Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 22. - Dokázala jsem to!

POHLED STEPHANIE

Dny plynuly velice rychle. Malfoyovi jsem se vyhýbala, jak jen to šlo. Chtěla bych poznat svého otce, avšak mohla by to být má smrt. Ale co když se otec nezměnil a je stejný jako v té vzpomínce? Máma neví o tom, že jsem ji viděla a také se to nedozví. Nevěřila by mi. Tím jsem si jistá.

Zítra bude konkurz do famfrpálového týmu, který bude zastupovat Havraspár. Hodlám tam jít. Chci se stát střelcem a vyhrávat zápasy, cítit adrenalin v krvi při každém utkání. Doufám, že se tam dostanu. Potřebuji nějaké rozptýlení.

Sedím mezi Mattem a Holl na obědě. Parkinsonová se opět šklebí. Jak já ten její škleb nenávidím. Nebolí ji z toho snad už i pusa? Ani bych se nedivila, kdyby ano.

,,Co se pořád koukáš na ten prasečí ksicht?" houkl na mě Matt. Škubla jsem sebou, protože jsem se lekla. Ani jsem si nevšimla, že si k nám přisedla Cho s Lenkou.

,,Ale to nic," zakroutila jsem hlavou a dál se věnovala svému obědu.

,,Jdete někdo na konkurz?" optala se Cho. Ona snad jde? A na jakou pozici? Do ní bych to nikdy neřekla.

,,Já ne. Osobně k Famfrpálu nemám dobrý vztah," zamítla okamžitě Lenka s velkou dávkou odporu v hlase. Jak někdo nemůže mít rád Famfrpál? Vždyť je to nejlepší sport.

,,Také ne. Sice mě baví, ale nejsem v něm nějak výborný," odmítl zdvořile Matt a Holl mu přizvukovala. Dost často mívají ti dva stejné názory. Někdy mi připadají i jako sourozenci.

,,A co ty Steph?" podívala se na mě Cho. Jen jsme hlasitě polkla. Nikdo o mých plánech zatím nevěděl a určitě by se snažili, mi je vymluvit.

,,Chci to zkusit," zašeptala jsem a doufala, že mě nikdo neslyšel.

,,A na jakou pozici?" zajímala se dál Cho. Já ji snad přetrhnu!

,,Střelce. Předpokládám, že ty to také zkusíš?" zahleděla jsem se jí do očí.

,,To si piš!" zasmála se a radostně zatleskala.

,,Na jakou pozici?" usmála jsme se na ni. Byla jsem šťastná, že půjde někdo se mnou.

,,Chytač," mrkla na mě.

,,Těšíš se na zítřek, nebo jsi nervózní?" zajímala jsem se. Mě samotnou sužovala nervozita. Před vším vždy chytnu trému. Nevím proč.

,,Dá se říct, že od obojího trochu, ale spíše těším. Ty?"

,,Spíše ta nervozita. Bojím se, že to pokazím a nedostanu se do týmu," povzdechla jsem si. Cho mě chytla za ruku, kterou jsem měla volně položenou na stole.

,,Určitě jim to obě natřeme!" křikla nadšeně. Obě jsme se zasmály.

Celý oběd jsme se nebavili o ničem jiném než o Famfrpálu. Moji přátelé už takové nadšení nesdíleli, ale slíbili mi, že se na mě přijdou podívat.

Slyšela jsem také, že Zmijozel bude brzy konat konkurz a Malfoy se pokusí stát novým chytačem. Nikdo to neměl vědět, ale Parkinsonová se v pomluvách holt vyžívá.

Po obědě nemám žádné hodiny, proto jsem se vydala k jezeru. Sedla jsem si na jeho břeh a rukou tvořila ve vodě mírné vlnky. Vždy mě voda fascinovala. Když chce dokáže být klidná, ale pokud se naštve vyvolá obrovské vlny a může nás i zabít. Jak může být něco tak krásného a zároveň smrtící?¨

Zajímá mě, jaký element budu ovládat. Přece jen nenapadá mě ani jeden, který by se ke mně hodil. Všechny živly jsou svým způsobem úžasné. Ráda chodím plavat, proto by mi nevadila voda. Kdybych ovládala vzduch, nejspíše bych mohla létat bez koštěte, což by se hodilo při Famfrpálu. Země? Ta se ke mně moc nehodí. Sice se z ní rodí nový život, ale i tak. Nedokáže nikomu ublížit na rozdíl ode mě. Možná ubližuje zemětřesením, ale to je tak jediné. Já se nebojím rvát, když jde o mé blízké. Nebojím se riskovat. To jsem zdědila po svém otci. Také jsem výbušná jako on. Teda alespoň to tvrdí máma.