Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 78. - Pod hladinou

POHLED STEPHANIE

Stála jsem na menší lávce a rozhlížela se všude kolem. Nastal čas druhého úkolu a já nervózně přešlapovala z jedné nohy na druhou. Cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných a vynervovaně si kousala spodní ret. Zahlédla jsem Bartyho v hledišti. Povzbudivě se na mě usmál. Snažila jsem se mu to oplatit, ale vyšel z toho prapodivný škleb. Začala jsem pociťovat adrenalin. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. Čekala jsem pouze na ozvání klaksonu, abych mohla skočit pod hladinu. Jedna, dva, tři. Ozval se zahajující zvuk a já se odrazila od pevniny. Prorazila jsem lesknoucí se hladinu a zadržela pořádně dech.

Nastal čas, abych použilo kouzlo, které mi poradil Moody. Popadla jsem svou hůlku. Neměla jsem svůj řetízek. Musela jsem používat hůlku, aby kouzla neztratila svůj šarm. Vykonala jsem správný pohyb zápěstím. Zaklínadlo jsem použila neverbálně. Vytvořila se vzduchová bublina a já se konečně mohla nadechnout. Začala jsem plavat jedním směrem a dávala si pozor na vodní bestie, které se zde jen a jen hemžili.

Proplouvala jsem nad nějakými chaluhami, když na mě najednou zaútočili ďasovci. Zakřičela jsem z plných plic. Překvapili mě. Z rukou mi vypadla hůlka a já byla zcela bezbranná. Co budu dělat? Jeden se ke mně rychle blížil a já se mu snažila uniknout. Nevěděla jsem, jak se zachovat, a tak jsem prostě plavala mimo jeho dosah. Nestačila jsem jeho vražednému tempu. Zadýchala jsem se. Odrazil mě někam na stranu a já sebou praštila o nějakou podvodní skálu. Praštila jsem se do hlavy a ztratila vědomí.

,,Stephanie, bojuj!" ozvalo se někde blízko mě. Stála jsem jsem uprostřed prázdné temnoty. Netušila jsem, kde se to nacházím.

,,Stephanie, nenech se porazit. Jsi silná," promlouval dál ke mně onen hlas. Zněl tak mile, a přesto chladně.

,,Jsi má dcera a já vím, že to zvládneš. Dokážeš vše, co si usmyslíš," pokračoval dál ve své povzbuzující řeči. Tohle není ženský hlas, ale mužský. To znamená, že ke mně mluví otec, ale jak? Nemá svou sílu.

,,Ano, uvažuješ dobře. Jsem slabý, velmi slabý," přitakal mi a já se zděsila.

,,Použij své schopnosti, využij své chytrosti a lstivosti. Ukaž jim, co všechno dovedeš," povzbuzoval mě a já se rozešla více do temnoty.

,,Vzali mi hůlku," křikla jsem do prázdna.

,,Ale odvahu a cílevědomost ti nikdo nevezme. Stačí věřit v samu sebe," ujišťoval mě.

,,Proč mi pomáháš?" zakřičela jsem z plných plic. Tak moc zoufale jsem potřebovala znát ten pravý důvod.

,,Myslíš si, že tě chci zabít, ale to je lež. Nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil, na to pamatuj," tohle mi vyrazilo dech.

,,Čas se krátí. Zavři oči a nadechni se. Bojuj, mohu tě ujistit, že na konci čeká něco, co je tvému srdci blízké. Věřím ti, maličká," s tímto jeho hlas utichl. Nemám na výběr, musím mu věřit. Poslechla jsem jeho rozkazy a hledala cestu k bdělosti. Musím pospíšit. Jak řekl, uběhla delší doba.

Konečně jsem od sebe odlepila oční víčka. Právě nademnou proplouval Harry. Buď si mě nevšiml, nebo mě ignoroval záměrně. Každopádně se po něm ohnal ďasovec a tím mi uvolnil cestu. Mohla jsem popadnout svou hůlku a odplavat pryč. To jsem také následně udělala. Snažila jsem nevydávat žádné zvuky, aby se nezaměřili zase na mě. Rychle jsem se od nich vzdalovala.

Zaujaly mě vzdálené hradby. To musí být podvodní město. Přidala jsem na tempu. Cítila jsem, že mé kouzlo každou chvíli skončí. Musím pospíšit. Jsem slabá na to, abych vykouzlila další bublinu. Jak řekl otec, mou povahu mi nikdo neukradne a já se hodlám prát za vítězství. Doplula jsem k prvním domům. Nikdo si mě nevšímal, jako by mě ani neviděli. To mi vyhovovalo.