Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 49. - Co tě nezabije, to tě posílí

POHLED STEPHANIE

Konečně někdo dobrý na OPČM. S ním mě ty hodiny baví. Už se konečně nenudím a myšlenky mi neutíkají jinam.

,,Tak žáci! Děkuji Vám za pozornost a užijte si pěkný víkend," usmál se na nás vřele a rozpustil dnešní hodinu. Dnes již poslední. Každopádně já zůstávám a pokusím se pochopit zvěromágství. Musím získat co nejvíce síly, abych dokázala porazit otce a zabránila mu v ovládnutí světa. Stále jsem seděla a třída se postupně celá vyklidila.

Profesor přišel ke mně a usadil se na lavici naproti mně.

,,Jsem rád, že jsi mou nabídku přijala," mrkl na mě a vycenil své bílé zuby.

,, Velice Vám děkuji za tak skvělou možnost. Aspoň se něco přiučím. Věřím, že se mi to bude velmi hodit," nad tou představou jsem se ušklíbla. Kdyby jen veděl k čemu to opravdu chci.

,,Dobrá tedy! Nejdříve musíš zjistit svou zvěromágskou podobu!" spráskl ruce a pomocí hůlky odstranil všechny stoly.

,,Jak to mám udělat?" optala jsem se se zaujetím a nadzvedla levé obočí.

,,Zvěromágství je velice netradiční forma magie. Za ta léta jsem poznal, že podoba závisí nejen na povaze, ale i na předcích a moci. Já se přeměňoval, aniž bych veděl, do jakého zvířete se vtělím. Budeš to mít snazší," jak to závisí na rodiče a magické energii? Vykouzlil nějaké menší lůžko a naznačil mi, abych si do něj lehla. Uposlechla jsem a pomalu se položila na tvrdou madraci.

,,Zavři své oči a spoj se se svými předky, kteří ti ukážou správný směr," zašeptal. Náhle všechny světla v místnosti zhasla a já se propadala do tmy. Máchala jsem rukama jako zběsilá. Bála jsem se, co mě tam v temnotě čeká.

,,Halo?" zakřičela jsem do volného prostoru a nastražila uši, jestli něco nezaslechnu. Kolem mě se rozhořely pochodně a vznikla osvětlená cestička. Vydala jsem se kupředu a raději se neohlížela. Došla jsem na konec. Zapomněla jsem, jak se dýchá. Dostala jsem se do prostoru, kde se promítal celý můj život. Od narození až po přítomnost. Užasle jsem vydechla a popošla blíže k jednomu výjevu. Zobrazoval mou první cestu do Bradavic, když jsem se loučila s matkou.

,,Tohle všechno z tebe udělalo čarodějku, jakou jsi dnes," ozvalo se za mnou. Otočila jsem a pohlédla do bledé tváře, která patřila Roweně.

,,Co to má znamenat?" křikla jsem a popošla více k ní.

,,Přišli jsme ti ukázat tvou cestu," ukázala někam vedle sebe, kde se začali objevovat další duchové. Poznala jsem v nich stejné osoby, které dohlížely na rituál, kdy jsem ovládla oheň.

,,Samozřejmě jsme sem přišli všichni," zabrblal mužský hrubý hlas. Hned kousek od nás se ukázal Salazar s dalšími.

,,Víš, Stephanie, již odmalička si prokazovala veliké nadání. Vše si zpěčetila svou chytrostí a odvahou," promluvila Helena.

,,Ale nikdo není dokonalý a i ty máš své chyby, které z tebe dělají prostého člověka," přidal se dědeček. Pousmála jsem se. Tolikrát mi pomohl.

,,Přesto ses dostala až sem. Čeká tě ještě spousta dobrodružství, která tě jistým způsobem poznamenají, ale záleží jen na tobě, jak se k nim postavíš," dokončil jejich dlouhou promluvu Zmijozel.

,,Můžeme ti dát jednu radu, která se ti v budoucnu bude hodit. Postavíš se na rozmezí mezi dvěma stranami. Srdce tě bude táhnout na jednu a rozum na druhou. Existuje však řešení, které spasí obě. Stačí hledat ve vzpomínkách a naleznout klíč k Havraspáru," zamumlala Helena tajemně a obkroužila mě.

,,Předcházíte mnoha událostem, Heleno," napomenula ji jedna ze zmijozelského rodu.

,,Měla by to vědět, Meropo!" okřikl ji dědeček. Kdo je Meropa?

,,Musíme ti určit tvou podobu. Nesmíš tu zůstat příliš dlouho," připomenula Rowena a přicupkala k Salazarovi. Chytli se za ruce a postupně tak udělali všichni. Utvořili kolem mě kruh, který zářil příjemnou tyrkysovou barvou. Pocítila jsem náhlý nával energie. Ztratila jsem vědomí a pomaličku proplouvala svými zkušenostmi a zážitky. První vypadený zub, první kouzlo, první let na koštěti, první cesta do Bradavic, setkání s otcem, rituál, prozrazení, usmíření s Dracem...

