Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

Kapitola 132. - Harmonia nectere passus

POHLED SCARLET

Sedla jsem si ke zmijozelskému stolu a hleděla na nebelvírské. Všimla jsem si zrzka. Ron byl konečně zpět. Uběhlo několik dní od toho, co byl otráven. Hlodalo mě svědomí. Mohli jsme za to my. Já a Draco. To my jsme Křiklanovi podstrčili tu láhev s jedem. To my jsme dostali Rona na ošetřovnu. To není dobré. Tahle hra zachází až příliš daleko.

Draco si ke mně přisedl a rozhlédl se, jestli nás nikdo nesleduje. Konec školního roku se rychle blížil a my neměli opravenou rozplývavou skříň. Musíme si pospíšit. Musí nám pomoct kouzlo, které mi dala Channy. To je naše jediná naděje. Všechno ostatní se rozpadlo v prach. Nic jiného nám nezbývá. Musíme doufat. Nenápadně jsem mávla hůlkou, aby nás nikdo neslyšel. Tohle bude vážný rozhovor. Aspoň to jsem usoudila z pohledu na Dracovu tvář. Byl zachmuřenější než normálně. Od doby, kdy dostal svůj úkol, je celý bledý a vypadá na zhroucení. Nedivím se mu. Musel zabít. Toho nebyla schopna ani Channy, přestože jí v žilách kolovala krev Zmijozela.

,,Přes rozplývavou skříň proniknou smrtijedi do Bradavic a budou sledovat, jak použiju smrtící kletbu," dostal ze sebe. Na sucho jsem polkla. Tohle bylo horší, než jsem čekala. Smrtijedi v Bradavicích? Tohle je konec. Konec dobra.

,,Musíme to udělat, jestli máš přežít," pronesla jsem pevně a stiskla víčka k sobě. Potřebovala jsem si všechno urovnat. Svět, který známe, se chýlil k záhubě. Ale Channy má určitě nějaký plán, který promyslela do puntíku. Pochybuji, že její smrt je náhoda. Určitě to má nějaký význam, ale jaký? Mnoho otázek a málo odpovědí.

,,Nemusíš to dělat," zamumlal. Nakrčila jsem obočí.

,,Tak to teda ne! Jsme v tom společně! Navíc mám kouzlo, které opraví skříň," pousmála jsem se. bylo viditelné, že mu aspoň trochu odezněla nervozita.

,,Jdeme ho vyzkoušet, ne?" ušklíbla jsem se. Přikývl. Zvedali jsme se k odchodu, ale ještě více mě upoutalo to, že Harry se rozběhl někam pryč. Mávla jsem nad tím rukou. Potom se ho zeptám, kam šel. Teď máme důležitější věci na práci. Musíme opravit ten proklatý nábytek.

Vydali jsme se na cestu. Musela jsem se stále ohlížet za sebe. Měla jsem z toho nepříjemný pocit. Snažíme se dokázat téměř nemožné, ale nic jiného než víra nám nezbylo. Ale musím věřit Channy. To kouzlo musí zabrat. Nedala by mi něco, co by nefungovalo. Ví, že tohle je nebezpečná hra, ve které jde o životy. O naše životy. Nastal čas na to, abychom vytáhli naše esa z rukávu a začali se pořádně snažit. Musíme ukázat, že jsme odhadlaní vyhrát a jsme schopní za to položit život. Nejsme z cukru. Jsme schopni zemřít za dobro. Čaroděj by to do mě neřekl, ale záleželo mi na vítězství dobra. V budoucnu jsem chtěla s Blaisem děti a nedovolím, aby vyrůstaly v době, kde je na denním pořádku strach. Tohle není budoucnot, kterou bych chtěla. Tohle je spíš noční můra.

Zastavila jsem se před prázdnou zdí. Draco před ní třikrát prošel, než se nám objevily dveře. Chytla jsem kliku do dlaně a jemně ji stlačila dolů. Dveře se se skřípotem otevřely a nám se naskytl pohled na vysoké hromady nějakého harampádí. Již známou cestičkou jsem se vydala k našemu cíli. Kličkovala jsem mezi vysokými hromadami a dávala si pozor, aby na mě něco nespadlo. Nebylo by to zrovna nejlepší, kdyby mě to zasypalo. Asi bych se z pod toho nedostala. Stanuli jsme před skříní. Dala jsem si ruce v bok a počkala na blonďáka. Vzpomněla jsem si na první ročník, kdy jsem společně s přáteli proti Dracovi bojovala. Vyváděli jsme si různé naschvály. Všechno se změnilo ve třetím, kdy zjistil tajemství o dceři Pána zla. Dostal se do naší skupiny a tak nějak s námi zůstal až dodnes. Channy ho nedokázala nechat odejít. Našel si k ní cestu a zaujal právoplatné místo v jejím srdci.

