Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 104. - Pod pláštěm nevidomosti

POHLED STEPHANIE

Nastal den odhalení všech tajemství. Zhluboka jsem se nadechla a přistoupila k Chrisovi. Povzbudivě se na mě usmál a nabídl mi ruku. Nesmíme nic riskovat. Morfin tu možná není, ale nemůžeme na to spoléhat. To znamená jediné, musíme použít zastírací kouzlo...

,,Připraven?" optala jsem se pro jistotu. Přikývl na souhlas. Propletla jsem si s ním prsty. Mávla jsem zápěstím a zahalila nás do pomyslného neviditelného pláště. Objal mě kolem pasu. Zatajila jsem dech. Společně jsme se vydali k osudným dveřím, za kterými možná číhá Morfin. Je to velice silný soupeř. Nesmíme ho podceňovat. Má mnohem více zkušeností než já s Chrisem dohromady. Pomalu jsem vydechla a uchopila kliku. Stlačila jsem ji dolů. Něco tu nehrálo. Jindy tmavá místnost, byla osvětlena. Svraštila jsem obočí a vydala se na první schod. Zavrzal a já se okamžitě zastavila. Koukla jsem se dolů, ale nic podezřelého jsem nezahlédla.

Rozešli jsme se dolů a byli stále obezřetní. Co kdyby na nás odněkud vyskočil náš nepřítel? Když jsem se s ním setkala poprvé, dost mě překvapil. Sešlápla jsem z posledního schůdku. Vytáhla jsem si klíč. Rozzářil se modrou barvou. Hledala jsem k němu klíčovou dírku. Nikde jsem ji neviděla. Ale musí tu být. Je to část domu, kam se nikdo rozumný nevydá. A dědeček určitě s tímto počítal, a proto sem umístil vchod. Všimla jsem si kalendáře. Byly zde vyškrtány všechny dny a dnešní datum bylo v kroužku. To musí být Morfinova práce. Dnes má dědeček zemřít. Všechno je to jen pavučina lží a lstí. Nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Povzdechla jsem si. Takže Morfin zde není, protože někde bojuje s dědečkem.

Obhlížela jsem všechny zdi. Musí tady být někde otvor na ten klíč. Klíč je celkem malý, takže ta dírka bude zanedbatelná...

,,Lásko?" ozval se Chris. Otočila jsem se na něj. Díval se na strop. Také jsem se podívala tím směrem a vyvalila oči. Máme to.

,,Jak se tam dostanem?" pronesla jsem nevyslovenou otázku.

,,Budeme muset letět. Ale nemáme košťata," zapřemýšlel. Mám lepší nápad.

,,Chytej," hodila jsem mu ten klíček. Zmateně na mě koukal. Proměnila jsem se ve fénixe a popadla ho za mikinu. Vzlétla jsem s ním nahoru a přidržela ho u klíčové dírky. Zastrčil tam klíč a pootočil s ním. Otevřel se nám průchod a my do něho vlezli. Změnila jsem se zpět. Chris mi vrátil klíč a já si ho zastrčila do kapsy od riflí.

,,Má to dobře vymyšlené. Nedivila bych se, kdyby sem nastražil i nějaké pasti," zamumlala jsem podrážděně. Ocitli jsme se v neskutečně úzké chodbičce. Museli jsme se plazit, abychom se tam vůbec vešli. Vynaložila jsem všechno úsilí na to, abych se vůbec tím stísněným prostorem protlačila. Asi bych měla zhubnout, nebo si zlepšit fyzičku. Jedno z toho to bude.

Uběhlo asi pět minut od toho, co jsme sem vlezli. Někdy přeci musí přijít konec, ne? Zafuněla jsem a nadále se sápala víc do tunelu. Ohlédla jsem se na Chrise a to bylo chyba. Dorazila jsem k prudké skluzavce. Začala jsem pištět z plných plic. Jela jsem hlavou dolů po břiše. Raději jsem si zakryla oči. Nechtěla jsem vidět ten tvrdý náraz. Koutkem oka jsem se podívala dolů. Přišla chvilková úleva. Dole byla matrace na zpomalení pádu. Ale pořád jedu hlavou dolů! U merlina! Můj křik neustával. Zbývalo asi 5 metrů do konce skluzavky. 4, 3, 2, 1. Sakra! Tvrdý náraz přišel okamžitě. Překutálela jsem se přes celou matraci, až jsem tvrdě dopadla na zem. Zaskučela jsem bolestí.

,,Teď, které dveře?" otázal se Chris. Zhluboka jsem se nadechla. Na chvíli jsem si tím pádem vyrazil dech. Otřepala jsem se. Chris mi pomohl na nohy. Rozhlédla jsem se po okolí. Čtvery dveře?! To vážně?!