Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 148. - Kachní dvojčata

POHLED SCARLET

Seděla jsem znudeně na posteli a dívala se z okna. Slunce již pomalu zapadalo za obzor. Cítila jsem, že se něco blíží. Něco hrozného. Bála jsem se o Chrise a trio. Byli pryč už moc dlouho. Povzdechla jsem si. Kéž bych mohla jít tehdy s nimi. Aspoň bych tady neseděla s výčitkami a obavami o jejich zdraví. Něco zaklepalo na okno. Více jsem zaostřila a spatřila nějakou neznámou sovu. Zvedla jsem se a došla í otevřít. Vlétla dovnitř a několikrát nade mnou zakroužila. Nakonec upustila kousek pergamenu přímo do mé ruky. Rozbalila jsem ho a dala se do čtení.

Teď, nebo nikdy. Musíte proklouznout mezi smrtijedy a získat diadém. Ginny a Neville jsou informovaní. Sejdete se před vaším cílem. Pamatuj, že válka brzy začne a bude nelítostná. Musíš jednat a to rychle! –P.Z.

Dočetla jsem to a zbledla asi o dva odstíny. Rozběhla jsem se k nočnímu stolku, ze kterého jsem popadla svou hůlku. Nepřevlékala jsem se. Neměla jsem dostatek času. Rychle jsem vyběhla z pokoje a pelášila po schodech. Schody jsem brala po dvou a málem se přerazila. Naštěstí jsem to ustála a mohla jsem pokračovat dál ve své cestě. Dorazila jsem do společenky a zahlédla Blaise s Pansy. To není dobré. Tiše jsem kolem nich procházela a nevypadalo to, že by si mě všimli. Nechápu, proč tak panikařím kvůli jednomu hloupému vzkazu. Může to být podvrh. Ale zase na druhou stranu, P.Z. nikdy nelhal. Jeho informace byly vždy pravdivé a ne jednou mi pomohly. Pokroutila jsem nad tím hlavou.

,,Kam jdeš?" ozvalo se mi za zády a já ztuhla ve veškerém pohybu. Pomalu jsem se otočila a nasadila nevinný úsměv.

,,Potřebuju se nadýchat čerstvého vzduchu," laškovně jsem na něj mrkla a prudce se obrátila zpět k východu. Vykročila jsem pravou nohou vpřed, ale zastavila mě Blaiseova ruka na mém zápěstí. Trhl se mnou dozadu a já skončila na jeho hrudi.

,,Proč mám pocit, že lžeš?" zadíval se mi nedůvěřivě do očí. Nesmím meškat. Musím pospíšit. Každá minuta je drahá. Válka brzy začne. Vsadím se, že Harry se blíží k Bradavicím.

,,To se ptáš mně?" nadzvedla jsem obočí.

,,Dovolíš?" dodala jsem a obratně se mu vysmekla. Rozutíkala jsem se, abych nemusela odpovídat na další jeho přihlouplé otázky. Nechtěla jsem ho do toho zatahovat. Smrtijedi byli stále ve hradě a mohli jsme na ně kdykoliv narazit. Zmijozel nesmí trpět jako ostatní koleje. Já si to zavinila sama, ale oni z toho mohou být vynechaní. Probíhala jsem mnoha chodbami, až jsme se nakonec dostala k prázdné zdi, u které čekala Ginny s Nevillem. Bylo až podezřelé, že jsem nenarazila na žádného profesora, či smrtijeda. Pokrčila jsem nad tím rameny.

,,Jdeme," pokynula jsem dvojici a pomyslela na to, co jsem nejvíc potřebovala. Diadém Roweny z Havraspáru. Zjevily se nám dveře a my vstoupili dovnitř. Zaskuhrala jsem. Před námi byla spousta vrchovatých hromad.

,,Nemáme šanci to najít," vydechl Neville. Musela jsem mu dát za pravdu. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Zhola nemožné.

,,Nesmíme to vzdát!" pronesla jsem odhodlaně a vydala se vstříc harampádí. Vešla jsem do nějaké uličky a začala se hrabat v jedné hromadě. Měla jsem strach, aby to na mě nespadlo, a tak jsem měla po ruce hůlku, abych se dyžtak mohla krýt. Zavrčela jsem, když jsem po dvou hodinách nic nenašla. Podle zoufalých obličejů jsem pochopila, že ostatní na tom nejsou o nic líp.

,,Co budeme dělat? Takhle to nikdy nenajdeme!" zakřičela Ginny. Frustrovaně jsem si vjela rukou do vlasů a potahala za ně. Sykla jsem pod náporem bolesti.

,,Nějak to jít přece musí!" zamumlala jsem si sama pro sebe a kopla do nějaké židle. To asi nebyl nejchytřejší tah. Kupka se začala třást a nakonec i rozpadat. Zaječela jsem a rychle prchala do nějakého relativního bezpečí. Schovala jsem se pod stříšku, která byla vytvořena z několika dřevěných prken. Nevím, kde se tady vzala, ale v tuhle chvíli jsem za ni byla neskutečně ráda. Ozvala se dunivá rána a do vzduchu se rozvířil prach. Zakašlala jsem a začala si mávat rukou ped obličejem, abych ty malé částečky odehnala. Vše po chvíli ustalo.