,,Jak zní to kouzlo?" prolomil ticho Draco. Raději jsem si vytáhla z kapsy pergamen od Channy, abych to nepopletla. Mohli bychom říct něco zle a všechno by se zde zřítilo, nebo ještě něco horšího. Riskovat s kouzli se moc nevyplácí. Proto jsem zuřila, když jsem se dozvěděla, že Harry vlastní knihu prince dvojí krve. Byla tam ukryta důležitá a neznámá kouzla. Nevěděl, s čím si zahrává. Nikdo z nás to nevěděl. Nikdo z nás neměl ani tušení, kdo je princ dvojí krve. Co my víme, mohl to být Voldemort za mlada. Na tyto otázky by nám dokázala odpovědět pouze Channy. Ona jediná má přehled, co se smrtijedů týče. Určitě to nepatřilo někomu z té dobré strany. Je tam až moc věcí, které by se dali přirovnat k černé magii. Jednou mi tu učebnici půjčil a já si ji celou prolistovala. Narazila jsem na kouzlo Sectumsepra. Nebylo mi neznámé. Někdy v minulosti jsem o něm slyšela, ale nedokázala jsem si zařadit kdy. Určitě mi o něm říkala Channy, ale v jaké spojitosti. Zatřásla jsem hlavou a vrátila se zpět do reality. Má mysl ráda odbočovala na úplně jiná témata v nevhodných situacích.

,,Harmonia nectere passus," pronesla jsem ono zaklínadlo. Vytáhla jsem si hůlku z hábitu a pevně ji sevřela. Draco udělal to samé. Vložil do skříně nějakého ptáka. Stoupli jsme si vedle sebe a natáhli před sebe ruce.

,,Myslíš, že bude bezpečné, když to zkusíme zároveň?" v jeho hlase byla jasná nejistota. Usmála jsem se na něj.

,,Za pokus nic nedáme. Při nejhorším vyletí Bradavice do vzduchu. Aspoň se proletíme," mykla jsem rameny a zaujala bojovný postoj a byla připravena na jakoukoliv odezvu zaklínadla.

,,Harmonia nectere passus!" zakřičeli jsme zároveň. Překryla jsem si obličej rukami a byla připravena na výbuch, ale nic nepřišlo. Draco pomalu přistoupil ke skříni a otevřel ji. Náš objekt uvnitř nebyl.

,,Musíme znovu, aby se vrátil zpět. Ale jednu cestu zvládl. Jde to lépe, než jsem čekal," Draco se vrátil do původní pozice. Vypadal celý v křeči, ale nechtěla jsem mu nic říkat a provokovat ho.

,,Tři, dva, jedna...teď!" odpočítavala jsem nahlas.

,,Harmonia nectere passus!" oba jsme mávli rychle rukou dopředu. Zase se nic znatelného nestalo. Tentokrát jsem přišla ke kusu dřeva já sama a rozevřela ji dokořán. Tvor s křídli leže na zemi a neprojevoval jakékoliv známky života. Klekla jsem si k němu.

,,Mrtvý," pronesla jsem ztuhle. Tímhle nemohou smrtijedi cestovat. Zabije je to.

,,Když to budeme zkoušet i nadále, možná se dokáže vrátit i zpět," vydechl zoufale Draco.

,,Máš pravdu, nesmíme to vzdát," založila jsem si ruce na hrudi a zamračeně koukala před sebe. Tohle bude ještě zajímavé. Doufám, že se nám to povede. Ale jedna má část chce přesný opak. Nechce, aby Brumbál zemřel, ale stejně by se to jednou stalo. Ale bez něho budeme v ohrožení. Nikdo nás nebude chránit a Voldemort k nám bude mít volný přístup.

Nikdo nebude v bezpečí.

A ta doba se blíží.

*****************

Aloha, lidi! :)

vítám vás u dnešní části, kde Scar s Dracem připravují rozplývavou skříň pro smrtijedy :c

tentokrát nic moc napětí, ale snad se to časem zlepší :)

to je pro dnešek vše ♥

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

Tak se Vávra, lidi! ♥

-Katy