Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 119. - Odbor záhad

POHLED STEPHANIE

Vydechla jsem, když jsem dopsala poslední dopis. Přesněji řečeno, napsala jsem dva dopisy. Jeden pro Chrise a jeden pro Harryho. Teď ještě potřebuji někoho, kdo jim je předá. Zamyslela jsem se. Někdo, kdo se moc nezačleňuje do kolektivu a nedávných událostí. Někdo, koho nebudou podezřívat. Mám to! Moje stará známá mrzimorka Bethany. Rozběhla jsem se na školní pozemky. Dnes je krásně. To znamená, že ji najdu určitě někde venku. Běžela jsem, jak nejrychle jsem mohla. Sotva jsem popadala dech. Mé tempo se zpomalovalo. Ne! Musím pokračovat. Seber se! Křičelo na mě mé svědomí.

Sebrala jsem své plíce a zhluboka se nadechla. Píchalo mě v boku, ale ignorovala jsem to. Budu muset začít sportovat, nebo to se mnou nedopadne dobře. Moje tepová frekvence se trochu uklidnila a já se dala do dalšího sprintu. Míjela jsem studenty, kteří se na mě divně dívali. Ignorovala jsem to. Tady jde o životy,lidi! Doběhla jsem na nádvoří. Rozhlížela jsem se, jestli nezahlédnu Beth. Všimla jsem si Notta. Ušklíbla jsem se, když jsem si vzpomněla na mé půlnoční strašení ve Zmijozelu. Někdy si to musím zase zopakovat. Zakroutila jsem hlavou, abych tu myšlenku vyhnala z hlavy. Na to teď není čas. Nasadila jsem odhodlaný pohled a konečně spatřila drobnou dívku s kravatou, která byla zbarvena do mrzimorských barev.

,,Bethany!" křikla jsem a okamžitě se za ní vydala. Její kamarádky raději odešly. Beth se na mě podívala. Sedla jsem si vedle ní pod strom.

,,Ahoj, Steph," usmála se na mě. Objala jsem ji na uvítanou.

,,Beth, budu od tebe potřebovat menší laskavost," začala jsem poměrně neurvale.

,,Copak potřebuješ?" nadzvedla pravé obočí a zkoumavě si mě prohlédla. Vytáhla jsem si z hábitu dvě obálky.

,,Potřebuju, abys tohle předala Chrisovi a tohle Harrymu v tu správnou dobu, která nastane, až se bude v Denním věštci psát velice zvláštní článek," podívala jsem se na ní vážným pohledem. Obálky si vzala a zastrčila do kapsy.

,,Jak tu dobu poznám?" zeptala se nedočkavě. Usmála jsem se.

,,Věř mi, poznáš to. Nikdo jiný se o těch dopisech nesmí dozvědět. Nesmíš si je přečíst. Jen adresáti do nich mohou nahlédnout," varovala jsem ji a hleděla jí přitom zpříma do očí.

,,Neboj se. Nikdo se k tomu nedostane," ujistila mě. Vstala jsem a oprášila se.

,,Děkuji. Spoléhám na tebe, Bethany. Nikomu ani muk," ještě jednou jsem ji upozornila.

,,Nezklamu tě," přikývla. Rozloučila jsem se s ní a vydala se zpět do hradu. Harry se má vydat na oddělení záhad. Holl s Mattem jsou s ním. Mají mě upozornit, až přijde doba, kdy se mám přenést. Samozřejmě nebudu zasahovat, pouze přihlížet. Nikdo o mně nesmí vědět. Lehla jsem si do postele a čekala. Nakonec jsem si uvědomila, že si musím ještě jednou projít věci, které si beru s sebou, jakmile odtud zmizím. Klíč k Havraspáru, deník dědečka, obraceč času, plánek, mnoholičný lektvar, koště...Bude se mi hodit to zrcátko od otce. Ani neví, jak moc mi pomohl. Zrcátko jsem tedy přidala do kabelky a zapla ji. Schovala jsem to pod peřinu. Potom si to vezmu. Hůlku a řetízek od dědečka mám stále u sebe. Takže budu perfektně připravená. Někdo zaťukal na okno. Prudce jsem sebou trhla a otočila se tím směrem. Bílá sovička, která držela v zobáku menší ruličku pergamenu. Byla to Hollina sova Leslie. Přiběhla jsem k ní a vpustila ji dovnitř. Okamžitě mi vzkaz předala.

Už vyrážíme. Pospěš si! -Holly

Rychle jsem ty písmenka přeletěla očima. Popadla jsem svou hůlku a na hlavu si dala kápi. Přenesla jsem se díky plamenům ohně. Objevila jsem se v místnosti plné věšteb. Poklidně jsem si to procházela. Nikoho jsem zatím nepotkala. Potom na sebe použiji zastírací kouzlo, ale zatím nemám důvod. Prohlížela jsem si jména a náhle se zarazila. Bylo tady napsané mé. Kouli jsem si vzala do ruky a poslouchala její zřetelná slova.