Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 88. - Poslední sbohem

POHLED STEPHANIE

Zaklepala jsem na dveře menšího rodinného domku. Ozvalo se klení a hlasité dupání, jako když někdo běž po schodech. Musela jsem se usmát. Doběhl mi otevřít Chris. Zůstal na mě nevěřícně hledět. Do očí se mi nahrnuly slzy. Skočila jsem mu do náručí a pevně ho objala. Tak moc mi chyběl. Pevně mě k sobě tiskl a po tvářích mu tekly slané kapky vody. Nebyla jsem na tom o nic lépe. Mírně jsem se od něj odtáhla a položila mu svou dlaň na tvář. Více do ní opřel svou hlavu. Palcem jsem mu stírala slzy. Vyzvedl mě do vzduchu a já kolem jeho pasu obmotala nohy. Nesl mě dovnitř, do domu. Zabouchl za námi dveře a společně se mnou mířil do obýváku. Položil mě na pohovku a sám se posadil vedle mě.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a mé rty se roztáhly do širokého úsměvu. Seděli tu všichni. Jak mí přátelé, tak jejich rodiče. Jediná Dia tu chyběla. Posmutněla jsem...

,,Dívejte se, kdo k nám zavítal," zazpíval zvesela Chris. Všichni se na mě vrhli a začali mě objímat. Vzniklo z toho takové hromadné objetí. Chyběli mi. Neviděla jsem je velice dlouho. Musí vědět o tom, co se děje.

,,Channy, jsem tak moc ráda, že jsi v pořádku! Jakmile jsi se po třetím úkolu nevrátila, báli jsme se nejhoršího. Zaslechli jsme, že tvou matku si odvedl tvůj otec, ale nevíme, kolik je na tom pravdy," blábolila z cesty teta Cora a já si povzdechla. Dala jsem si ruce do klína a počkala, až nastane hrobové ticho.

,,Pravdy je na tom hodně. Poslední úkol byla již předem připravená past. Z poháru se udělalo přenášedlo, které nás přeneslo na jeden hřbitov, kde jsou pochováni mí předci z otcovy strany. Cedrica zabili, mě omráčili. Moc si toho nepamatuji, protože jsem většinu času byla v bezvědomí, ale dozvěděla jsem se, že proběhl nějaký rituál, který přivedl otce k životu," odmlčela jsem se a dívala se na obličeje všech přítomných. Byli vyděšení a neschopní slova.

,,A kde jsi byla celou tu dobu?" odvážila se ke slovu Scar. V jejím hlase zazněla zvědavost a starost. Obávala se nejhoršího stejně jako všichni. Nastaly temné časy. Lord Voldemort je zpět a mocnější než kdy dřív. Má na své straně dědičku Havraspáru, jejich dceru a čekají dalšího potomka. "Úžasné"!

,,Otec si mě odvedl domů. Byla jsem zničená z Diiny smrti, a tak jsem se rozhodla, že se přidám na stranu zla. Zjistila jsem, kdo za to neštěstí může a chtěla jsem se mu ze všech sil pomstit, a tak jsem se začala učit umu černé magie. Avšak vrátila mě zpět do reality jedna vzpomínka. Vzpomínka na rituál, při kterém jsem získala schopnost elementu. Měla jsem se tam postavit svým největším strachům a jedním z nich bylo přijetí znamení. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila samu sebe a svou dobrou půlku," do očí se mi opět nahrnuly slzy. Cítila jsem, jak mi stékají po líčku dolů. Chris obtočil své svalnaté ruce kolem mého pasu.

,,Chápeme to. Víme, jak se cítíš. Sami se se ztrátou naší milované Diany vyrovnáváme těžko. Vždy jsi byla empatická a emotivní. Je pochopitelné, že ses chtěla dotyčnému pomstít. Když jsme tedy u toho, kdo ji zabil?" hlas tety Cory se třásl. Věděla jsem, že je na tom hůř jako já. Zaslouží si znát pravdu o smrti její jediné dceři.

,,Theodor Nott," povzdechla jsem si a všichni zalapali po dechu. Stýc Zach se zvedl na nohy, avšak teta Ophelie ho zadržela tím, že ho mrštně uchopila za jeho levé zápěstí.

