Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 63. - Všechno zlé je pro něco dobré

POHLED STEPHANIE

Vzbudila jsem se a pořádně se protáhla. Dnes se odjíždí na prázdniny domů. Přátelé by se měli probrat. Všechno zlé je pro něco dobré...Mé odhalení pomohlo k jejich vyléčení. Aspoň něco pozitivního. Nechci vidět, co řekne moje matka na tu „nádhernou novinku". Zvedla jsem se na nohy a šouravým krokem se vydala do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a vlezla si do sprchy. Opláchla jsem ze sebe všechny starosti. Cítila jsem se volnější, lehčí. Vylezla jsem a přešla k zrcadlu. Hledala jsem na sobě něco jiného. Jestli jsem se za tu dobu změnila. Stihla jsem prožít tolik dobrodružství za ty tři roky. Muselo mě to nějak poznamenat...

Rozčesala jsem si své dlouhé kadeře a vyčistila si zuby. Ještě jsem si opláchla obličej studenou vodou, abych se pořádně probradala a byla plně bdělá. Vrátila jsem se do pokoje a otevřela skříň, ve které mi viselo jen oblečení na dnešek. Zbytek věcí jsem měla již zbaleno v kufru a nachystáno na odjezd. Oblékla jsem se do hábitu a nazula si balerínky. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a vydala se do Velké síně. Scházela jsem schody a brala je rovnou po dvou, abych byla rychleji dole. Proběhla jsem společenkou a později i chodbami. Dorazila jsem do cíla. Usadila jsem se k havraspárskému stolu. Nikde nebyli, něco se muselo pokazit...potlačila jsem slzy v očích.

Brumbál se postavil na nohy a přešel ke svému mluvícímu pultíku. Odkašlal si a zapřel se rukama a kus dřeva před sebou.

,,Milí studenti, další rok je za námi. Přinesl nám mnoho starostí, ale i radostí. Tímto se chci rozloučit s letošními sedmými ročníky a popřát jim mnoho úspěchů do dalšího života. Dále blahopřeji Stephanie Deen za záchranu studentů třetího ročníku. Dobrou chuť a uvidíme se příští rok!" místností se rozlehl bouřlivý potlesk. Všichni, včetně mě, tleskali. Vše utichlo a pustila jsem se do jídla. Neměla jsem chuť. Všechno mi chutnalo tak moc hořce. To bude nejspíše tím, že tu nikde nejsou mí přátelé. Náhle se však otevřely dveře od komnaty a dovnitř vstoupili oni. Otevřela jsem pusu dokořán. Chris se na mě usmál a rozpřáhl ruce do objetí. Neváhala jsem a vstala. Rozběhla jsem se jejich směrem a okamžitě skočila tmavovláskovi do náruče. Pevně jsem ho stiskla. Kolem nás se ostatní seskupili a vzniklo hromadné objetí. Obklopil mě pocit štěstí. Z očí se mi řinuly slzy radosti. Odtáhla jsem se od Chrise.

,,Neplač," usmál se na mě a palcem mi stíral mé slzy. Pousmála jsem se a znovu ho objala. Mohla jsem se nadechnout jeho typické vůně.

,,Jste v pořádku," zavzlykala jsem radostně.

,,To díky tobě," objala mně Dia. Pevně mě tiskla u sebe.

,,Pojďme si sednout," popohnala Scar. Sedli jsme si k jednomu stolu. Bylo mi jedno, že se na nás všichni dívají. No a co.

Hostina proběhla v pořádku. Pořád jsme si povídali. Neřekla jsem jim však, díky čemu jsem získala šupinu Naginy. Odebrali jsme se zpět do pokojů a vzali si svoje zavazadla. Sešli jsme se u vchodu a společně se odebrali do Prasinek, kde nás čekal vlak. Nasedli jsme na něj. Našli jsme si volné kupé a obsadili ho. Zatáhla jsem rolety a použila kouzlo, aby nás nikdo nemohl slyšet. Trio sice změnilo budoucnost, ale Draco se se mnou stále nebaví.

,,Jakto, že Draco nejede?" zeptala se Holl.

,,Pohádali jsme se," povzdechla jsem si. Chris mi položil ruku na rameno.

,,Bude to v pořádku. Vše se časem vyřeší," líbl mě do vlasů.

,,Děkuju," zašeptala jsem jeho směrem.

,,Nemáš zač," mykl rameny. Opřela jsem se o něj a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce. Bylo to jako pomalá melodie, která měla tvořit nějakou píseň a ta si poklidně razila cestu k tomu mému.

,,Jsi celá zachmuřená. Stalo se něco, když jsme byli v bezvědomí?" zamračil se Matt. Všichni se na mě podívali a čekali, co jim řeknu.

