Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

Kapitola 118. - Atentát na Umbridgeovou

POHLED STEPHANIE

Seděla jsem na židli a přede mnou ležel test NKÚ. Podepřela jsem si hlavu rukou a koukala na to jak na zjevení. Nechápu, na co nám to je. Ano, prověříme si naše znalosti, ale v boji nám to zrovna dvakrát nepomůže. Když budeme v riskantní situaci, kde nám půjde o život, asi nevytáhneme učebnici a nezačneme v ní listovat. Odfrkla jsem si a lehla si na lavici.

Ta růžová žába přecházela sem a tam u tabule. Sledovala jsem každý její pohyb. Zajímalo by mě, kde se ukrývá Brumbál. Jeho útěk byl opravdu okázalý. Jsem ráda, že utekl. Aspoň naše naděje, že tahle ropucha vypadne, stále žije. Doufám, že tady bude jen do konce tohoto ročníku. Pak by mohla zmizet. Sice pak začne můj plán a já zde nebudu, ale nechci, aby ji museli trpět mí přátelé. Ještě zbývá jeden větší oříšek. Musím přesvědčit Harryho, aby se ke mně přidal a pomohl mi. Bez něho to nezvládnu. Potřebuju, aby přiložil ruku k dílu. Navíc, jestli zničí viteály, všechna snaha přijde v niveč.

Hodiny tikaly a čas neúprosně běžel. Nuceně jsem se zvedla a začala zaškrtávat správné odpovědi. Nad některými otázkami jsem se uchechtla. Byly velice zajímavě zformulovány. Psala jsem opravdu rychle. Snažila jsem se to mít co nejdřív hotové, abych měla klid. Ostatní nad tím moc přemýšleli a někteří se i potili. Fuj, nechtěla bych být člověkem, který to bude opravovat. Pomačkané, propocené, upatlané pergameny s málo odpověďmi, které prokazují nedostatek vědomostí.

Ještě jednou jsem si to všechno prolistovala, pročetla a prošla, abych na něco nezapomněla. Nechci přeci své rodině způsobit ostudu. Musím mít nadprůměrné výsledky, aby se neřeklo. Protočila jsem nad tím oči. Možná jsem byla radši, když nikdo nevěděl, kdo jsem. Co jsem zač. Bylo to lehčí. Nikdo ode mě neočekával nic extra. Takhle se musím snažit být nejlepší a všechny ostatní předčít. Předčít očekávání profesorů a ukázat, že jsem právoplatnou dědičkou a mám určité schopnosti. Aspoň nikdo neví, že jsem dcera Pána zla. To by bylo horší. Přeci jen, určitě by sem vběhli bystrozoři a letěla bych do Azkabanu. Všichni se otce bojí. Teda až na mě a matku. My jsme takové ojedinělé případy.

Kdy už bude konečně konec? Už mě to tady nebaví. Prohlížela jsem si své dlouhé nehty, které byly nalakované černým lakem. Začala jsem ťukat do desky stolu. Bavilo mě vytáčet tu růžovou žábu, ale nic mi neřekla. Bála se proti mně něco vytáhnout skrz můj původ. Nějaké výhody to mělo. To musím uznat. Ušklíbla jsem se a rozhlédla se po celé třídě. Bylo tady ticho jako v hrobě. Ale počkat! Nastražila jsem uši. Z povzdálí se ozývaly rány. Něco jako vmenší výbuchy. Všichni se začali ohlížet, co se děje.

Náhle se rozrazily dveře a dovnitř vlétla dvojčata Weasleyova na koštětech a s úsměvy na rtech. Letěli k Umbridgeové, která se vydala na útěk. Rozesmála jsem se na celé kolo. Tohle se mi líbí. Kluci hodili do vzduchu rachejtle, z kterých vznikl obrovský drak. Drak se dal na pronásledování té růžové ropuchy. Naše milovaná profesorka na konci upadla. Všichni vstali a rozběhli se ven za klukama. Nebyla jsem pozadu. Běžela jsem v první řadě.

