Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 126. - Staré kouzlo

POHLED SCARLET

Koukala jsem do plamenů ohně. Jak se v nich mísilo několik teplých barev a společně tvořily určitou směsici. Po chvíli mě však začaly bolet oči z toho prudkého světla. Zatřásla jsem hlavou a povzdechla si. Přitáhla jsem si kolena k hrudi. V rukou jsem svírala šálek s teplým čajem, který jsem pila pomalými doušky. Byla jsem zde sama. Nevím, kam se všichni vypařili a upřímně mě to nějak nezajímalo.

Usrkla jsem si z vařícího nápoje a slastně vydechla. Koukla jsem se na hodinky. Tři hodiny odpoledne. Co budu dělat? Mám spoustu času. Nebudu zde sedět a přemýšlet nad zbytečnostmi. Pokroutila jsem nad tím hlavou a zvedla se. Půjdu se zeptat Chrise, jestli pojedeme na Vánoce domů. Přeci jen, máme spoustu starostí. Mělo by cenu odjížet a zbytečně se nervovat doma? Všude panuje jen pochmurná atmosféra z nedávných událostí. Od konce čtvrtého ročníku jde všechno z kopce a již postavené hradby se rozpadají v prach. Nebo že by to vše začalo ve třetím? Tehdy se Channy prozradila. Ale nedávám jí to za vinu. Jednou by se to stejně dostalo ven. Teď to ví všichni. Provalilo se to, když byla na odboru záhad.

Vyšla jsem ven a stanula na chodbě. Vydala jsem se ke Komnatě nejvyšší potřeby. Vždy sedávali tam, abych mohla za nimi kdykoliv přijít. Nasadila jsem rychlé tempo. Koukla jsem se z okna. Sněžilo a foukal chladný vítr. Více jsem se zabalila do svého svetru. Schody se dnes vlekly. Skoro vůbec se neměnily, ale to mi nevadilo, protože se nastavily tak, jak já jsem potřebovala. Dostala jsem se ke svému cíli. Prošla jsem třikrát kolem zdi a počkala, až se mi ukážou dveře. Vzala jsem za kliku a opatrně ji stlačila dolů, jako by byla z porcelánu.

Vešla jsem do místnosti a usmála se, když jsem zahlédla své přátele.

,,Ahoj," špitla jsem. Se všemi jsem se objala a nakonec se usadila vedle Hermiony.

,,Děje se něco?" otočil se na mě Chris a já zavrtěla hlavou.

,,Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli pojedeme na Vánoce domů, nic víc," mykla jsem rameny. Zamyslel se. Na čele se mu vytvořila menší rýha.

,,Já bych zůstal ve škole. Víš, jak to teď doma vypadá," zamumlal tak, abych ho slyšela pouze já.

,,Dobře," vydechla jsem. Byla jsem ráda v jeho odpověď.

,,Vypadáte zachmuřeně, stalo se něco?" zeptala jsem se zvědavě. Náhle všichni zmlkli a začali se dívat jeden po druhém.

,,Harry zaslechl, jak se baví Snape s Malfoyem o neporušitelném slibu. Má to něco společného s jeho úkolem pro Pána zla," ozval se jako první Ron. Věděla jsem, že tam Harry byl, ale podle všeho mě nezahlédl, což je dobře. Ještě by se vyptávali. Nesmí o tom vědět více lidí. Podezření se dá zahubit. Fakta se vyvrátit téměř nedají. Když už, tak by to bylo velmi obtížné...

,,Určitě to nic nebylo," mávla jsem nad tím rukou.

,,Musíme to zjistit!" vyhrkl Harry a já nakrčila obočí.

,,Harry, vzpomeň si, že Voldemort je otec Stephanie a chceme ho zachránit před smrtí," hodila jsem po něm nevraživým pohledem. Na sucho polkl a nakonec přikývl.

***

Společně s nebelvírskými jsem strávila celé odpoledne. Blížila se doba večerky. Rychle jsem se rozběhla do společenské místnosti.

,,Čistá krev!" šeptla jsem rázně heslo a vstup se mi otevřel. Proběhla jsem rychle společenkou. Všimla jsem si Draca a Blaise, ale dělala jsem, že jsem je neviděla. Musím mluvit s Channy. Doufám, že mě zase navštíví v mém snu. Jinak ji asi nekontaktuji.

