Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 53. - To se nepovedlo...

POHLED STEPHANIE

,,Tak jo! Vždy půjdeme po dvojici, abychom nepůsobili moc nápadně," rozhodla jsem a přejela své přátele důrazným pohledem. Kývli.

,,Takže, Chrisi ty půjdeš s Channy, Holl půjde s Mattem a já půjdu se Scar," rozdělila nás Dia. Odsouhlasili jsme to.

,,Dnes chtějí zase někam odejít. Jedna dvojice je bude sledovat. Jsem pro to, aby to byla Channy s Chrisem. Přeci jen, Steph se umí přemisťovat," dedukovala Scar.

,,Dobře. Pokusíme se to zvládnout," přitakala jsem.

,,Za chvíli by měli vyrazit. Běžte se připravit," s tímto jsme rozpustili naši menší radu a každý se rozutekl jiným směrem. Vrazila jsem do svého pokoje a oblékla si černé rifle, triko s dlouhým rukávem a teplou mikinu téže barvy. Vlasy jsem si stáhla do pevného drdolu a na nohy si nazula zateplené vyšší boty. Přehodila jsem si přes rameny kabát a vrátila se zpět dolů, kde na mě čekal Chris. Přejela jsem ho zvídavým pohledem. Slušelo mu to.

,,Připravena?" natáhl ke mně ruku. Chytila jsem se ho a seskočila z posledního schodu. Schovali jsme se do jedné prostorné skřině a její dvířka nechali minimálně otevřené, abychom viděli na dění před námi.

Po chvíli přišli rodiče a stoupli si kolem jídelního stolu.

,,Delai mi psal. Prý získali nové informace," promluvila má matka. Vyvalila jsem oči.

,,Kdo je sakra Delai?" koukla jsem se na Chrise. Mykl rameny, ale dál mě nevnímal.

,,Máme za nimi přijít," chopil se slova strýček Tim.

,,Kam přesně se máme přemístit?" teta Ophelia se zamračila.

,,Sraz máme v jedné kavárně v Londýně. Poprosil mě o maximální diskrétnost, tudíž musí jít dejme tomu dva z nás," matka mluvila jako robot. Vůbec se nenadechla mezi všemi těmi slovy.

,,Dobře. Myslím, že nejlepší bude, když půjde Spencer se Zacharym. Vy dva umíte nejlépe bojovat," vyřešil to Avery.

,,Tak to, abychom už šli. Za chvíli se máme sejít," koukla maminka na hodiny. Popadli do rukou hůlky.

,,Dohlédněte na Stephanie. Vím, že si všimla mého mizení," dělala si starosti maminka.

,,Neboj se, Spenc. Dohlédneme na všechno," ujistila ji teta Cora. Vyslaná dvojice se přemístila.

,,Musíme za nimi," šeptl mi do ucha můj společník. Kývla jsem.

,,Dej mi ruku. Plameny nás zavedou za nimi," ten rychlokurz v přenášení ohněm se mi bude hodit. Dokáže mě to vzít i do Bradavic. Chytli jsme se za ruce a já stiskla víčka pevně k sobě. Začala jsem myslet na matku a strýce Zacha. Chtěla jsem být na stejném místě. Cítila jsem stoupající žár kolem našich těl. Zabírá to. Po několika minutách nás ovanul opět chlad. Rozevřela jsem oči a všimla si, že stojíme v nějaké temné uličce. Vyšli jsme ven a stanuli před menší kavárnou. Tady museli mít sraz.

,,Musíme se nějak zamaskovat. Nesmí nás poznat," uvědomila jsem si a práskla se do čela.

,,Máš nějaké peníze?" otázala jsem se Chrise.

,,Mám, proč?" v jeho hlase jsem zaslechla nepochopení.

,,Támhle máš obchod se suvenýry. Nekoupíme si nějaké pěkné klobouky?" zasmála jsem se a táhla ho směrem ke skromnému krámku. Vešli jsme dovnitř a nad hlavami nám zazvonil zvonek a ohlásil náš příchod.

,,Dívej! Tady máš nějaké sombrero," dala jsem mu na hlavu zmiňovaný předmět.

,,Kryje ti to obličej. U tebe máme jasno. Teď ještě vyřešíme mě," přešla jsem více mezi regály a hledala něco v černé barvě. Do oka mi padl klobouk v již zmíněné barvě. Byl velký. Přesně takový, jaký nosí většinou vysoce postavené dámy.