Tohle se jim povedlo. Zatleskala jsem jim a všichni se přidali. Hlasitý jásot se rozléhal po celém širém okolí. Všimla jsem si profesora Kratiknota, jak se k nám přidal. Kývla jsem na Scar. Společně jsme došli k profesorovi a zvedli ho do vzduchu, aby ho nikdo nepřehlédl. Zasmála jsem se. Kratiknot zapištěl. Rozchechtala jsem se ještě více. Drželi jsme ho ve vzduchu. Byl opravdu lehoučký. Není se čemu divit. Ale bylo to roztomilé. Malá výška i nízká váha. Jako nějaké malé dítě. Ale je pravda, že Kratiknot se ke mně nikdy nezachoval zle. Měla jsem ho ráda. Když jsem potřebovala, pomohl mi. Nebyl na nás nijak moc přísný...

,,Weasley! Weasley!" skandovali jsme a poskakovali do vzduchu. Popletal si proti sobě poštval nesprávného člověka. Nebo spíše čaroděje. Nemohl sem poslat někoho rozumného, kdo není šíleně zamilován do růžové? Všem by to prospělo líp než tahle nafintěná babizna. Způsobili nádherný ohňostroj a nakonec odletěli někam pryč. Jejich představení bylo velkolepé. Pustili jsme pana profesora na zem. Radši odešel pryč. Bál se, že bychom ho zase zvedli. Pousmála jsem se.

,,Začíná nám svítat na lepší dny," zašeptala Scar a objala mě kolem ramen. Kéž by. Válka se neúprosně blíží. A můj plán taktéž. Už jen chvíle a uskuteční se.

,,No jen aby," zamumlala jsem tiše. V tu chvíli se Harry Potter svezl k zemi ve velké křeči. Nemohla jsem se k němu rozběhnout, protože si myslel, že jsem proti němu zaujatá. Doběhli k němu jeho přátele – Mia a Ron. Pokynula jsem Mattovi a Holl, ať se přidají. Poslechli mě. Využila jsem své schopnosti čtení myšlenek. Ano, bolí to a bude mi špatně a budu vyčerpaná, ale jsem ochotna toto riziko podstoupit.

Zavřela jsem oči a soustředila se na Harryho, na jeho mysl a že do ní chci vstoupit. Scar mi dělala podpěru. Asi pochopila, o co se snažím. Překonávala jsem pomyslné hranice. Zaslechla jsem, že se učil nitrobranu, ale moc ji teda neovládá. Nebylo zase tak těžké vlést mu do myšlenek. Viděla jsem úplně stejný obraz jako on. Otec mučil Siriuse. Sakra! Je to jen pitomá past, ale to Harrymu říct nemohu. Jsem jediná, která to ví. Když beru v potaz pouze bradavické studenty. No, možná o tom ví Draco, ale ten by mu to neřekl. Harry se konečně uklidnil a já opustila jeho mysl. Zatřepala jsem hlavou.

,,Co jsi viděla?" zeptala se mě šeptem Scarlet. Ne! Nezatáhnu je do toho! Už tak jsem do toho zapletla Matta s Holl. Na ty dva jsem kývla, aby se Harryho drželi a nepouštěli ho z dohledu. Holl na mě mrkla. Znamenalo to, že s nimi mohu počítat.

,,Nic důležitého," zalhala jsem jí. Naštěstí to nepoznala. Nechci, aby se tam zapletla i Scar s Chrisem. Ti dva budou v bezpečí. O to se postarám. Budou naštvaní, ale aspoň nebudu muset jít na jejich pohřeb. Jedna smrt stačila. Víc už jich nepotřebujeme. Scar mě pustila a já se pevně postavila na nohy. Trochu jsem zavrávorala, ale po chvíli jsem získala zpět ztracenou rovnováhu. Tohle bude ještě dlouhý boj...

**********************************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde je konečně ukončena vláda ropuchy! Jupí! :D Možná některým z vás dochází, co to znamená :) příští kapitola je už boj na Ministerstvu a potom ještě jedna kapitola a bum, konec pátého ročníku :) těšíte se na šestý, nebo už vám lezu krkem? :D

co se podle vás stane na Ministerstvu? Bude Stephanie bojovat otevřeně proti svému otci, nebo se tam vůbec nevydá? Co myslíte? :)

to je pro dnešek vše :) děkuju vám za všechno ♥

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

Tak se Vávra, lidi! ♥

-Katy