Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 76. - Mezi bublinkami

POHLED STEPHANIE

Seděla jsem na obraně proti černé magii a ťukala do lavice. Koukala jsem z okna a přemýšlela nad tím vejcem. Musím ho otevřít. Druhý úkol se rychle blíží a já se stále nedostala k tomu klíči. Kdykoliv jsem to vejce otevřela, začal se z něj linout ohlušující křik. Musí být nějaký způsob, jak to otevřít. Mezi obočím se mi vytvořila vráska. Soustředila jsem se na maximum. Věděla jsem, že Barty zjistil, že nedávám pozor, ale nezajímalo mě to. Měla jsem něco lepšího na práci.

,,Slečno Brook, zajisté dáváte pozor," stoupl si přede mě Barty. Odvážně jsem se mu podívala do očí.

,,Jistě, pane profesore," oslovila jsem ho s velkou dávkou ironie. Všichni vyvalili oči. On zamručel a vrátil se zpět ke katedře. Konečně zazvonilo a já se zvedla ze svého místa. Rychle jsem vyběhla ven ze třídy, aby mě Barty nemohl zadržet. Nebyla jsem připravena s ním mluvit. Ještě ne. Musí nastat ten správný čás.

Cupitala jsem chodbou do další učebny, když mou pozornost upoutala skupinka zmijozelských studentů, kteří stáli v menším kolečku. Byli to převážně dívky. Vydala jsem se tím směrem, abych zjistila, co se děje. Všimla jsem si, že uprostřed stojí Parkinsonová a nějaká malá prvňačka.

,,Taková mudlovská šmejdka jako jsi ty, by neměla chodit do Bradavic!" křikla po ní a máchla hůlkou.

,,Ty hnusná špíno!" zakřičela znova a opět jí ublížila. Zatla jsem ruce v pěst. Cestou jsem zahlédla Moodyho. Musí sledovat každý můj krok? Vřítila jsem se do davu a strčila si malou holčičku za záda.

,,Co si to sakra dovoluješ?!" zasyčela jsem na ni nebezpečně. Některé blbky zděšeně vyjekly.

,,Co by. Ukazuju tady té špíně, kam patří," odfrkla si. Tohle mě naštvalo na nejvyšší úroveň.

,,Tohle si odpusť," zavrčela jsem rozčíleně.

,,Ty bys měla být na naší straně. Jsi potomkem jednoho z nejmocnějších rodů," ušklíbla se.

,,Máš pravdu, Pansy," přišla jsem k ní blíže. Zastavila jsem se. Když jsem tedy tím potomkem, proč jí neukázat, co všechno dovedu? V hlavě jsme si vybírala to nejvhodnější kouzlo, které by jí konečně ukázalo, že má držet ten svůj rypák na uzdě.

,,Jenže víš, jaký je rozdíl mezi mnou a vámi? Já stojím na straně dobra a nedovolím, aby kdokoliv ubližoval slabším," celá jsem se napjala.

,,Duro!" máchla jsem rukou a proměnila ji v kámen. Všichni zděšeně vyjekli. Ignorovala jsem to a klekla si před malou prvňačku. Dala jsem jí ruce na ramena.

,,V pořádku?" pronesla jsem s obavami v hlase. Nejistě kývla na souhlas.

,,Mě se nemusíš bát, nejsem jako ony. Nesoudím kouzelníky podle původu, ale podle jejich povahy," pousmála jsem se.

,,Tak ještě jednou, neudělali ti nic?" zkusila jsem to ještě jednou. Přemýšlela, jestli mi to má říct. Bylo to patrné, podle výrazů v její tváři.

,,Jen na mě seslala nějaká kouzla, která mi způsobila menší ranky," zamumlala a ukázala mi své ruce. Zatajila jsem dech. Chtěla jsem tak moc Pansy ublížit.

,,Teď půjdeš se mnou, ano? Nedovolím, aby se ti ještě něco stalo," promluvila jsem k ní milým hlasem a ona přitakala. Nastavila jsem pravou ruku a ona se jí s radostí chytila.

,,Jak se jmenuješ, maličká?" uvědomila jsem si po chvíli, že neznám její jméno.

,,Bethany, ty jsi Stephanie, že?" vzhlédla ke mně. Na hlavě měla blonďatou čupřinu a její oči byly jako to nejčistější moře.