Otevřela jsem dveře a vešla do pokoje. Nepřevlékala jsem se. Ulehla jsem prostě do postele a zavřela oči ve snaze usnout. Myslela jsem na drobnou tmavovlásku s hnědými kukadly...

Octla jsem se ve sněhové válnici. Vždy, když s ní potřebuju mluvit, objevím se na nějakém extravagantním a výjimečném místě. Channy si opravdu potrpí na efekty. Překryla jsem si oči pravou rukou a vydala se ke zdroji té silné bouře. Snažilo se mě to odvát pryč, ale já se nenechala. Zatla jsem zuby a pokračovala napříč nebezpečí.

Bořila jsem se do tlustých vrstev sněhu. Byla jsem jako sněhulák. Třásla jsem se chladem, ale nedala jsem na sobě nic znát. Opravdu mě musela přivést sem? Vždyť za chvíli umrznu! Vítr sílil a já slábla. Moc dlouho to již nevydržím. Mé svaly křičely bolestí, ale ignorovala jsem to.

,,Stephanie Chantal Riddle!"zakřičela jsem podrážděně. Náhle všechno ustalo a přede mnou se objevila tentýž osoba v černé kápi jako nedávno.

,,Taky tě ráda vidím," zasmála se a strhla si kapuci. Objali jsme se na uvítanou.

,,Co potřebuješ? Pochybuji, že je to pouze přátelská návštěva," ušklíbla se. Uchechtla jsem se.

,,Máš pravdu, něco potřebuji," přitakal jsem a ona mě pobídla, abych pokračovala dál a vysvětlila jí to.

,,Jistě víš, že Draco dostal úkol od Voldemorta," začala jsem jemně.

,,Ano, jsem přítomna na všech schůzích. Nikdo si toho zatím nevšiml. Čekala jsem, že to budou mít více zabezpečené," zasmála se vítězně. Nikdy mě nepřestane udivovat.

,,Zkusili jsme už dvě věci. Jedna nevyšla a na druhý výsledek čekáme, avšak pochybuji, že zabere," postupně jsem naznačovala, aby to pochopila sama.

,,A po mně žádáš co?" nadzvedla obočí. Pokroutila jsem hlavou.

,,Chceme využít rozplývavé skříně, abychom do školy dostali smrtijedy. Jenže jsou rozbité...," odmlčela jsem se.

,,A ty neznáš kouzlo, mám pravdu?" konečně to pochopila. Mávla rukou a odněkud se zde zjevila kniha. Hbitě v ní listovala a něco hledala. Dostala se skoro ke konci knihy. Zastavila všechny své pohyby a očima tikala po řádcích.

,,Tady!" zamumlala si pod nos a následovalo další mávnutí.

,,Tady máš, tohle vám pomůže," podala mi kousek pergamenu, kde bylo napsané jedno kouzlo.

,,Harmonia nectere passus?" přečetla jsem to nahlas a konec zformovala do otázky.

,,Ano, bude to sice chvíli trvat, ale mělo by to zabrat. Scarlet, dej prosím na Draca pozor. Pochybuji, že někoho zvládne zabít. Potřebuje veškerou podporu," položila mi zničeně ruku na rameno a povzdechla si. Určitě si vyčítá, že mu nemůže více pomoct. Smrt jí v tom brání.

,,Dohlédnu na něj. Nic se mu nestane. O to se postarám. Nemusíš mít strach," usmála jsem se na ni.

,,Děkuji," rozhlédla se kolem sebe. Nad hlavami nám kroužili supi.

,,Musíme se rozdělit. Hodně štěstí a dejte na sebe pozor," pevně mě objala. Opět si nasadila kápi a zmizela ve vysokých plamenech ohně. Pevně jsem stiskla pergamen ve své dlani a propadla se do bezesného spánku s úsměvem na tváři...

*************************

Aloha, lidi! :)

vítám vás u dnešního dílu, kde se opět dostáváme za naší milovanou Channy :) Channy možná zemřela, ale stále se s ní můžeme setkávat v této podobě :)

Nepřipadá vám, že Chris a Scary se sobě navzájem odcizují? Přeci jen, Zmijozel a Nebelvír:)

¨to je pro dnešek vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

Tak se Vávra, lidi!

-Katy