Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 21. - Problémy, kam se jen podíváš

POHLED STEPHANIE

Vstala jsem časně z rána, abych si mohla jít zaběhat. Běhat jsem začala o prázdninách, protože jsem do něčeho potřebovala vybít své emoce a tohle jediné, mi přišlo jako vhodné řešení.

Běhala jsem po okolí Bradavic. Zavítala jsem i do Zakázaného lesa. Pobíhala jsem kolem různých stromů. Většině kouzelníků tento les nahání hrůzu, avšak já se nebojím. Přijde mi to, jakobych se nacházela na veselém místě. Cítila jsem se v bezpečí, že mi nic neublíží, i když je tu dost prapodivných magických tvorů.

Mířila jsem stále více a více hlouběji. Ani svit raního slunce, jsem už neviděla, přes koruny stromů.

Zastavila jsem se až na nějaké mýtině. V celém okolí se nacházela pouze menší řeka, která pomalu vysychala. Jeden vyšší strom, který přímo vybízel, abych na něj vylezla. Lezla jsem opatrně, větev po větvi, abych nespadla. Posadila jsem se na nejvyšší větev a koukala do dálky. Rozhlížela jsem se kolem sebe, avšak to byla chyba. Na kmeni stromu, v mé úrovni, byly vyřezaná jména. Jména mých rodičů.

'Tom & Spencer'

Přejela jsem prstem po rytině a do očí se mi nahrnuly slzy. Proč je to všechno tak moc komplikované? Proč nemohu mít celou a šťastnou rodinu?

To písmo na mě mělo nějaký vliv. Cítila jsem, že pomalu ztrácím vědomí. Chytila jsem se za hlavu. Nedokázala jsem už nadále udržet rovnováhu, a proto jsem se převrhla a padala ze stromu. Očekávala jsem náraz, ale ten nepřišel. Chytily mě něčí ruce. Nevnímala jsem, zatmělo se mi před očima a já se propadla do nějakého snu.

Na stejné planině se naháněli dva asi sedmnáctiletí studenti. Podle uniformy bych tipla, že jsou kouzelníky.

Oba se vesele smáli. Dívka se snažila schovat, avšak chlapec ji předčil svou rychlostí. Rychle ji doháněl. Ona se ho snažila setřást, avšak na zemi vykukoval nějaký kořen, a kvůli němu také tmavovláska upadla.

Chlapec se zděsil a okamžitě si k ní kleknul.

,,V pořádku Spenc?" pomalu mi to začalo docházet. Ocitla jsem se ve vzpomínce svých rodičů! Ale jak? Sledovala jsem nadále situaci, která se přede mnou odehrávala a čekala, co se stane.

,,Ano. Nic se nestalo Tomi!" usmála se na něj tmavovlasá dívka. Zvláštní vidět své rodiče o tolik let mladší. Můj otec vypadá tak lidsky. Kam se poděla jeho podoba?

,,Opravdu?" se strachem v očích se na ni podíval můj otec. Stále oba seděli na studené zemi. Vypadalo to, jakoby právě začínal březen, avšak zima ještě úplně neodešla.

,,Já nelžu a tobě především!" zachmuřila se máma a odvrátila od tmavovlasého chlapce zrak. Působili tak zamilovaně, šťastně.

,,Princezno, ty víš, že o tebe mám pouze strach," objal ji zezadu kolem pasu a svou bradu jí položil na rameno. Ona se o něj pouze zvesela opřela. Zavřela oči a nadechla se jeho kolínské.

,,Vážně chceš uskutečnit ty své plány? Zratíš tím všechno a všechny ve svém okolí," zašeptala maminka a zavřela oči, aby zadržela slzy. Tatínek si povzdechl a věnoval jí polibek na temeno hlavy.

,,Musím. Už je to všechno připravené. Jakmile odsud odejdeme..." nechal větu nedokončenou. I mně došlo, co tím chtěl říct. Máma věděla o tom, co chystá, ale nezastavila ho. Tak moc ho milovala, až ho nechala odejít z jejího života.

,,Nic nemusíš. Sám si rozhoduješ o svém vlastním životě!" zvýšila černovláska hlas. Chlapec sebou trochu cuknul. Zmáčkl ji více v objetí.