Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 96. - Tanec našich srdcí

Prosím přečtěte oznam na konci :)

POHLED STEPHANIE

Na mou tvář dopadaly sluneční paprsky, které mě probudily. Mírně jsem se zavrtěla a pomalu otevírala oči. Zamžourala jsem, abych si přivykla na světlo. Stále nikde nikdo. Tato výprava začíná být divnější a divnější. Proč jsme jediní v celém širém okolí? Tedy, když nepočítám tu dámu u plotny. Podívala jsem se na Chrise, který stále podřimoval. Jeho vlasy byly rozčepýřené a ústa měl mírně pootevřená. Působil tak vyrovnaně a klidně. Mohla bych se na něj dívat klidně i hodiny a neomrzelo by mě to.

,,Dobré ráno," pronesl Chris svým rozespalým chraplavým hlasem a já vypískla. Nevěděla jsem, že je vzhůru. Zasmál se nad mou reakcí. Snad mě nepřistihl při jeho pozorování. Zrudla jsem studem a raději se koukala někam jinam, jen ne na něho.

,,Dobré," zívla jsem si a posadila se. Podívala jsem se na místní orloj. Přesně dvanáct hodin. Čas na oběd. Jako na povel mi zakručelo v břiše. Položila jsem si na něj dlaň a zasmála se. Chris na tom nebyl o moc lépe.

,,Musíme sehnat něco k jídlu," prolomil ticho a já pouze přikývla na souhlas. To bude menší problém. Nemáme sebou peníze. Ani nevíme, kde to jsme. Kouzelnická, nebo mudlovská vesnice?

,,Vydáme se na cestu. Třeba najdeme něco, co nám pomůže v orientaci," přitakala jsem a zvedla se na nohy. Pořádně jsem se protáhla a zaskučela nad svými ztuhlými svaly. To bude ještě den. Měli jsme se na tu cestu více připravit. Máme pouze obraceč času a hůlky. To není nic moc. Sice můžeme použít kouzla, ale přeci jen, pořád máme hledáček. Nesmíme manipulovat s minulostí. Nemuselo by to dopadnout dobře...

,,Tak jdeme," vstal i Chris. Nabídl mi ruku, kterou jsem s radostí přijala. Propletli jsme si společně prsty a vydali se náhodným směrem. Šli jsme v tichosti a každý byl zahloubaný do svých myšlenek. To, co jsem slyšela ještě předtím, než jsem usnula, byla to pravda? Opravdu mi řekl, že mě miluje, nebo se mi to zdálo? Nebyl to pouhý výplod mé fantazie? Byla bych ráda, kdyby to byla pravda, ale přeci jen, není to moc reálné. Povzdechla jsem si. Byli jsme na cestě asi půl hodiny, než jsme došli k rozlehlému parku. Hrála zde tichá a pomalá melodie. Na menším parketu tancovalo několik zamilovaných párů.

,,Smím prosit?" usmál se na mě nesměle Chris a nabídl mi ruku. S plachým úsměvem jsem ji přijala. Společně jsme se vydali doprostřed parketu. Položila jsem mu ruku na rameno a druhou vložila do té jeho. Jemně mi mou dlaň stiskl. Jeho dotek byl hřejivý. Na těle mi vyskočila husí kůže. Svou paži obmotal kolem mého pasu a přitáhl si mě tak blízko, že by se mezi nás nevlezl ani jeden tenký list papíru. Byli jsme nalepení na sobě jako vteřinovým lepidlem. Nestěžovala jsem si. Užívala jsem si tento nádherný moment.

Jeho pohyby byly ladné a vyrovnané. Vedl mě po celou dobu. Věděl přesně, co má dělat. Zatočil se mnou. Našlapovala jsem na špičky, aby to vypadalo, jako že mám podpatky. Mé srdce plesalo nad jeho dotyky. Ostatní páry se měnily a střídaly. Jen my jsme tančili až do konce. Tempo se měnilo s každou písní. Jednou to byla romantická pomalá hudba a potom zase rytmičtější a rychlejší píseň. Chris vyplázl nevědomky jazyk, jak moc se soustředil. Bylo to jeho obvyklé gesto. Na čele mu vyskočila žíla.

,,Jsi neskutečný tanečník," vysekla jsem mu poklonu. Pohlédl mi zpříma do očí. Zahlédla jsem v nich radost a štěstí. Byla jsem za to ráda. Nerada jsem ho viděla utrápeného a nešťastného... ubíjelo mě to...

