Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 73. - Jako v pohádce

POHLED STEPHANIE

Dnes jsem měla jít na nákupy s Bartym do mudlovského světa. Všechno vypadalo tak skvěle, ale ono se všechno vždy musí pokazit. Stála jsem ve svém pokoji a křičela na Chrise a on zase na mě. Nehádali jsme se často a když se to stalo, mělo to pádný důvod.

,,Úplně na nás kašleš!" zakřičel po mně. Vztyčila jsem bradu.

,,To není pravda!" křikla jsem na něj zpátky.

,,Ne? A proč teda pořád lezeš za Moodym?!" tohle byla podpásovka.

,,Vůbec nic nevíš!" zavrčela jsem rozhořčeně.

,,Tak mi to řekni!" oponoval mi okamžitě.

,,Nemůžu," vzdechla jsem zničeně. Nemohu mu říct pravdu o tom, že Moody není vlastně Moody.

,,Ne? A to si říkáš kamarádka?!" zasyčel naštvaně.

,,Víš co? Nechci se s tebou hádat. Myslela jsem, že mi věříš, ale ty mě odsoudíš jen skrz takovou blbost," máchla jsem rukama a procpala se kolem něj ke dveřím.

,,Když mi nevěříš, nemá cenu se dál bavit," zašeptala jsem a s prásknutím zavřela dveře. Rozběhla jsem se za Bartym. V očích mě štípaly slzy smutku. Snažila jsem se je udržet na uzdě, ale nešlo to. přemohly mě a tekly mi proudem po lících. Připadala jsem si slabá. Chris mě odepsal. Nevěří mi. Myslí si, že jsem ho zradila...

Běžela jsem chodbou. Všichni se za mnou otáčeli. Nevnímala jsem je. Cestou jsem do někoho i vrazila, ale nezajímalo mě to. Byla jsem zraněná. Mé srdce se roztříštilo na milion kusů. Doběhla jsem ke dveřím Bartyho kabinetu a jemně zaťukala. Opřela jsem se o zeď a sjela po ní dolů. Přitáhla jsem si kolena blíže k tělu a nechala volný průběh svým vzlykům. Takhle jsem se dlouho necítila. Dveře se otevřely a zevnitř vykoukl Moody. Když si mě všiml, zhrozil se. Rozhlédl se kolem a když usoudil, že je vzduch čistý, popadl mě do náruče. Odnesl mě dovnitř a položil mě na pohovku. Začal se měnit zpět do své podoby. Raději jsem uzamčela dveře, aby sem nikdo nemohl. Když byl zase sám sebou, přisedl si vedle mě a objal mne. Začal mě hladit po vlasech a konejšit mě.

,,Copak se stalo, maličká?" zeptal se starostlivě a dál mě hladil. Opřela jsem se o něj a více se vmáčkla do jeho objetí. Připadala jsem si v bezpečí.

,,Pohádala jsem se s Chrisem," zavzlykala jsem a schovala si tvář do jeho trika.

,,Všechno bude v pořádku, ano? Musíš rozptýlit své myšlenky. Půjdeme do města, vybereme krásné šaty pro princeznu a půjdeme na nějaké dobré jídlo, ano? Uděláme si příjemný den," usmál se na mě a palcem mi setřel všechny slzy. Pokusila jsem se o úsměv. Nabídl mi pomoucnou ruku a já jsem se ho chytla. Pomohl mi vstát a opět jsme na sebe použili kouzlo. Vyšli jsme ven z kabinetu a následně i z celého hradu. Mířili jsme za hranice, abychom se mohli přenést. Konečně jsme se dostali mimo území Bradavic. Chytla jsem se jeho ruky a octli jsme se ve víru barev. Ze všeho se mi točila hlava, tak jsem raději zavřela oči a čekala, až to všechno přestane. Dopadli jsme na pevnou zem a já se odvážila otevřít oči. Stáli jsme uprostřed nějaké tmavé uličky.

,,Tak kam půjdeme jako první? Pro šaty?" usmál se na mě a nechal mě zvolit. Nadšeně jsem kývla a vyšla vstříc ulicím Londýna. Zatáhla jsem nebohého Bartyho do nějakého krámu, který vypadal vkusně. Procházela jsem mezi různými regály a hledala ty pravé šaty, které by mi padly. Jela jsem dlaní po látce a přitom se usmívala. Barty ví, jak zvednout náladu. Popadla jsem několikery šaty a pelášila do kabinky. Navlékla jsem na sebe první. Byly jedovatě zelené se skládanou sukní, véčkovým výstřihem a širokými ramínky. Vylezla jsem ven a stoupla si před Bartyho. Prohlédl si mě od hlavy až k patě a potom zakroutil záporně hlavou.