,,Už mám jasno," ušklíbla jsem se a nasadila si tu krásu na svou hlavu . Nejdříve jsem si však rozpustila vlasy. Přešli jsme k pokladně a zaplatili. Vyrazili jsme k našemu cíli a s klobouky na hlavě vstoupili

Okamžitě se nás ujala servírka. Usadila nás ke stolu, který byl kousek od toho, kde seděli naši „pachatelé". S nimi tam seděl muž kolem dvaceti let. Kdo to asi je? Donesli nám naši objednávku a my mohli začít s naší misí.

,,Takže mi chceš říct, že nedokáže dosvědčit Malfoyovým smrtijedství?" vztekal se Zach.

,,Mají to celé skvěle promyšlené. Jsou právně imunní," odpovědel klidným hlasem muž,

,,To bude ten Delai nejspíš," uvažovala jsem nahlas.

,,Jediné, co chceme, je pochytat všechny služebníky zla. Tak to nějak zařiď sakra!" křikl rozhořčeně strýček.

,,Chci ochránit svou dceru před jejím otcem. Když nebude mít poskoky, nikdo mu nepomůže v návratu a on zůstane mezi mrtvými," vztekala se maminka. Ona to dělá, aby mě ochránila? Otevřela jsem pusu dokořán.

Máma se tady prozradila a spolupracuje s nějakým bídným červem jen proto, aby mě zachránila před otcem? Všechno své úsilí objetovala pro mě...tak jako vždy. Povzdechla jsem si a vzala si do ruky cukřenku. Osladila jsem si svůj černý čaj a usrkla si z něj. Ta lahodná chuť se mi rozplynula na jazyku a já slastně vydechla.

,,Co s tím budeme dělat?" otázal se nebelvír.

,,Netuším. Řekneme jim, že o tom víme?" pozvedla jsem obočí a rozhlédla se po krámku. Moc lidí tu nebylo. Perfektní místo na sraz a plánování nekalých věcí. Stáhla jsem si klobouk více do očí. Všimla jsem si, že ten chlápek, co pomáhá matce, se sem kouká.

,,Hej,"kopla jsem Chrise do holeně. Sykl.

,,Asi tuší, že je špehujeme," špitla jsem.

,,Určitě se ti to jen zdá," snažil se mě uklidnit, ale moc to nepomohlo.

,,Musíme ukázat, že to není pravda," uvažovala jsem, co udělat. Nakonec mě napadlo velice pitomé řešení. Rozesmála jsem se na celé kolo. Musím jim nějak dokázat, že se bavíme mezi sebou a nešpehujeme je. Znovu jsem kopla do Chrisovy holeně. Pochopil a taky se začal pochechtávat. Koukla jsem se na náš cíl. Zase zapáleně diskutovali.

Nechtěli jsme se k této trapné situaci vracet, nebo se k ní jakkoliv vyjadřovat. Svůj účel to splnilo. Přestali nás podezřívat a to bylo hlavní. Matka se Zachem byli celí rudí v obličejích. Vypadali, že za chvíli vybuchnou hněvem. Co se asi stalo? Snažila jsem se vžít do jejich situace, ale nešlo to. ztratila jsem pojem o tom, o čem se baví. Má to však co dočinění s mým otcem. Přehodila jsem si nohu přes nohu a opět se napila.

,,Mohli bychom už odejít. Zjistili jsme, co jsme potřebovali," přemlouval mě tmavovlásek.

,,Bylo by dobré, kdybyste se svou dcerou odhalili vaši identitu. Smrtijedé by prchali," dech se mi zadrhl v krku. Ruce se mi potily. Celá jsem zbledla.

,,Cože?!" zakřičela jsem z plných plic, až sebou všichni vyděšeně trhli. Matka se na mě dívala se zděšením v očích.

************

Aloha, lidi!

tak, konečně tady máme rozuzlení, co vlastně dělají rodiče za zády naší šestice. Čekali jste něco takového? Co myslíte, že se bude dít dál? Vezme to Stephanie, nebo ne? Pište vaše tipy :)

bohužel jsem k dnešní části nenašla příhodný gif :/ :D

no, každopádně, nyní vám chci poděkovat za neskutečné a ohromující překročení 1K komentů! Jste neskuteční! ♥♥♥ DĚKUJU MOC! ♥♥♥

tak, pro dnešek asi vše? aspoň myslím:) každý ohlas potěší:)

mějte se krásně a skládejte básně! :) ♥

-K