Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 142. - Tam, kde to všechno začalo

POHLED CHRISTOPHERA

Seděl jsem na zemi v našem stanu a přemýšlel. Harry si prohlížel svou zlatonku, a ani nedutal. Pokroutil jsem nad tím hlavou. Uběhlo mnoho týdnů a my byli téměř na začátku. Neměli jsme žádnou další stopu a P.Z. se také neozval. Nechápu, jak nám to nemohlo dojít. Bylo to tak nápadné, a přesto jsme si toho nevšimli. Nemyslel jsem si, že by nastala zrovna taková situace. Povzdechl jsem si. Zvedl se vítr a přede mnou se objevila kulička umačkaná z pergamenu. Rychle jsem ji popadl do ruky a rozbalil ji.

Musíte tam, kde to všechno začalo. Jen tak dojdete pochopení. Pamatujte, že ne všechno bylo poprvé chyceno do ruky. Zavzpomínejte na první ročník a pohlédněte tváří v tvář své minulosti. –P.Z.

Vyvalil jsem oči. Jak to myslí? Můj zrak spočinul na tmavovláskovi. Marně jsem se snažil vzpomenout, co se stalo v prvním ročníku. Zdálo se to tak dávno. Od té doby jsme ušli dlouhou cestu, která byla plná překážek, které jsme museli překonat, abychom se dostali až tam, kde jsme nyní. Nebylo to snadné, ale společně jsme to zvládli. V jednotě je síla.

,,Harry? Jak jsi chytil svou první zlatonku?" prolomil jsem tíživé ticho první otázkou, která mě napadlo. Třeba právě to myslel tou vzpomínkou. Harry se na mě nechápavě podíval. Odvrátil ode mě pohled a opět se otočil k zlaté kuličce. Nadzvedl obočí a přiložil k ní ústa.

,,Otevírám se na konci," řekl nahlas a já se na něj překvapeně ohlédl.

,,Cože?" vyjekl jsem a přiběhl k němu. Přečetl jsem si vyrytý nápis a zalapal po dechu. Brumbálovy věci nebyly náhoda. Chtěl, aby je dostali, protože je mají přivést na stopy. K tomu máme P.Z.. Přeci jen náš úkol můžeme zvládnout.

,,Musíme to říct Mie," vyhrkl jsem a vydal se ven. Mia posedávala na nějakém balvanu a v klíně měla položenou knihu. Nechápu, jak ji může bavit stále číst. Channy čtení milovala. Vždy potřebovala nějakou knihu. Říkala, že je to skvělé odreagování. Já si v tom zalíbení nenašel. Připadalo mi to nudné. Vždy jsem málem usnul.

,,Hermiono! Něco jsme našli" zakřičel na ni Harry a málem se přerazil, když za ní běžel. Zpomalil jsem své tempo, abych nedopadl jako on. Nebelvírka se na nás překvapeně otočila. Přisedli jsme si k ní.

,,Taky jsem něco našla," promluvila a otočila na nás knihu. Prstem poklepávala na nějaký neznámý znak.

,,Co to je?" vydechl jsem nedočkavě.

,,To nevím. Nikdy jsem to neviděla," pokrčila rameny. Mně to přišlo povědomé, ale nemohl jsem si zařadit odkud. Jako bych to znal, ale přitom o tom ani neslyšel. Zamračil jsem se.

,,Stejné znamení měl na krku i otec Lenky Láskorádové, když jsme byli na svatbě," zamumlal Harry. Otočil jsem se na něj. Na čele mu vykočila hluboká vráska, jak usilovně přemýšlel.

,,Musíme už něco dělat. Nemůžeme ztrácet čas. P.Z. se zase ozval. Prý se máme vydat tam, kde to všechno začalo," vzpomněl jsem si na vzkaz a vytáhl si ho z kapsy. Podal jsem jim ho. Máme dvě stopy. Doufám, že je na tom Scarlet lépe. Musíme si pospíšit.

,,Musíme do Godrikova dolu," řekl Harry jako by nic. Vyvalil jsem na něj oči. Nemůžeme tam jít. Nevrátil se tam od doby, kdy zemřeli jeho rodiče. Od té doby se odstěhoval ke své tetě a z jejího domu se nehnul ani na krok. Je to pro něj příliš čerstvé. Nemusel by to zvládnout.

,,Harry-" začala mu domlouvat Hermiona, ale on jí skočil neurvale do řeči.

,,Ne! Pochopte mě. Bydlel jsem tam celou tu dobu. Rád bych se tam podíval," smutně se na nás pousmál.