Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 43. - Jak ovládnout oheň

POHLED STEPHANIE

Nechápu, že tohle máma povolila. Stojíme v našem obýváku. Objevil se tu i dědeček s Rowenou. Prý mě musí naučit ovládat element, abych se neprozradila.

,,Takže, maličká. Musíš se naučit ovládat svůj živel. Jinak to prostě nejde. Bude to složité, to ano, ale nemáme na výběr," promluvil po delší době děda.

,,Já vím, ale jak mě to chcete naučit? Nechci být zlá, ale přece jen jste mrtví," povzdechla jsem si a rukou si zajela do vlasů.

,,Víme, že se tě to snažil naučit Brumbál, ale on s tímto nemá žádné zkušenosti. Tato moc patří pouze našemu rodu!" ujmula se slova Rowena. Připadala mi poněkud naštvaná.

,,Začneme!" matka tleskla a všechen nábytek zmizel. Utvořil se zde menší ring. To jako budeme bojovat na život a na smrt?

,,Stephanie. Nejdřív tě naučím základní kouzla s ohněm. Jeho podstata spočívá ve dvou protikladech. Dokáže ublížit, ale i zachránit. To samozřejmě již víš. I když si to vlastně neuvědomuješ, oheň koluje v celém tvém těle," to jsem netušila. Stejně je to celé postavené na hlavu.

,,Vše souvisí se vším. Tvůj živel tě bude vždy chránit. Je to něco jako samovolná magie, ale může to ovládat. Vypadá to složitě, ale časem na vše přijdeš," usmál se na mě John.

,,Takže když se nebudu moct bránit a někdo na mě zaútočí, vytvoří se kolem mě nějaká ohnivá bariéra, která mě zachrání?" pozvedla jsem obočí. Trošku složitější, než jsem čekala.

,,Přesně tak," vmíchala se do našeho rozhovoru maminka. Rowena před sebe natáhla ruku.

,,Soustřeď se na ten plamen, který ti plápolá v srdci. Přesměruj jeho energii do své dlaně a nech ji vystoupit napovrch," dala mi instrukce. Zavřela oči a na čele se jí vytvořila menží vraska od toho, jak se soustředila. Na ruce se jí začal mihotat menší plamínek.

,,Odeber se do své mysli, nevnímej své okolí," poroučela dál. Poslechla jsem ji a zopakovala její pohyby. Cítila jsem ten žár, který mi proudil v žilách. Spalovalo mě to zevnitř. Mé oči se zbarvily do červena pod náporem toho pekelného horka. Musím to udržet na uzdě. Zhluboka jsem se nadechla a následně pomalu vydechla. Má pokožka hořela. Všechno mě pálilo. Všechna bolest směřovala k mé pravé ruce. Vykřikla jsem jako nějaká šelma. Ta energie sílila. Měla jsem pocit, že mi vybouchne paže. Ještě chvíli! Zatnula jsem zuby a napla všechny svaly. Nastavila jsem ruku a nechala všechnu tu ohromnou sílu vyjít ven. Hlasitě jsem si oddechla, když všechno to utrpení pominulo. Otevřela jsem oči. Pocítila jsem, jak z nich ustupuje rudý odstín.

,,Napoprvé to bolí nejvíc," všichni se na mě povzbudivě usmáli. Se zaujetím jsem se dívala na plápolající plamínek. S každou vteřinou sílil. Vůbec mě to nepálilo.

,,Jak to mám zhasnout?" podívala jsem se na ně. Snad to nebude tak moc bolet.

,,Stačí obrátit ruku hřbetem vzhůru," poradil mi jediný muž v místnosti. Udělala jsem, co mi řekl a opravdu to zabralo.

,,Co uděláme teď?" zeptala jsem se natěšeně. Musela jsem vypadat jako malé dítě, co se těší na Vánoce.

,,Zase si vytvoříš plamen na ruce, ale tentokrát s ním zkusíš pohybovat," zmučeně jsem se na ně podívala.

Fajn, ale jestli tady sebou seknu, je to jejich vina! Stiskla jsem víčka k sobě a zase nechala kolovat tu energii. Nebylo to tak hrozné. Dokonce mé tělo zachvátil příjemný pocit. Připadala jsem si v bezpečí, jako by mi nikdo a nic nemohlo ublížit. Na tváři se mi vykouzlil spokojený úsměv. Máchla jsem rukou a pocítila na ní teplo. Rozevřela jsem oči dokořán. Nebolelo to!