Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 111. - Dvě strany mince

POHLED STEPHANIE

Seděla jsem na své posteli. V mysli mi stále zůstaly Binnsova slova. V nejcennějších knihách se ukrývaly důležité informace. Viteály patří mezi vážná témata. Mohlo se to ukrýt, aby to nikdo nenašel. Přeci jen, dědeček věděl, že tu knihu chce Morfin. Morfin by to mohl využít a zničit tu stranu.

Znovu jsem si projížděla celou knihu a tentokrát pečlivěji než předtím. Hledala jsem cokoliv podezřelého. Neviditelný inkoust tady nebude, jelikož to reaguje jen na dědice Havraspáru. Bude to něco jiného. Sám Binns říkal, že těch způsobů bylo mnohem více.

Bingo! Jedna strana je tlustší než ostatní. Ale co když se mylím? Jestli se mýlím, zničím jednu z nejstarších knih kouzelnického světa, ale musím to risknout. Natáhla jsem se k nočnímu stolku a otevřela šuplík. Začala jsem v něm hledat. Málem jsem spadla, jak moc jsem se natahovala. Nahmatala jsem hrubou rukojěť. To je ono. Vzala jsem to mezi prsty a vytáhla ven. Prohlédla jsem si ostrou břitvu vrhacího nože. Provázel mě v několika mých dobrodružstvích. V Tajemné komnatě a v Černém jezeře. Povzdechla jsem si. Je to tak dávno. Tolik se toho změnilo.

Naposledy jsem prsty ohmatala zdvojenou stranu a přiložila k její hraně břitvu. Jemně jsem na ni zatlačila a zaslechla jsem trhání papíru. Povolila jsem svůj stisk. Lekla jsem se, že jsem udělala něco špatně. Po chvíli jsem však načerpala zpět svou ztracenou odvahu a donutila svou dlaň k dalšímu pohybu.

Soustředila jsem se na každý pohyb zápěstím. Nechtěla jsem poničit pergamen starý víc jak sta tisíce let. Vyplázla jsem jazyk a na čele se mi objevily studené kapky potu. Konečně jsem vykonala poslední řez. Vše ustalo a já svou paži odtáhla. Měla jsem pravdu. Stránka se rozpůlila. Děkuji, pane profesore! Vrátil jste mi zpět mou ztracenou naději.

Všechno jsem si pozorně pročítala. Lektvar a kouzlo. Ingredience nejsou tak složité. Dají se sehnat. Horší je to další. Jedna z těch věcí již neexistuje. Ale, možná proto jsem dostala kámen vzkříšení. Oheň je léčivý element a dokážu so proměnit ve fénixe. Když všechno spojím dohromady, možná dokážu obnovit jeho podstatu. Musím to zkusit. Nic jiného mi nezbývá.

Musím najít toho A.B. . On očividně ví víc informací. Jsem to ale pitomá! Jeho iniciály a kámen vzkříšení?! To mi to nedošlo dřív?! Znamená to jen jediné! Aberfort Brumbál! Brumbálův bratr! To on mi to poslal. Ví o tom, co se chystám udělat. Ale jak?

,,Dědečku!" křikla jsem do prázdna. Chvíli jsem čekala, ale nic se nedělo. Asi po pěti minutách se však začal zvedat prach. Vznikl z toho menší vír. Všechna světla v pokoji pozhasínala. Navodilo to celkem děsivou atmosféru. Překryla jsem si obličej rukou. Vlasy mi vlály dozadu. Vše ustalo a já se odvážila podívat před sebe. Můj předek se na mě usmíval.

,,Opravdu skvělý nástup," neodpustila jsem si zahořklou poznámku a oprášila jsem ze sebe zrnka prachu. Zasmál se.

,,Copak potřebuješ, maličká?" optal se a přiblížil se. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. Doufám, že mi pomůže a neodbide mě.

,,Kde najdu Aberforta Brumbála?" vypustila jsem z úst a dědeček nadzvedl obočí.

,,Proč ho chceš najít?" jeho udivení nepřestávalo. Na sucho jsem polkla.

,,Potřebuju s ním mluvit," špitla jsem. Založil si ruce na hrudi. Nepotřebuje vědět všechno.

,,Potřebuješ mluvit s člověkem, kterého neznáš?" zeptal se s pobavením v hlase. Věděl, že mu neříkám úplnou pravdu.

