Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 46. - Jak se naučit zahánět strach

POHLED STEPHANIE

Ležela jsem na boku a přemýšlela. Ty sny už jsou neúnosné. Nevýhoda mé krve. Všichni vás kontrolují a nemůžete se volně nadechnout. To bude zase letos peklo, jestli se otec pokusí opět povstat. Převalila jsem se na záda.

Ještě musím skočit za Brumbálem. Chtěl se mnou mluvit, ale neřekl mi o čem. S nechutí jsem vstala a a vybelhala se z pokoje. Prohrábla jsem si své rozcuchané vlasy a tlumeně zavrčela. Prošla jsem dveřmi. Klepadlo ani nedutalo. Co se mu stalo? Povzdechla jsem si. Všichni ještě spali. Jen já ne.

Procházela jsem jemně osvícenými chodbami a hlodala ve svých myšlenkách. Dokážu číst jiným v mysli? To by se mohlo hodit v bojích, ale nedokážu to ovládat a to bolest hlavy je příšerná. Jenže čí myšlenky to jsou? Nikdo nikde kolem mě nebyl! Zvláštní...zkusím se na to zeptat ředitele.

Došla jsem až k chrliči.

,,Citrónová zmrzlina," pronesla jsem ledově klidným hlasem a stoupla si na jeden z nově objevených schodů. Nechala jsem se vyvézt až nahoru. Zaklepala jsem a čekala na pozvání. Vstoupila jsem dovnitř a překvapeně zůstala stát na místě. V místnosti se nacházel ještě Harry s Jamesem.

,,Dobrý den," pozdravila jsem nervózně. Co mi můžou chtít?

,,Zdravím, Stephanie. Jsem ráda, že jsi přijmula mé pozvání," usmál se na mě profesor Brumbál, který se náhle objevil ve svém křesle.

,,Co jste ode mě potřeboval, smím-li se zeptat?" otázala jsem se nezaujatě a prohlížela si své ruce, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.

,,Vás tři jsem chtěl informovat, že ministerstvo sem posílá mozkomory," zachmuřil se. Zalapala jsem po dechu.

,,Na co mozkomory? Ti přeci hlídají Azkaban!" vyprskla jsem.

,,Je to kvůli zvýšené aktivitě Pána zla a smrtijedů. Kdyby náhodou se rozhodli zaútočit," osvětlil mi situaci.

,,Pán zla nemůže povstat. Potom by byl neporazitelný," dodal po chvíli. Uchechtla jsem se.

,,Neporazitelný? Existuje člověk, žena, která ho porazit dokáže," Brumbál se pousmál, došlo mu, o kom mluvím.

,,Ano, ona by ho porazit dokázala, ale pochybuji, že by to bylo v jejím zájmu," popřel mé tvrzení.

,,V jejím zájmu je ochránit své nejbližší," ohradila jsem se proti němu.

,,O kom zde mluvíte?" nechápali Potterovci.

,,Jamesi? Ty bys to měl vědět. Jedná se o tvou spolužačku,"

,,Harry, běž na snídani," poslal svého syna pryč. Ten s nechápavým pohledem odešel pryč.

,,Myslíte Spencer Brook? Ta přeci umřela," svraštil obočí.

,,Je vidět, jak všechny oblafla," ušklíbla jsem se. Potter na mě koukl a očekával, že mu to vysvětlím. Chyba.

,,Takže ona žije?" ujišťoval se. Kývla jsem k souhlasu.

,,Jak to všechno víš?" osopil se na mě.

,,Vím toho daleko více, než si všichni myslíte. Byla jsem vychována k boji, jestli Voldemort povstane. A hodlám své poslání splnit," řekla jsem plna odhodlání. Ředitel se usmál. Očividně jsem ho překvapila.

,,Tady Stephanie zastavila Toma, již v prvním ročníku. Je to jedna z nejlepších studentek," vychvaloval mě stařec.

,,Pozoruhodný výkon na tak mladou dívku," uznale přikývl James Potter.