Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 72. - Tancuj, dokud ti dech stačí

POHLED STEPHANIE

Seděla jsem ve společenské místnosti Havraspáru. Kratiknot nám chtěl oznámit něco velice důležitého. Znuděně jsem si prohlížela své dlouhé nehty, které byly nalakované černým lakem. Černá je má oblíbená barva. Představuje smutek a nebezpečí. Dvě vlastnosti, které si protiřečí a zároveň splývají v jedno. Povzdechla jsem si a více se rozvalila na pohovce. Byli tu skoro všichni starší žáci. Dveře se otevřely a dovnitř vešel náš kolejní ředitel.

,,Dobrý den, studenti," pozdravil nás zdvořile a my mu jeho pozdrav oplatili.

,,Jelikož se u nás pořádá turnaj, je tradicí, aby se pořádal vánoční ples. Tudíž se v období Vánoc ples uspořádá a vy musíte reprezentovat Havraspár, jak nejlépe to půjde," začal nám promlouvat do duše. Protočila jsem očima. To bude nudné...

,,Slečno Brook, vy jste omluvena profesorem Moodym. Prý od vás potřebuje nějakou pomoc a zařídí, abyste uměla potřebné kroky, tudíž můžete odejít," kývl na mě. Díky Barty! Rychle jsem vstala a soucitně se koukla na Holl s Mattem. Vyběhla jsem ze společenky a oddechla si. Vydala jsem se rychlým krokem za Bartym. Nakonec jsem to vzdala a rozběhla se. Nemohla jsem se dočkat, až ho opět uvidím. Nikoho jsem na chodbě nepotkala. Nejspíše všichni dostávají stejný výklad jako my. To mi připomíná jednu zásadní věc...musím si sehnat šaty a partnera. Konečně jsem doběhla k jeho kabinetu. Slušně jsem zaklepala.

Schovala jsem se za roh a čekala. Potichu jsem se smála. Otevřel dveře. Nakoukl ven, ale mě si nevšiml.

,,Zpropadení spratci," zanadával a chystal se zavřít dveře, ale já mu včas strčila nohu.

,,Spratci? Tohle snad říká profesor?" podpichla jsem ho a nevinně se usmála. Pustil mě dovnitř.

,,Co jsi potřeboval?" nadhodila jsem okamžitě, když jsem stála ve středu rozsáhlé místnosti.

,,Kratiknot vám jistě říkal o vánočním plese?" nadzvedl obočí a já jsem přikývla.

,,Dobrá, naučím tě tančit a potom tě o víkendu vezmu do mudlovského světa, abychom koupili šaty. V kouzelnickém se nemohu pohybovat ve své podobě," usmál se na mě a já nadšeně zavýskala.

,,Samozřejmě, půjdeme někam jinam. Nebudu tě učit v této podobě. Je to nepohodlné," zafuněl.

,,A jak se chceš dostat jinam?" nadzvedla jsem obočí.

,,Kouzla toho dovedou," usmál se. Počkali jsme asi deset minut, než přestal mnoholičný lektvar působit a Bartymu se vrátila jeho pravá podoba. Užili jsme na sebe kouzlo, aby nás nikdo neviděl. Barty mi dal ruku kolem pasu a vedl mě hradem ven. Konečně jsem mohla chodit, protože můj kotník se výrazně zlepšil. Zase jsme zamířili k Zakázanému lesu. Poslední dobou tady trávím většinu svého času.

Zašli jsme dovnitř a kouzlo pominulo. Už jsme byli zase vidět. Kráčeli jsme mezi mohutnými kmeny a opatrně jsme našlapovali, abychom neopackli o vystouplé kořeny. Omylem jsem zapomněla zvednout nohu a už jsem se řítila k zemi. Barty však neváhal a rychle zareagoval. Zachytil mě těsně před pádem. Měla jsem zavřené oči, protože jsem nechtěla vidět svůj tvrdý pád, ale nic nepřišlo. Úlevně jsem vydechla a odvážila se otevřít oči.

,,Musíš být opatrnější," přeměřil si mě starostlivě pohledem a já se uchechtla.

,,Neboj se. Tohle je maličkost, když si vzpomenu na různá setkání s mým otcem," otřásla jsem se nad těmi vzpomínkami.

,,Všiml jsem si, že jsi zdědila nějaké schopnosti. Co všechno umíš?" v jeho očích plála zvědavost. Pousmála jsem se.

,,Dokážu ovládat element ohně, číst myšlenky, proměnit se do zvěromágské podoby, bezhůlková magie a v neposlední řadě hadí jazyk," byl překvapený, když jsem mu vše vyjmenovala. Je toho hodně, ale jsem dědičkou dvou významných rodů.