Před očima se mi probíhal vír barev a já zakřičela jako nějaká šelma. Tělem mi projela ostrá bolest. Přišlo mi, jako by se mi do těla zařezávalo množství nožů. Zatla jsem ruce v pěst a kousla se do spodního rtu, abych se nerozbrečela. Obrovský žár se rozléval po mém těle. Po deseti minutách ho konečně začal opouštět. Připadala jsem si tak prázdně, když mě to pekelné teplo opustilo. Konečně jsem mohla otevřít oči. Přede mnou létal majestátní ohnivý fénix. Když si mě všiml, přistál naproti mně a poklonil se mi. Jeho úklon jsem mu opětovala. Úžaslé vzdychy nás obklopovaly všude kolem. Podivuhodný tvor se opět vznesl a mířil velkou rychlostí ke mně. Narazil do mě a vpil se do mého srdce. Zasyčela jsem. Netušila jsem, že to bude tak moc bolet.

,,Pokud se přeměníš a získáš podobu fénixe, stane se z tebe velmi mocná čarodějka! Ale pamatuj! Velká moc potřebuje velkou rozvážnost a rozum!" varovala mě Meropa. Kývla jsem na znak souhlasu. Stále mě bodalo v místě srdce.

,,Tento tvor dokáže léčit svými slzami. Prohloubí se tvá moc uzdravování,"

,,Plameny tě budou doprovázet celý život. Drž se jich a nic se ti nestane," tyto moudré rady mě doprovázely až k mohutným mahagonovým dveřím, které jsem otevřela. Zasmála jsem se. Východem odtud jsou plameny? Proč ne.

,,Mějte se a děkuji!" s toutu větou jsem si zakryla obličej a hupsla do toho žáru. Řítila jsem se obrovskou rychlostí dolů. Náhle jsem dopadla zadkem na nějakou rampu, po které jsem jela až k nějakému portálu. S křikem jsem ním proletěla.

Posadila jsem se a prudce oddechovala.

,,Stephanie? Tvé oči! Jsou rudé!" zděšený hlas mě probral z tranzu. Přičaroval mi zrcadlo, do kterého jsem se podívala a vyjekla. Měl pravdu! Musel to zavinit ten ohnivý fénix, když do mě vstoupil!

,,Oheň tě chrání, je tvou součástí. Přej si, aby odešel a on tě poslechne," vždy když potřebuji, ozve se někdo z mé rodiny. Stiskla jsem víčka k sobě a promlouvala ke svému vnitřnímu žáru, aby dešel z mých očí. Proč všechno poslední dobou tak moc bolí? Zaskuhrala jsem, ale dále pokračovala. Cítila jsem, že se mi to daří. Po chvíli jsem koukla na svého profesora, který si úlevně oddechl. Opět jsem se koukla do skla a ušklíbla se. Zase mé typické tmavé kukadla.

,,Tak jaká podoba to bude?" otázal se nedočkavě a usmíval se jako malé dítě o Vánocích.

,,Fénix, pane profesore,"

**********

Aloha lidi :)

je mi jasné, že takto asi zvěromágství neprobíhá a nejspíš je to uplná kravina, ale co už :D mám to mírně upravené díky jejímu původu a navíc se zde ukazuje něco, co bude v dalších ročnících rozhodovat o zásadním ději :) tak co, tipnete si, co to bude za informaci? :) jsem zvědavá :)

jinak doufám, že vás to ještě vůbec baví :\ přeci jen je to už tak dost dlouhé, jsme skoro u padesáté kapitoly :\ a to počítejte s tím, že jen šest ročníků vyjde na 136 kapitol :\ no snad někdo vydrží až do konce :\ :)

jinak tento příběh chci věnovat jedné úžasné dívčině (na wattpadu se nějak neangažuje, ani nepíše) za to, co všechno pro mě udělala a že tu pro mě neustále je ♥ takže, zlatíčko, všechno nejlepší k těm patnáctinám a pořádně to oslav ♥ Renda01

tak pro dnešek je to asi vše, za každé ohlasy budu moc vděčná - přečtení, votes a komenty ♥ také vám moc děkuji za všechna krásná slova u předešlé kapitoly, zahřálo mě to u srdce ♥ takže ještě jednou, DĚKUJU MOC! ♥♥♥ | také moc děkuji za 206 sledovatelů, jste neuvěřitelní! ♥♥♥ DĚKUJU ZA VŠECHNO! ♥♥♥

mějte se krásně a skládejte básně :) ♥

-K