Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 68. - Kletby, které se nepromíjí

POHLED STEPHANIE

Probudila jsem se až do dalšího dne. Vzbudily mě sluneční paprsky, které pronikaly do pokoje. Já ale zatahovala závěsy, ne? Zvláštní. Zvedla jsem se na nohy a rozešla se do koupelny, kde jsem vykonala ranní hygienu. Na pokoji již nikdo nebyl. Spolupbydlící, kromě Holl, se se mnou nebavily. Povzdechla jsem si a navlékla si na sebe školní uniformu. Zkontrolovala jsem se v zrcadle. Musím stále myslet na to, proč to dělám, abych nezešílela. Všechno je moc komplikované, ale já to vydržím. Musím...

Přehodila jsem si brašnu přes rameno a vydala se dolů, do Velké síně. Míjela jsem studenty, kteří se na mě pohrdavě dívali. Vztyčila jsem bradu a všechny je ignorovala. Moody má pravdu. Ti, kteří nám nevěří, nás pohánějí kupředu. Nikdy bych do něj neřekla, že je tak schovívavý ke studentům. Připadal mi spíše jako bystrozor bez citů a milosti. Zatřepala jsem hlavou a zapřela se vší silou do masivních dveří od sálu.

Všechny pohledy skončily na mé maličkosti. Nic jsem si z toho nedělala. Všimla jsem si svého oblíbeného profesora. Nepatrně jsem se na něj usmála a kývla mu na pozdrav. Opětoval mi to. Dnes s ním mám první hodinu. Snad to bude bez problémů. Profesor Potter musel odejít, protože dostal nějaké důležité mise z ministerstva. Nic víc nevíme. Ale i tato maličkost stačí k tomu, aby mi došlo, že se jedná o něco s otcem.

Usadila jsem se k havraspárskému stolu. Přiběhl ke mně Grant. Nadzvedla jsem obočí a mile se na něj usmála. Přisedl si.

,,Ty jsi mě neodsoudil?" neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku. Poslední dobou jsme se bavili pouze na tréninku.

,,Ne, nemám to zapotřebí," mrkl na mě a popadl do ruky nějakou housku.

,,Roger dnes pořádá výjimečný trénink. Prý se chce pořádně připravit na famfrpálovou sezónu," nakousl téma o famfrpálu.

,,Třeba letos vyhrajeme," mykla jsem rameny a také si vzala něco na jídlo. Kručelo mi v břiše.

,,To určitě, když máme tak skvělou střelkyni," pochuchal mi vlasy a já si je s bručením musela znovu urovnat.

,,A ještě lepšího brankáře," dodala jsem a pod stolem ho nakopla do holeně. Zaúpěl.

,,Víš, že si se mnou nemáš zahrávat," mrkla jsem na něj a popadla do ruky zelené jablko. Zvedla jsem se od stolu.

,,Tak odpoledne, Grante," kývla jsem na něj a rozešla se na hodinu OPČM. Vykračovala jsem si prázdnou chodbou. Všichni se mě stranili. Něco pozitivního to mělo. Nemusela jsem se starat o svou reputaci, protože většina mě nenáviděla. S kým mám vůbec tuhle hodinu? Koukla jsem se na rozvrh. Mrzimor? To uvidím Diu! Neměli jsme moc možností na střetnutí. Je to složité poslední dobou.

,,Stephanie! Chantal!" křičel na mě někdo. Za mnou se ozývalo klapání podpatků. Otočila jsem se a spatřila Diu, jak balancuje na vysokých jehlách. Zachechtala jsem se, když se rozplácla na zemi. Okamžitě jsem jí přispěchala na pomoc.

,,U merlina, Dio! Co blbneš?!" smála jsem se, když jsem jí pomáhala vstát. Oprášila si zadek. Posbírali jsme všechny její popadané věci.

,,Nemáš jít tak rychle," ohrnula spodní ret a laškovně se na mě koukla. Rozesmáli jsme se a nakonec i objali. Dveře od učebny se otevřely a my vstoupili dovnitř. S Diou jsme si obsadili první lavici v prostřední řadě. Moody se postavil před tabuli a začal na ni něco psát. Ozval se ten nepříjemný zvuk škrábání o tabuli. Ze srdce jsem ho nesnášela.

,,Alastor Moody. Bývalý bystrozor a nynější učitel obrany proti černé magii," rozhodl se k tomu něco dodat. Pozorně jsem si ho prohlížela. Nevím proč, ale něco mi na něm nesedělo. Vypadal celkem nepřirozeně, ale proč? Asi se mi to jen zdá. Zatřásla jsem hlavou. Dnes už poněkolikáté.

