Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 74. - Dívčí drby

Aloha, lidi
Takže, asi se ptáte, proč je oznam hned na vrchu, co? Je to prosté, všichni si stěžujete na Bartyho sladkost a řečičky, ale trochu uvažování(: každá dívka má ráda romantiku a přilepí se na to a lehčeji poskytne danému člověku důvěru a jak jinak přimět Stephanie, aby se dala ke zlu? Stephanie je nedůvěřivá a Barty jde na to jinak než většina ostatních. To je pro vysvětlenou, beru váš názor, že se vám to nelíbí, ale ukazuji vám tu logiku v tom(:

mějte se, kapitola ve čtvrtek nevyjde 

-Katy

**************

POHLED STEPHANIE

Od toho výletu jsem s Bartym nemluvila. Dost částo mizel, nebo chodil za Harrym. Zajímalo by mě proč. Na hodinách byl nepříjemný a lehko se naštval. Něco ho trápilo, ale co? Seděla jsem s Miou v knihovně a bavili jsme se o plese, který se rychle blížil.

,,Tak co už tě někdo pozval?" nadzvedla jsem laškovně obočí. Nebelvírka zčervenala a zahanbeně sklopila pohled.

,,On tě někdo pozval! Tak, kdo je ten šťastný?" přisunula jsem se blíže k ní a nastražila uši, abych nepřeslechla jeho jméno. Zpoza jednoho regálu se vynořil Krum. Nadzvedla jsem obočí.

,,To budu já," usmál se a sedl si vedle Mii. Pozdravili se objetím.

,,Sluší vám to spolu," pousmála jsem se. Nebylo třeba, abychom se představovali. Přeci jen, závodíme spolu v turnaji.

,,Děkujeme," poděkoval Viktor a přivinul si Miu více k tělu.

,,A co ty? Už tě někdo pozval? Tipovala bych to na Chrise," oplatila mi to stejnou otázkou.

,,Já tam ani nechci jít, navíc nikdo mě nepozval," mykla jsem rameny a nějak mi to nevadilo.

,,To myslíš vážně? Tebe? Tebe nikdo nepozval?" vyjekla a nemohla uvěřit svým uším.

,,Už to tak bude. Nediv se tolik," zasmála jsem se jejímu výrazu. Koukla jsem se na hodiny. Povzdechla jsem si. Měla jsem domluvenou schůzku s Diou.

,,Omluvtě mě, ale musím už jít. Mějte se," rozloučila jsem se. Kývli na mě a já se vydala pryč z knihovny. Míjela jsem davy studentů. Nějak jsem si je neprohlížela. Byli mi ukradení. Prošla jsem chodbou až k nádvoří. Vylezla jsem ven a hned na první pohled mě upoutala blonďatá hlava. Potichu jsem se k ní přikradla a zakryla jí oči.

,,Hádej, kdo jsem," zašeptala jsem jí do ucha.

,,Opravdu vtipné, Channy," pronesla ironicky a já se s úšklebkem usadila na lavičku vedle ní.

,,Můžeš mi říct, proč si se chtěla sejít venku, když je prosinec? Mrzne, Dio," třásla jsem se zimou. Očividně jsem se málo oblékla.

,,Na čerstvém vzduchu se lépe přemýšlí," zhluboka se nadechla.

,,Tak, přejdeme k věci. Co potřebuješ?" z úst mi vyšla pára. Mrzlo opravdu hodně. Nedivila bych se, kdyby bylo pod nulou.

,,Mluvila jsem s Chrisem," pohlédla mi vážně do očí a já zaúpěla.

,,Už i ty? Tohle je spiknutí," zafuněla jsem podrážděně.

,,Channy, on se trápí. Mrzí ho, co řekl," posmutněla.

,,Je to tvůj bratr, vždy ho budeš hájit, ale Dio, pochop i mě. Obvinil mě, aniž by věděl pravdu," povzdechla jsem si a zahleděla se do dáli.

,,Já vím, ale popřemýšlej o tom. Záleží mu na tobě a možná i víc, než na kamarádce. I tobě není lhostejný," dedukovala a já se praštila do čela.

,,Jsme jen velmi dobří přátele, no i když...už ani to ne," ústa jsem stáhla do jedné úzké linky.

,,Otevři oči a pořádně se podívej, já tě prosím, Channy, odpusť mu," škemrala a já se napnula jako struna.