,,Ronova krysa, Prašivka, byla ve skutečnosti zvěromágská podoba jednoho ze smrtijedů. Unesl mě k otci a on zjistil pravdu. Tam jsem získala i tu šupinu, která vás zachránila," zamumlala jsem a čekala na jejich reakci.

,,Takže on už ví pravdu?" ujišťovala se Scar. Přikývla jsem na souhlas.

,,Budeme si muset dávat větší pozor. Nesmíš se s ním znovu setkat. Mohl by ti něco prosvést," rozhodl Chris a všichni okamžitě přikyvovali.

,,Jak na to reagoval?" Holly se zvědavě zeptala.

,,Byl zaskočený. Nečekal to," vydechla jsem. Vzpomínala jsem na ten okamžik, jak se to všechno seběhlo.

,,Už se blížíme k Londýnu," vyhrkl Matt. No bezva...Převlékli jsme se do civilního oblečení. Ozvalo se skřípáni brzd a lokomotiva pomalu brzdila, až jsme úplně zastavili. Zděšeně jsem se podívala po ostatních. Věnovali mi povzbuzující úsměvy a pohledy. Chris mě chytil za ruku. Společně jsme procházeli chodbičkou k východu. S Chrisem jsme šli jako poslední.

,,Zvládneš to," povzbudil mě s úsměvem

,,Všechno jsem zničila," zavzlykala jsem.

,,Ne, oba víme, že by to stejně jednou zjistil," pohladil mě po tváři.

,,Jsem tu s tebou, ano?" usmál se na mě. Schoulila jsem se mu do náručí. Líbl mě do vlasů.

,,Musíme jít," zamumlal. Přikývla jsem a odstoupila od něj. Držel mě kolem pasu. Společně jsme vystoupili. Všimla jsem si Draca, jak stál se svým otcem nedaleko od nás. Jeho otec na mě hleděl. Určitě už znal pravdu. No nevadí...S Chrisem jsme šli za našimi rodinami. Matka mě již vyhlížela. Objali jsme se.

,,Chyběla si mi," pohladila mě po vlasech.

,,I ty mně," zašeptala jsem.

,,Mami?" oslovila jsem ji roztřeseně.

,,Ano?" pousmála se na mě a pobídla mě, ať jí řeknu, co mám na srdci.

,,Otec už ví pravdu," z očí se mi spustily znovu slzy. Matka zbledla.

,,Ví, že jsi jeho dcera?" ujistila se. Přikývla jsem k souhlasu. V jejich očích byl hněv. Pokynula na Zacha a Tima. Odešli někam pryč. Matka mě chytla za ruku a přenesla se se mnou do nějaké zchátralé budovy. Všimla jsem si, že jsou zde i strýčkové a rodina Malfoyových. Maminka si vrátila zpět svou původní podobu. Vytřeštila jsem oči. Co hodlá dělat? Rozešla se směrem k Luciusovi. Chytla ho za límec a přitlačila ke zdi.

,,Vyřiď Tomovi, že jestli mé dceři jakkoliv ublíží, zabiju ho," zasyčela mu do obličeje. Překvapeně jsem na ni hleděla.

,,Spencer!" křikl Timothy, který stál vedle mě. Dal mi ruku na rameno, abych se nemohla hýbat. Narcissa vyjekla. Vytáhla si hůlku a namířila ji na matka. Máchla jsem rukou a odzbrojila ji. Udiveně se na mě koukla.

,,Nikdo neublíží mé rodině," zavrčela jsem nebezpečně. V její tváři se mihl strach.

,,Pamatuj si, Luciusi. Jestli se něco stane, zabiju vás všechny," zavrčela matka a vrátila se zpět ke mně. Nastavila přede mě ruku. Bez váhání jsem se jí chytila. Přenesli jsme se k nám domů. Okamžitě jsem musela vysvětlovat, co se stalo a jak se to seběhlo. Občas kývla na souhlas, že rozumí.

,,Dobrá, Stephanie. Tvůj otec se k tobě nedostane, o to se postarám," rozhodla a odešla do svého pokoje.

************

Aloha, lidi :)

je tady poslední díl trojky, ano, říkala jsem, že bude v sobotu, ale tak nějak mám na ten plány a chci si chvilku od vydávání odpočinout a podělat si co potřebuju, tak snad chápete :)

no, každopádně, příští týden nevyjde ani jedna jediná kapitola jako vždy, když skončil ročník, jelikož vás nyní žádám o celkový názor na celý ročník, kdyby jste byli tak hodní a napsali mi nějakou tu slohovečku o tom, co se vám líbilo, nelíbilo, vaše dojmy, pocity, kam bude příběh směřovat a tak dále :) děkuju moc těm, kteří si na mě udělají chvilku času a poctí mě svými názory, moc si toho vážím :)♥

pro dnešek je to vše :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

-Katy