Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 9.-Ticho před bouří, aneb mír počátkem války

POHLED STEPHANIE

Procházela jsem chladnou chodbou bradavického hradu. Objala jsem se rukama a snažila se aspoň trochu zahřát. Chlad mi pomalu, ale jistě prostupoval celým tělem a já se nad tím mírně otřásla. Od úst mi vycházel menší obláček kouře. Byla jsem zhrzená a smutná. Přátelé mě odkopli. Po tom všem, čím jsme si prošli, mě opustili. Kam se podělo to jejich slavné navždy? Nechali mě napospas osudu a já se cítila ztracená.

Nechápu, proč to udělali. Všechno bylo v pořádku a najednou bum. Nezájem a ignorování. Mé srdce pukalo bolestí a já se z toho nedokázala vzpamatovat. Měla jsem pocit, jako bych všechno pokazila. Že za všechno můžu já. Že je to všechno jen a jen moje vina. Povzdechla jsem si a svěsila paže podél těla. Zahla jsem za roh.

Od té doby jsem se bavila více méně se zlatým triem. Dotlačila mě do toho Mia, protože jí připadalo, že jsem příliš osamělá. Měla pravdu, ale necítila jsem se mezi nimi ve své kůži. Byla jsem jako páté kolo u vozu. Obrazně řečeno. Pouze jsem jim zacláněla a omezovala ve veškerém pohybu. Byla jsem pouhé závaží, ale nechtěli to přiznat. Pokroutila jsem nad tím hlavou.

Dorazila jsem k učebně OPČM a ležérně se opřela o zeď. Nenápadně jsem podupávala nohou a pobrukovala si neznámou melodii. Jak jinak jsem se měla zabavit, když se se mnou nikdo nebavil? Trio se mnou nemělo společnou hodinu, tudíž jsem byla sama bez jakékoliv společnosti. Aspoň si ode mě na chvíli odpočinou. Zaslouží si chvilku klidu bez mé přítomnosti.

Profesor Quirrell se přihnal jako hurikán a rychlým mávnutím ruky otevřel dveře do učebny. Vešla jsem dovnitř a překvapilo mě, když jsem nezahlédla žádné lavice, ani židle. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Na sucho jsem polkla. Co když mě tehdy viděl? Co když ví, že to já jsem odposlouchávala jeho rozhovor se Snapem? Musím být opatrná. Podle všeho měl právě on na svědomí ono brnění.

,,S-studenti, d-dnes si v praxi v-vyzkoušíme dvě k-kouzla," vykoktal ze sebe a já protočila oči. Pouze to hrál. Slyšela jsem ho mluvit normálně plynule. To koktání jen hrál a musím uznat, že dost přesvědčivě. Založila jsem si ruce na hrudi a měřila si ho pohledem. Zrak mi utkvěl na jeho hlavě, přesněji řečeno na jeho turbanu. Vzpomněla jsem si na slova moudrého klobouku. Na tohle musel narážet. Všechno ukazuje na Quirrella. To on musí být klíčem ke všemu.

,,J-jedno se jmenuje E-everte statum, které odhodí p-protivníka kus o-od nás. P-proti němu se b-budete bránit kouzlem P-protego," jeho koktání mě přivádělo k daleko větší nechuti. Vytáhl si kus pergamenu a pomalu jako šnek nás přiřazoval do dvojic. Znechuceně jsem přešla k arogantnímu zmijozelskému princi, který se na mě ušklíbl. Nadzvedla jsem obočí a dál to neřešila. Vyčkala jsem na další pokyny a poté si vytáhla hůlku.

,,Tak co? Jsi připravena na porážku, mudlovská šmejdko?" uchechtl se. Očividně si myslel, že mě dostal, ale já se nad tím pouze hořce zasmála.

,,Ukaž se, cácoro!" vyzvala jsem ho a zaujala obranný postoj. Bylo mi jasné, že zaútočí jako první a já se budu muset bránit. Napřáhla jsem před sebe ruku, ve které jsem držela hůlku, a byla připravena na souboj. I když, souboj se tomu říkat nedalo. Mohli jsme použít pouze dvě kouzla, která nebyla nějak nebezpečná.

,,Everte statum!" křikl a z konce jeho hůlky se na mě vyvalil oslnivý paprsek, který se ke mně řítil obrovskou rychlostí. Více jsem si zapřela nohy o zem.

,,Protego!" zašeptala jsem rázným hlasem tak, aby to neslyšel. Chtěla jsem, aby si myslel, že vyhrál. Kouzlo se mi vyvedlo a já před sebou utvořila silný štít. Ušklíbla jsem se nad Malfoyovým překvapeným výrazem.

,,Jedna nula pro mě, blonďatá ochechule!" mrkla jsem na něj a otočila se k němu zády. Počítala jsem s tím, že už jsme skončili. Schovala jsem si hůlku do kapsy v hábitu a chtěla odejít.

,,Calvario!" zaslechla jsem, jak pronesl nějakou kletbu. Rychle jsem se otočila a spatřila záři, která se ke mně blížila. Vyvalila jsem oči. Nestihnu si vytáhnout hůlku, abych to mohla odrazit! Začala jsem panikařit. Co teď?! Napřáhla jsem před sebe paže a nevědomky vytvořila ochrannou bariéru bezhůlkovou magií. Malfoy vyjekl a o krok ustoupil.

