Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 117. - S blonďatými vlasy

POHLED STEPHANIE

Uběhlo několik týdnů od mého návratu domů. Zase jsem se vrátila do školy a vše bylo normální. Teda většina věcí. Konečně jsem věděla, kdy začnu svůj plán a jak. Kostky byly vrženy a nedalo se nic změnit. Pouze vylepšovat dosavadní návrh. Bála jsem se toho okamžiku. Budu muset zranit mnoho citů, ale nedá se to obejít. Musí to bolet. I já pocítím následky. Možná mě postihne smrt, ale nehledím na následky. Hlavní je, že všichni mí blízcí přežijí.

,,Jsi si tím opravdu jistá?" zeptal se mě pro jistotu Fred. Hodila jsem po něm nevraživý pohled.

,,Zavinil smrt mojí nejlepší kamarádky," zavrčela jsem podrážděně a hodila Diin vlas do mnoholičného lektvaru.

,,Ale stejně, není to moc kruté?" obával se. Pokroutila jsem nad tím hlavou.

,,Jen ho trochu postraším. Není to nic zlého," mykla jsem rameny a zvedla se na nohy. Promíchala jsem ještě jednou ten lektvar a přiložila si skleničku ke rtům. Zavřela jsem oči a napila se. Rychle jsem to všechno spolkla, abych nemusela tu pachuť cítit moc dlouho. Rozšířily se mi zorničky. Možná dělám chybu, protože jsem si omezila svou zásobu mnoholičného lektvaru do svého plánu, ale nějak to přežiju. Cítila jsem, jak se měním. Vše ustalo a já se odvážila podívat do zrcadla. Vypadala jsem přesně jako moje zesnulá kamarádka.

,,Ta podoba je k nerozeznání," vydechl překvapeně Fred a já se ušklíbla.

,,Jdeme na to," kývla jsem na něj. Venku byla již tma. Bude lehké navodit děsivou atmosféru. Mávla jsem rukou a zamaskovala nás zastíracím kouzlem. Běželi jsme chodbou, abychom se dostali k našemu cíli co nejrychleji. Jen ať si Nott trpí. Ukážu mu, že Diina smrt mu jen tak neprojde. Stanuli jsme před vstupem do Zmijozelu.

,,Čistá krev," špitla jsem. Heslo jsem si zjistila od Scarlet. Neprotestovala. Chtěla mi i pomoct, ale odmítla jsem. Nechci působit zbytečné problémy. Už tak jsem do toho zatáhla Freda. To stačí. On však souhlasi. Věděl, co to pro mě znamená.

,,Dobře, jdeme na to," špitla jsem a vydala se ke klučičím ložnicím. Raději jsem to vylétla jako dým. Přeci jen, mohli tu mít nějaké zabezpečení. Dívali jsme se na dveře a hledali to jediné pitomé jméno.

,,Tady to je," křikl na mě potichu Fred. Vydala jsem se k němu. Měl pravdu. Přikývla jsem. Neslyšně jsem vklouzla do pokoje. Byl tady sám. Zajímavé. Ulehčujete mi to. Ďábelsky jsem se ušklíbla. Pokynula jsem Fredovi, ať jde hlídat. Poslechl mě. Odešel. Mávla jsem rukou a přičarovala několik svíček, abych navodila děsivější atmosféru. Nechala jsem své nohy změnit v dým a začala jsem levitovat nad zemí. Mírně jsem se rozcuchala, aby to vypadalo důvěryhodně.

,,Theodore! Theodore!" kvílela jsem strašlivým pisklavým hlasem. On se pomalu posadil. Ještě celý rozespalý. Chudáček malý.

,,Kdo jsi?" třel si oči a mumlal chraplavým hlasem.

,,Kdo jsem? Kdo jsem?!" křičela jsem na něj ze všech sil.

,,Přece ta, kterou jsi zabil," zašeptala jsem mu do ucha a on sebou prudce trhl. Prohlédl si mě a vyvalil oči. Na jeho tváři se mihlo zděšení. Výborně.

,,Ne, to není možné," vyjekl vyděšeně. Vrátila jsem si zpět noha a klesla si na postel přímo před něho. Popadla jsem ho obličej do ruk. Nechovám se jako duch, ale nevadí. On sám neví, co to má znamenat. Mohu dělat téměř cokoliv.

,,Zabil jsi mě!" zakřičela jsem na něj a strčila ho prudce do hrudi.

