Brzo? Prosím..."

Pokoušela jsem udržet na tváři masku netečnosti. Polkla jsem knedlík, jenž mi vyrostl v krku, a s konejšivým úsměvem přikývla. „Přijdu," slíbila jsem. „Brzo."

Vyloženě se zazubila. A já věděla, že to musím dodržet.

„Petru," padla mi Anne na parkovišti kolem krku a silně stiskla. Tak mě šokovala, že jsem se nezmohla na nic. „Zvládlas to na jedničku! Chci ti moc poděkovat."

„Za co?" nechápala jsem.

„Za to," odtáhla se ode mě na délku paže, dlaně nechala na mých ramenou, „jak úžasně ses k Penelope chovala. Dlouho nepoznala novou tvář. Naposledy před pár lety, když jí Luke přišel představit svou tehdejší přítelkyni."

„Mami," sykl varovně, ale ona jej nebrala v nejmenším na vědomí. Pokračovala dál, aniž by se po něm byť koutkem oka ohlédla. „Jmenovala se Lena. Seznámili se během natáčení nějakého seriálu. Vypadalo to mezi nimi vážně, ačkoli mně do oka nikdy příliš nepadla..."

Střelila jsem po Lukovi pohledem. Díval se na mě. Pozorně, upřeně. Jako by očekával, jak zareaguji.

* * * * * * * * * * * * * * * * *

KOMENTÁŘ UVÍTÁM! ♥

→Za případné překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám, mohou se vyskytnout...
→Na profilu najdete odkaz na Facebook, směle se tam přidávejte =)
→Děkuju, mám vás ráda!