,,Jak-jak jsi to udělala?!" hleděl na mě, jako kdybych na hlavě měla velké, růžové afro a po těle barevné puntíky. Plácla jsem se do čela. Nemohla jsem prostě uskočit?! Musela jsem to odrazit takhle?! Povzdechla jsem si a přiblížila se o trochu blíž k ochechuli.

,,To je tajemství," zašeptala jsem poměrně strašidelným hlasem a on vyvalil oči. Dobře, možná bych ho neměla děsit. Nenápadně jsem si vytáhla hůlku a přešla až k Dracovi. Díval se mi přímo do očí a já mu položila ruku na rameno.

,,Nikdo nezjistí pravdu," špitla jsem a hůlku mu zabodla do místa, kde mu tlouklo srdce. Pronesla jsem kouzlo zapomnění a jeho pohled se na chvíli zamlžil. Po chvíli opět zaostřil a já od něj rychle uskočila, aby si nedomyslel něco, co by se mi rozhodně nelíbilo. Zmateně se rozhlížel všude kolem sebe. Rychle jsem hledala v paměti nějaké kouzlo, které by mohlo obrátit situaci v můj prospěch. Na jedno jsem si vzpomněla a rychle ho pronesla. Pověsila jsem se za kotníky do vzduchu a hraně zaječela. Profesor se otočil mým směrem.

,,S-slečno Deen, c-co to vyvádíte?" věnoval mí zvláštní pohled a na chvíli se obrátil na mého protivníka, kterému jsem musela vymazat paměť. Maminka počítala opravdu se vším, když mě učila ta nejpotřebnější kouzla. Jak mohla vědět, že se mi to jednou bude hodit?

,,Tady Draco se naštval, protože mě nedokázal zasáhnout. Chtěl na mě použít nějakou kletbu, kterou jsme se neučili, ale já ji vykryla. No, poté vyslal další a té jsem nestihla uhnout," pokrčila jsem rameny. No, bylo to trochu těžší, protože se mi trochu zvedal žaludek z toho visení hlavou vzhůru, ale snažila jsem se to nevnímat.

,,Ch-chcete k tomu n-něco dodat, pane M-malfoyi?" Draco vůbec nevěděl, která bije. Nic si nepamatoval. Možná řazení do dvojic. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale poté je okamžitě zase zavřel. Potichu jsem se uchechtla.

,,Z-zklamal jste mě. D-dnes večer v o-osm se dostavte na školní t-trest ke mně do k-kabinetu! Z-zmijozel díky vám p-přišel o dvacet b-bodů!" rozkázal mu a na konci se nepatrně ušklíbl. Nevypadalo to nějak děsivě. Nebo aspoň Quirrell to neuměl podat děsivě. Od něho to znělo spíš jako ukolébavka. Namířil na mě hůlkou a mně málem vypadly oči z důlků.

,,L-liberacorpus!" křikl a já okamžitě dopadla k zemi jako pytel brambor. Promnula jsem si koleno a sykla. Nemohl mě pustit na zem trochu šetrnějším způsobem?

,,D-dnešní hodina k-končí!" pohodil rukama a vypařil se někam pryč. Posbírala jsem se z chladné země a popadla svou brašnu, kterou jsem si přehodila přes rameno. Rychle jsem vyběhla ze třídy, než mě stihne dostihnout Malfoy. Hnala jsem se jako nějaká běsnící saň, která jde po své kořisti. Zastavila mě však nějaká ruka na mém zápěstí.

,,Co se tam stalo?! Proč si nic nepamatuju?!" obořil se na mě rozčílený Malfoy a já zbledla. Možná se mi to kouzlo nepovedlo tak, jak jsem chtěla.

,,Nevím, o čem to mluvíš," sykla jsem a dívala se všude, jen ne na něho. Zpevnil svůj stisk na mé ruce a donutil mě, abych se na něj podívala. Chvíli na mě hleděl, ale poté nasadil svůj posměšný úšklebek.

,,Dobře, tak si to nech. Stejně ti už nic jiného nezbylo. Jsi pouhá nula. I ti tví kamarádíčci to poznali," zasmál se a já okamžitě ztuhla.

,,Tohle nepotřebuju poslouchat," vysmekla jsem se mu. Tohle nepotřebuju poslouchat. Do očí se mi vehnaly slzy. Tohle byly ještě dost čerstvé rány.

,,Ale copak? Budeš plakat? Chtěla bys maminku? Určitě je to jen nějaká hnusná mudlovská šmejdka!" vysmál se mi do obličeje. Vrazila jsem mu facku, kopla ho do holeně a potom se s hlasitým vzlykotem rozběhla pryč. Běžela jsem tam, kam mě mé nohy nesly. Běžela jsem tam, kde jsem mohla být sama, aniž by mě někdo rušil.

********

Aloha, lidi:)

již devátá opravená :) snad se bude líbit :)

mějte se krásně :)

-K