,,Promiň mi to, Dee, ale já nemohu. Aspoň ne teď," s těmito slovy jsem se zvedla z chladné lavečky a vydala jsem se zpět dovnitř. Avšak těsně před vchodem jsem změnila směr a zamířila si to do Zakázaného lesa. Potřebuju se uvolnit. Potřebuju na chvíli vypadnout od těch všech drbů a problémů. Rozběhla jsem se, co mi nohy stačily. Těsně u hranice mezi lesem a pozemky jsem vyskočila do vzduchu a proměnila se ve fénixe. Zatřepotala jsem křídli a vzlétla nad stromy. Doletěla jsem skoro až ke konci rozsáhlého území, když jsem si náhle všimla Bartyho a dalších postav. Slétla jsem dolů a posadila se na jednu z mnoha větví jednoho stromu.

,,Barty, už jsi ji přiměl, aby se přidala k Pánovi zla?!" zaskřehotala pisklavým hlasem šílená Bellatrix Lestrange.

,,Ještě ne, ale pracuji na tom," odvětil chladným hlasem. Do očí se mi vlily slzy. On to jen hrál? Hrál si na to, že mě má rád a celkově na mého přítele? Mé srdce se zlomilo, rozpadlo se na milion kousíčků.

,,Musíš si pospíšit. Musí být na naší straně do doby, kdy proběhne třetí úkol," přidal se do rozhovoru další smrtijed. Tak to teda ne! Já se k vám nepřidám! Lhali jste mi!

,,Vím to moc dobře. Stačí mi měsíc a bude plně na naší straně. Už je na pochybách ohledně strany dobra," uklidnil je Barty. Víc slyšet nepotřebuju. Opět jsem zamávala a vylétla. Musím se odtud dostat pryč. Ten hnusák už se ke mně nepřiblíží. Uvidíme, jak se jim bude líbit, až se přidám k jejich soupěřům. Vracela jsem se zpět do Bradavic. Z očí mi tekly horké krůpěje. Další podpásovka. Vzlykla jsem. Blížila jsem se ke škole. Raději jsem se dostala na zem a vrátila se do své lidské podoby. Dneska jsem získala až moc nových informací. Ale aspoň vím, na čem jsem a za co mám bojovat.

Vyběhla jsem do školy, alenebyla bych to já, kdybych cestou do někoho nevrazila. Upadla jsem na zem. Podívala jsem se, do koho jsem vrazila. Byl to Harry. Napřáhl ke mně ruku a pomohl mi na nohy.

,,Omlouvám se," posmutněl.

,,Nic se nestalo, Harry," ujistila jsem ho a oprášila si kalhoty od sněhu. Chystala jsem se k odchodu, ale náhle mě zadržela jeho ruka na mém zápěstí. Otočila jsem se na něj s otázkou v očích.

,,Děje se něco?" svraštila jsem obočí.

,,Napadlo mě, jestli bys se mnou nechtěla jít na ten ples?" hlas se mu klepal. Abych pravdu řekla, nechtěla jsem s ním jít. Přeci jen, vím, že by to nebylo správné. Náhle jsem si však všimla, že přichází Barty.

,,Ráda s tebou půjdu na ples, Harry," pronesla jsem schválně nahlas. Barty se zarazil a udiveně se na mé podíval. Musím to udělat. Musím se mu postavit!

,,Dobře, pak se ještě domluvíme, tak zatím ahoj," krátce mě objal. Zahleděla jsem se na toho zrádce. Kráčel ke mně, ale já rychle utekla pryč. Nechci s ním mluvit. On si se mnou pouze hrál. Všechno to dělal jen proto, aby mě dostal na stranu mého otce, ale to se nestane. Nikdy!

POHLED DRACA

Zaslechl jsem, jak Stephanie souhlasila s pozváním od Pottera. Ona s ním půjde na ples. Povzdechl jsem si a založil si ruce do kapes. Co s tím mohu dělat? Nic.

Nebavíme se, protože se musím od všech nyní držet dál. Musím napomáhat u jednoho plánu. Bylo mi to nakázáno a já s tím nemohu nic dělat. Nechci dostat Stephanie do nebezpečí. Všiml jsem si, že poslední dobou chodí hodně za Moodym, ale nezjistil jsem proč. Podle mě je za tím něco víc, ale rozhodl jsem se to neřešit. Nemám právo zasahovat do jejího života. Přeci jen, ona mi do toho taky nemluví.

Nakonec jsem to vzdal a vrátil se zpět na kolej. Minul jsem Parkinsonou, která na mě zase házela flirtovní pohledy. Doufala, že ji pozvu na ples, ale k tomu jsem se opravdu nechystal. Nemám to zapotřebí. Pansy se na mě lepí už dlouhou dobu a mě to začíná čím dál tím více iritovat. Stejně jako to, že se se mnou Steph nebaví...