,,Ano," přitakala jsem a on si povzdechl.

,,Co jsi našla?" touhle otázkou mě zaskočil.

,,Proč jsi mi neřekl, že tvou smrt zavinil Morfin?" vyklouzlo mi z úst. Okamžitě jsem si zacpala pusu. Tohle neměl vědět. Neměl vědět, že jsem to zjistila.

,,Jak to víš?" vytřeštil oči. Mé podvědomí mě fackovala ze všech stran. Na řadu přišel i pravý hák. Mé podvědomí mě očividně nenávidí. Nemělo cenu nadále zapírat.

,,Utkala jsem se s ním v minulosti," přiznala jsem nakonec a mykla rameny. Byl očividně vyveden z míry.

,,Co všechno jsi zjistila?" povzdechl si. Věděl, že tohle nemá cenu. On sám toho o své smrti neví tolik. Ano, měl tušení, ale já měla možnost mluvit s jeho vrahem z očí do očí.

,,Babička nebyla ve skutečnosti taková harpye, jak jsem si myslela," pokrčila jsem rameny a zasmála se nad svým vyjádřením. Nezvolila jsem zrovna moc vhodná slova.

,,O čem to mluvíš?" nechápal mě. Pousmála jsem se. Opravdu toho vím mnohem víc než on.

,,Morfin ji ovládal imperiem," odvětila jsem. Ještě více zbledl. Duchové mohou blednout? Nadzvedla jsem tázavě obočí.

,,Nechápu, jak jsi na to přišla," zakroutil nesouhlasně hlavou. Pousmála jsem se nad jeho nedůvěřivostí.

,,Málo sis všímal. Jinak musím uznat, že máš skvěle zabezpečenou svou pracovnu," zamumlala jse podrážděně a pohladila si místo mého zranění, které nebylo ještě zcela zahojeno. Svraštila jsem obočí.

,,Ano, na tom zabezpečení jsem si dal hodně záležet," uznal se smíchem, ale potom se starostlivě zahleděl na mou ruku.

,,Kdy sis to udělala?" neodpustil si otázku a já se hořce zasmála.

,,Když na mě létaly nože a šípy v tom tvém pitomém zabezpečení," sykla jsem podrážděně. Stále to trochu bolelo.

,,Je vidět, že přesto neprojde skoro nikdo," uznale pokýval hlavou. Pohlédla jsem z okna už se stmívalo...

,,Kde najdu Aberforta? Spěchá to!" naléhala jsem na něj. Sváděl vnitřní boj. Rozhodoval se, jestli mi to řekne, nebo ne.

,,Po mé smrti zmizel. Vím jen, že se usadil v Prasinkách. Bližší informace nemám. Budeš si muset poradit sama," čekala jsem, že to bude mít nějaký háček. Najdu něco, co mě posune dál a pak přijde něco, co mě zpomalí. Povzdechla jsem si a promnula spánky.

,,Dobře, děkuju," zamumlala jsem unaveně.

,,Měla bys jít spát. Dobrou noc, maličká," zase se zvedl prach a písek. Celou mě to obsypalo. Zakašlala jsem a vykašlala přebytečná zrnka. Musí si potrpět na efektech? Nemohl se prostě rozplynout?

Zítra začnu s pátráním. Někde se o něm musí psát něco bližšího. Byl to přítel mé rodiny. To znamená, že byl významný. Navíc je to bratr Brumbála. Hlavní je, že stále žije a nemusím mluvit s duchem. Duchové bývají většinou nepříjemní. To mi připomíná, že bych se mohla někdy spojit s Dianou. Tedy jestli nepřešla na druhou stranu. Někteří duchové nezůstávají mezi živými, ale já věřím, že ona nás neopustila a stále na nás dohlíží a dává na nás pozor...

**************************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se Stephanie dovídá pravdu o jejím poslání, aby zachránila svého otce. Myslíte, že to bude nebezpečné, nebo se dá Voldemort zachránit lehčeji, než se na první pohled zdá? :c

mimochodem, omlouvám se vám, že kapitola nevyšla dřív, ale wattpad mi poslední dobou stávkoval a nechtěl mi dovolit vydat kapitoly :\

to je pro dnešek asi vše:)

PS: Jak zvládáte pololetí? Jaké budete mít vysvědčení? :c

mějte se krásně a skládejte básně ♥

Tak se Vávra, lidi! ♥

lovuju vás ♥

-Katy