,,A ty zase neskutečná tanečnice," vrátil mi to zpět. No, musím uznat, že hodiny tance s Bartym k něčemu byly. To on mi ukázal, jak může být tanec krásný. Hltala jsem tento moment do posledního doušku. Nějakým zázrakem jsem se objevila v nádherných fialových šatech a Chris v obleku. Počkat! Vždyť to muselo být nějaké kouzlo! Ale my ho nevyvolali! Co se to sakra děje?! Zatřásla jsem nad tím hlavou. Věděla jsem, že Chris si to také uvědomuje. Nechtěla jsem rušit tento nádherný okamžik, tak jsem nad tím pouze mávla rukou a dále si vychutnávala naši společně strávenou chvíli. Jako by se mé srdce stále více a více zamilovávalo do jeho osobnosti. Je to snad možné, abych ho milovala ještě více, než doposud?

Nadýchaná sukně za mnou vlála. Působilo to více romanticky. Mraky zastínily slunce a vypadalo to, jako při západu. Přivřela jsem oči, abych si to více užila.

,,Dámy a pánové! Děkujeme vám za krásně strávené dopoledne! Ale i tato krásná chvilka se chýlí ke konci!" oznámil nějaký hlas a vrátil mě zpět do kruté reality. Koukla jsem se Chrisovi zpříma do očí. Přitahoval mě k sobě jako nějaký magnet. Začali jsme se k sobě pomalu přibližovat. Bála jsem se následků, ale vzpomínala jsem si na okamžiky v minulosti s Wolfie. Risk je zisk. Nesmím stále myslet na následky a trápit se nimi. Musím jednat impulzivně a řídit se svým srdcem. Stiskla jsem víčka pevně k sobě a nechala své rty zapadnout do těch Chrisových. Jako by se dva kusy rozbité skládačky spojily a opět tvořily celek. V břiše se mi rozlétlo tisíce motýlků a jejich křídla zvesela třepotala. V tento moment jsem byla doslova šťastná. Ale nic netrvá věčně.

,,Promiňte, ale nemohl jsem si vás nevšimnout," přerušil naši kouzelnou chvilku nějaký muž. Zbrkle jsme se od sebe odtrhli. Odstoupila jsem od mého milovaného a mé tváře se zbarvily do růžova. Styděla jsem se. Užíval si to Chris stejně tak moc jako já? Tato otázka mi hlodala v mysli, ale nedokázala jsem si na ni odpovědět. Nechtěla jsem na něj ani pohlédnout. Co když mi řekne, že to byl velký omyl a nic ke mně necítí?

,,Kdo jste?" zeptal se zvědavě Chris. Já jsem nebyla schopna k ničemu. Jako bych se zasekla v jednom postoji, a tak měla zůstat již navždy. Zakroutila jsem nad svým chováním hlavou. Jak absurdní. Holka, seber se! moje podvědomí mě fackovalo, aby mě probralo z toho sladkého tranzu, který mi způsobily jeho dokonalé rty. Prý není nic dokonalé, ale to asi neviděli Chrise. On je přímo znázornění dokonalosti!

,,Ah, promiňte mi za mou neslušnost. Jsem John, John Brook,"

*****************

Aloha, lidi :)

vitám vás u další kapitoly, kde se nám dostává na scénu John Brook, aneb dědeček naší milované Stephanie :) navíc tady máme první Chrisanie polibek, wohou!

co se podle vás stane v dalších částech z minulosti? všichni víte, že já věci strašně ráda komplikuju a nenechávám nic jen tak, tak proto tady máme Johna. Bude podle vás nějak komplikovat jejich misi, nebo jim naopak pomůže? :c

prosím vás, nevšímejte si, že na tom gifu je vlastně Chris a Spencer! Lepší jsem holt nenašla, tak se s tím budeme muset smířit, takže pšt, jo? :D

chci vám moc poděkovat za skvělé ohlasy! ♥ jste úžasní, opravdu moc ♥

to je pro dnešek vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy

PS: Mám na vás menší dotaz. Jelikož Katynka je magor, to všichni víme, rozhodla se zapojit do jedné výzvy, kde musíte napsat 10K slov za 30 dní. No, znamenalo by to novou ff a mě by zajímalo, jestli by se zde našel někdo, kdo by to četl? Vyšlo by to asi příští týden :)