,,U merlina! Jsi tak mocná!" vydechl uctivě. Zasmála jsem se. Došli jsme na stejné místo, kde jsme byli nedávno.

,,Zvládáš základy tance?" optal se, aby věděl, jak na tom jsme.

,,Nejsem moc dobrá tanečnice," povzdechla jsem si sklesle.

,,To zvládneme, neboj. Takže od základů," položil mi ruku na rameno a stoupl si přede mě.

,,Položi mi ruku na rameno," poradil mi a já tak učinila. Svou dlaň dal na můj pas a druhýma rukama jsme se chytli. Odněkud se linuly tiché tóny nějaké písně. Vykročil jsme dozadu, pak zase dopředu. Nohy se mi motaly a já se v tom ztrácela. Omylem jsem šlápla Bartymu na nohu. Okamžitě jsem se ho pustila.

,,Promiň mi to," omlouvala jsem se rozpačitě a celá jsem zčervenala. On se pouze pousmál.

,,To nic, maličká. Nic se nestalo, ano?" přišel ke mně blíže a pohladil mě po vlasech. Jemně jsem přikývla. Postavili jsme se opět do té pozice a začali od začátku. Šlo to o něco lépe. Nepřišla jsem si tak prkenná.

,,Uvolni se a nech se unášet melodii. Hudba tě povede," radil mi Barty. Nechápala jsem jeho slova, ale snažila jsem se dát na jeho rady. Stiskla jsem víčka pevně k sobě a uvolnila jsem všechny své svaly. Dělala jsem pouze to, co jsem měla a o nic jiného jsem se nestarala. Vnímala jsem jen okolní zvuky. Zaslechla jsem houkání sov, vrčení nebezpečných šelem, řechtání jednorožců a tóny hudby. Vše do sebe tak krásně zapadalo a tvořilo to nádhernou harmonii, která vyvolávala pocit klidu v mé duši. Na tváři se mi vykouzlil úsměv jakou mávnutím hůlky.

Odvážila jsem se odlepit od sebe víčka. Šlo to pořád stejně. Asi jsem na to přišla. Barty se soustředil. Tancoval opravdu dobře. Celý tanec jsme zkusili ještě pětkrát než jsme si sedli na zem celí udýchaní.

,,No vidíš, už to zvládáš na jedničku," vydechl nadšeně.

,,To jen díky tobě," koutky se mi samovolně roztáhly do úsměvu.

,,Ne, zvládla jsi to sama," vyvrátil mé tvrzení.

,,Kdy půjdeme pro ty šaty?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Jsi omluvená ze školy na celou sobotu," těšila jsem se jako malé dítě.

,,Jen nemám peníze," povzdechla jsem si, když jsem si to uvědomila.

,,Já ti je koupím," vyvalila jsem oči. Už jsem se nadechovala, že něco namítnu.

,,A žádné ale," varoval mě hravě.

,,Nebudeš za mě zbytečně utrácet!" skřížila jsem si ruce na hrudi.

,,Jak zbytečně? Tohle je nejlepší investice," mrkl na mě. Plácla jsem se do čela.

,,Už jsi něco podnikla s tím vejcem?" otázal se a já zbledla. Já na něj zapomněla! Zapomněla jsem na to vejce! Vyděšeně jsem vyjekla a rychle se zvedla.

,,Děkuji moc, Barty. Dnešek byl úžasný, ale už musím jít. Ta sobota platí. Zatím ahoj," křikla jsem na něj a rozeběhla se zpět do hradu. Jsem tak pitomá. Jak jsem na to mohla zapomenout!

****************

Aloha, lidi :)

máme tady novou část a vybarvuje se nám víc vztah Stephanie a Bartyho - aneb smrtijed chůva sro :D no dejme tomu :D a nebo dle někoho pedofil :D ElissHalfBlood

no, samozřejmě mě všichni znáte a nebyla bych to já, kdybych všechno nekomplikovala :D když ono by to bez zádrhelů nebylo ono → takže vztah naší chůvi a mladičké dcery Pána zla bude komplikovanšjí, než se prozatím zdá O:)

moje otázka pro vás dnes zní takto: Co se podle vás stane s jejich vztah? Něco dobrého či zlého? Ne, neblafuju :D fakt se něco stane :D a celkem dost se to blíží :D

pro dnešek je to vše, zítra očekávejte další kapitolu + odpovědi k character asku → děkuji vám za hojnou účast, je větší než při posledním asku ♥♥♥

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥♥♥

-Katy