,,Ale já nechtěl," rozbrečel se jako malá holka. Vykouzlila jsem menší nožík. Byl plastový. Nic se mu nemohlo stát. On to však nevěděl. V té tmě to nebylo vidět.

,,Nechtěl? Ale já tě chci zabít. Budeme spolu už navždy," zašeptala jsem. Ukazováček jsem mu přiložila na rty, aby utichl. Jeho vzlyky se nesly celou místností. Nepatrně jsem se uchechtla.

,,Dívej, mám tady takový krásný nožík. Je úplně nový. Pro tebe jen to nejlepší, zlato," zašeptala jsem mu do ucha. Celý se napnul. Ukázala jsem mu tu hračku a on vykulil oči.

,,Ne, prosím ne!" začal se vzpírat.

,,Ani hnout!" zajistila jsem ho kouzlem. Jde to lépe, než jsem čekala.

,,Neboj se, zlato. Bude to rychlé a téměř bezbolestné," jemně jsem ho políbila na rty. Za tohle by mě Chris asi zabil, ale musí to být věrohodné. Musí ze mě být mrcha. Chrise miluju, ale tohle si chci pořádně vychutnat. Dlouhými nehty jsem jela po jeho svalnaté hrudi. Po tváři mu tekly slzy. Ušklíbla jsem se. Sedla jsem si na jeho rozkrok. Přivřel slastí oči. Uchopila jsem jeho chloubu do ruky a pevně stiskla. Zaječel.

,,Bolí to, zlato?" zeptala jsem se ho až přehnaně sladkým tónem a svůj pohyb jsem zopakovala. Nechápu, kam zmizela má stydlivost, ale nevadí mi to.

,,Prosím, přestaň," vzlykl, ale já ho neposlouchala. Jen ať si trpí. Zaslouží si to.

,,No tak, zlato. Nebraň se tomu. Už brzo budeme spolu, jenom my dva. Stačí jeden pohyb a nic nás už nerozdělí," zavalila jsem ho a připravila si čepel. Ovládla jsem ho kletbou Imperius, aby si myslel, že jsem ho opravdu bodla. Naposledy jsem mu ukázala nůž a píchla ho s ním do břicha. Začal ječet jako malá holka. Vytáhla jsem si z hábitu červenou barvu. Rozlila jsem ji po jeho těle a po celé pokoji. Odhodila jsem prázdnou lahvičku do koše a vydala se na odchod.

,,Hotovo, můžeme jít," usmála jsem se na Freda. Lektvar už ztratil své účinky.

,,Co jsi mu provedla? Jeho řev nešel přeslechnout," zasmál se.

,,Jen jsem ho mírně potrápila," mykla jsem rameny. Zrušila jsem kletbou Imperius jsem ho donutila usnout a nakonec jsem ji zrušila. Bude spát až do rána jako nemluvně a na tohle nikdy nezapomene. Je to báječný pocit být mrchou, ale nebudu se dávat na stranu zla. Chci bojovat za dobro a tak to taky zůstane. I když tenhle pocit taky není k zahození. Bude se mi to v budoucnu hodit. Musela jsem mu ukázat, co všechno dovedu, aby si nezahrával, hošánek. Brečel jako malý. Uznávám, bylo to trochu děsivé. Ale tolik zase ne. Společně s Fredem jsme opustili Zmijozel a rozdělili se každý do své koleje. Pospíšila jsem si, aby mě nenachytal Filch, nebo ta jeho opelichaná kočka. Nepotřebuju problémy, ale tohle mi za to prostě stálo...

********************

Aloha, lidi :)

Vítám vás u nové kapitoly, kde se Stephanie zachovala jako mrcha, ale neudělali byste to taky na jejím místě, hm? Přiznejte se 3:)

Kapitola dnes původně vyjít neměla, ale všimla jsem si něčeho, co mě k tomu prostě donutilo O:)

RAVENCLAW AND SLYTHERIN JE 9. V KATEGORII FAN FIKCE, PŘESÁHLI JSME HRANICI 100K PŘEČTENÍ, 10.1K VOTES A 3.4K KOMENTŮ! DĚKUJU VÁM! JSTE NESKUTEČNĚ ÚŽASNÍ! JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJU MOC!

Ne, fakt :D opravdu mám slzy v očích a brečím dojetím :') děkuju ♥♥♥

to je pro dnešek vše, už potřebuju jít brečet do polštářku :D :')

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

Tak se Vávra, lidi!♥

-Katy