,,Upřednostňuji praktickou výuku kouzel, a proto se v mých hodinách budete zabývat zejména souboji," tato věta mě zaujala. Souboje mám ráda. Rozhlédla jsem se po třídě a hledala někoho sobě rovného, s kým bych se v následujících hodinách mohla utkat. Přeci jen, určitě nás rozdělí podle schopností.

,,Dnes si vysvětlíme kletby, které se nepromíjí. Ministerstvo si myslí, že jste mladí na to, abyste je znali, ale to je hloupost!" rozhořčeně hodil po někom křídou. Asi dělal něco, co neměl.

,,Takže, kdo mi řekne proč mají takto zvláštní název?" uklidnil se a spráskl ruce dohromady. Rozhlížel se po třídě a nakonec spočinul pohledem na Mattowi.

,,Co třeba vy, pane Wiggu?" nadzvedl obočí a čekal na odpověď.

,,Tyto kletby nám zaručí jednosměrnou jízdenku do Azkabanu," odpověděl prostě. Tohle nám vysvětlovala matka. Otec si prý liboval ve smrtící a mučící kletbě...

,,Správně. Kdo zná některou z nich?" křikl přes celou místnost. Nikdo se nepřihlásil. Nikdo nechce přiznat, že je zná, nebo o nich zaslechl nějakou zmínku. Tyto kletby jsou špatné, velice špatné. Jen blázen je používá pro potěšení.

,,Co třeba vy, slečno Brook?" povzbudivě se na mě usmál a já na sucho polkla.

,,První, a zároveň nejméně hroznou, je kletba Imperius," zamumlala jsem celkem neslyšnou odpověď. Přes mou nesrozumitelnost mě slyšel.

,,Teď se dívejte, co tato kletba dokáže," vytáhl z nějaké dózy pavouka a použil na něj zaklínadlo. Mával hůlkou sem a tam. Stvoření ho poslouchalo a nic nenamítalo. Přivřela jsem oči. Jak nás to může učit? Tady něco nehraje. I na bystrozora je to moc velké sousto. Neřeknu, kdybychom to brali jako teorii, ale prakticky? Tyhle kletby jsou spíše zahrńovány mezi černou magii!

,,Další kletba je mučící. Nese název Cruciatus," zmínil se o další a okamžitě ji použil na malého pavouka. Vytřeštila jsem oči. Tohle už nedodržuje žádné normy! Osminožka trpěla pod náporem kruté bolesti. Nedalo se to vydržet. Kdosi zakřičel. Nevnímala jsem to.

,,To stačí! Vždyť ho to bolí!" vyjekla Holl.

,,Myslíte si, že je to to nejhorší, slečno Harmon?" podíval se na ni Moody a chystal se k dalšímu máchnutí hůlky. On se ho chystá zabít? Tahle kletba je nejhorší ze všech! Nikdo krom smrtijedů a mého otce ji nevyužívá! Ani bystrozoři ne! Sakra, co to je?!

,,Avada Kedavra!" šeptl a osminožka se svalila na stůl bez známky života. Proč se Moody díval na mě? Na mou reakci? Toho to tak moc zajímalo? Myslí si snad, že to někdy využiju? Zakroutila jsem hlavou a jakmile se ozvalo zvonění, vystřelila jsem z lavice a pelášila na další hodinu. Nedokázala jsem se na to dívat. Měla jsem to neustále před očima. Ten vyhasínající život. Sebrala mě smrt pavouka, co by se mnou udělalo zabití mého blízkého? Snažila jsem se na to nemyslet a rychle jsem doběhla ke dveřím jiné učebny a opřela se o zeď. Vydýchávala jsem se z toho běhu.

*************

Aloha, lidi :)

tak máme tady další kapitolu a mohu vám slíbit, že v příští už se rozjedou nějaké ty zápletky čtvrtého ročníku, zatím se pouze rozehříváme :)

stíháte to, nebo chcete zvolnit tempo vydávání? řekněte si :) - dodatečně to budu upravovat dle vaší aktivity apod :) jelikož čtení RAS má být na odlehčení, tak jestli tenhle zpusob není moc :)

a mohu vám říct, že Dia v tomto ročníku bude mít také jistou roli, no nechte se překvapit, tímhle tempem tam dojdeme hodně rychle :) vy, co víte, o co se jedná, žádné spoilery! :D

a co by to bylo za kapitolu bez otázky? tak co se podle vás stane v příští kapitole tak závažného, že to odstartuje jednu dějovou linii tohoto ročníku? :)

no a pro dnešek to bude vše :) budu se těšit na vaše přečtení, voty a komenty (nebojte se psát vaše názory, nekoušu:) )

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥♥♥

-Katy