,,Pusť mě Ophelie. Ten zmetek si zaslouží pykat. Zabil mi mou princeznu," křikl na ni podrážděně. Ale to i já jsem si stoupla. Nemohla jsem to takhle nechat. Nemohla jsem mu dovolit, aby udělal stejné chyby jako já. Sama toho nyní lituji.

,,Ne, strýčku. Nedělej to. Co z toho budeš mít? Akorát skončíš v Azkabanu! Myslíš, že tohle by Dia chtěla? Dia by chtěla, abychom bojovali a zaručili světu mír!" zatla jsem ruce v pěst. Dio, nezklamu tě. Už nikdy!

,,Channy má pravdu. Musíme zachránit svět. Akorát mi neleze do hlavy, proč si se zjevila až nyní. Vždy si jednala impulzivně. Stalo se snad něco, o čem bychom měli vědět?" promluvila poprvé za celou tu dobu Holl. Přišla na to. Rychle jsem se posadila a zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Ta krásná novinka je asi to nejdůležitější, co se za poslední dobu stalo.

,,Matka je opět těhotná. Bojím se o ni. Přeci jen, je v domě plném smrtijedů a přiznejme si, že všichni tušíme, jaké pocity chová k otci Bellatrix. Mohla by se ji pokusít zabít," vložila jsem si hlavu do dlaní. Chris mě začal hladit po zádech. Jsem ráda, že jsme si tak moc blízcí i po tom všem.

,,Tvoje matka se o sebe umí postarat. Myslím, že byste se měli jít podívat za Diou. Přeci jen, Stephanie neměla možnost vyznat jí své poslední sbohem. Vemte ji na hřbitov a ukažte jí náhrobek," teta Carrie se vzpamatovala jako první a vyhnala nás ven. Rozloučili jsme se a vydali se ven. Slunce svítilo na plno. Procházeli jsme ulicemi až na konec této malé vesničky. Hřbitov byl kousek za domy, protože lidé nechtěli chodit kolem tohoto děsivého místa. Dorazili jsme k našemu cíli a kličkovali mezi náhrobky.

Stanuli jsme na rovné pěšince. Šli jsme až úplně dozadu. Mířili jsme k jednomu velice přepychovému hrobu. Zastavili jsme těsně u něho.

Diana Wigg

Skvělá dcera, sestra a kamarádka.

Odpočívej v pokoji.

Přečetla jsem nahlas text a zhroutila se na kolena. Sedla jsem si a přitáhla si nohy blíže k tělu. Po tvářích mi tekly horké krůpěje. Ostatní si kolem mě sedli. Také se dívali upřeně před sebe. Byla to příliš bolestná zkušenost. Ztratili jsme jednu z našich nejbližších osob. Stále mě to užíralo zevnitř. A očividně jsem nebyla jediná. S menšími obtížemi jsem se zvedla a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo zde nebyl. Mávla jsem rukou a vykouzlila puget orchidejí. Byly to její nejoblíbenější květiny. Položila jsem je do jedné z váz, které zde měla.

,,Odpočívej v pokoji. Nikdy na tebe nezapomeneme. Sbohem, Dio," zašeptala jsem plačtivě. Chris mě objal kolem pasu a takhle jsem setrvali nějakou dobu.

******************

Aloha, lidi :)

máme tady již 88. kapitolu! Gratuluji vám, že jste se dostali až tak daleko, ale stále toho máme ještě dost před sebou :D O:)

Dnes jsme se naposledy odhlédli za naší milovanou Dianou, nechť odpočívá v pokoji O:)

za příští kapitolu mě většina z vás bude chtít zabít, ale prosím, uvažujte, že ještě stále to nebude to nejhorší, tak si svoje hořící pochodně šetřete na horší časy, snažně vás prosím! :D

jo a toho gifu nahoře se neděste, věděli jste, že se na netu nedá sehnat gif hřbitovu, který nevypadá děsivě? :D Jsem čekala, kdy na mě vyskočí nějaká ohavnost :D No, holt nejsem zastánkyní hororů → strašpytel :D

Budu se na vás těšit zase v pátek u další kapitoly O:)

PS: Ano, většinu z vás tohle bude otravovat, ale nemohu si to odpustit O:) Chci vám od srdce moc poděkovat za úžasných 65.3K přečtení, 7K votes a 2.2K komentů! Jste naprosto neskuteční a já bych si nemohla přát lepší čtenáře! DĚKUJU VÁM MOC! :') ♥♥♥♥♥

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy