Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 87. - Překvapení večera

POHLED STEPHANIE

Uběhl již jeden měsíc od mého pobytu zde, v sídle všeho zla. Vybudovala jsem si respekt smrtijedů. Všichni se mi klaněli a říkali má paní, nebo Princezno zla. Jediný Barty tohle dělat nemusel. On mě držel nad vodou v těch nejhorších chvílích. V noci se mi zdávaly noční můry a on se mnou vždy zůstal a já usínala v jeho objetí. Matka se mi vzdálila. Mrzí mě to, ale na druhou stranu to chápu. Byla bez otce mnoho času. Neumím si představit, že bych byla bez svého milovaného tak dlouho. Barty se rozhodl, že to nejzákladnější z černé magie již ovládám a chtěl mě naučit umu nitrozpytu a nitrobrany. Podle něho to budu potřebovat jako sůl, protože Brumbál o všem ví a určitě mu dojde, že jsem se přidala na otcovu stranu. Možná se pokusí dostat ze mě nějaké ty informace a Barty mě musí připravit na to, aby se mu to nepovedlo.

S otcem jsem neměla moc možností mluvit. Viděli jsme se pouze u nějakých smrtijedských porad, či našich týdenních soubojích. Zatím jsem to zvládala, ale bylo patrné, že mě šetří a nevyužívá svou veškerou moc. Musím pořádně zabrat, abych na něho udělala dojem. Přeci jen, pořád mi přijde, že jsem pouze na obtíž. Možná mu vadí to, že mě nevychovával...

,,Takže maličká, dnes se naučíš nitrobranu. Nebo aspoň se o to pokusíš. Napoprvé to bude velice obtížné. Ale věřím, že to časem ovládneš. S nitrozpytem začneme později, protože je to náročnější. Takže můžeme začít s dnešní hodinou?" spráskl ruce dohromady a zvědavě nadzvedl obočí. Zhluboka jsem se nadechla.

,,Ano, jsem připravena na cokoliv," váhavě jsem přikývla k souhlasu. Pokynul mi, abych se posadila na předem připravenou stoličku. Poslechla jsem ho a usadila se na již předem určené místo. Bylo těsně po obědě. Museli jsme být přesní, protože otec naplánoval na osmou hodinu večerní poradu. My dva nesmíme chybět. Vyžádal si naši účast. Nechápala jsem proč. Přeci jen, na moc porad jsem nechodila. Nebyla jsem plnohodnotný smrtijed. Pouze jsem tak byla brána kvůli svému původu a moci.

,,Soustřeď se na své vnitřní hradby. Věřím, že sis vypěstovala velice silné emocionální zábrany. Často jsem viděl, že v sobě dokážeš udržet pocity a tohle ti pomůže. Soustřeď se na svou chladnost a nepřístupnost. Vytvoř si hradby, které nikdy neprolomí," začal rozdávat instrukce a já sevřela víčka pevně k sobě. Pomyslela jsem na situace, ve kterých jsem se kdy ocitla. Přemýšlela jsem nad tím, jak se ubránit a nechat hlavu chladnou. Zamezila jsem toku svých myšlenek a nechala svou hlavu čistou. Pomalu a opatrně jsem otevřela oči a kývla na znamení, že jsem připravena.

,,Začne tě bolet hlava. Bude to neúnosná bolest a mnoho kouzelníků ji dlouho nevydrží. Ani já jsem nebyl o nic lepší. Zkus využít moci elementu ohně, který ovládaš. Pomysli na ochranu, kterou ti poskytuje a využij ji, abys mě zadržela, co možná nejdéle," poradil mi. Sevřela jsem dlaně v pěst a nechala si na nich vytvořit ohnivé provazy, abych pocítila ono spojení mezi mnou a tímto zázračným živlem. Prohlédla jsem si své paže a musela se pousmát. Vůbec to nepálilo, bylo to spíše příjemné. Opět jsem se koukla na Bartyho.

,,Jsi připravena? Kdyby se cokoliv dělo, řekni a já přestanu, ano?" ujišťoval se pořád dokola. Jeho starost byla roztomilá, ale přehnaná. Někdy až přespříliš. Ale zase mi nahrazoval otce, který o mě nejevil moc velký zájem. Vždy, když se mi něco zlého přihodilo, běžela jsem za Bartym. Věděla jsem, že mu mohu věřit a nikdy by mě nezradil.

,,Ano, dejme se do toho," nejistě jsem se usmála. Hluboký nádech a pomalý výdech. Barty pozvedl pravou ruku, ve které držel hůlku. Zahlédla jsem obavy v jeho očích. Moc se mu do toho nechtělo, ale věděl, že musel. Musel mě to naučit, jinak by šlo všechno do háje a to nesmíme dopustit. Otec by ho možná zabil a to já nedovolím. Nedovolím, aby mi zabil jediného přítele, kterého tady mám.