Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 93. - Růžové není nikdy dost

POHLED STEPHANIE

Stála jsem na nástupišti devět a tři čtvrtě. Měla mě sem dovést paní Malfoyová. Utekla jsem jí. Nechtěla jsem být s nimi až moc spojována. Všem je už nyní divné, proč jsem naživu. Přeci jen, unesl mě Voldemort. Měla bych být mrtvá. Mám již předem nacvičenou historku, jak jsem uprchla z jeho zajetí. Prý se to drží v tajnosti, že má Voldemort dceru. Bezpečí mi zaručil Brumbál tím, že ostatním vymazal paměť. Ví to jen on a smrtijedi. To je přijatelné. Rozběhla jsem se, když jsem zahlédla Chrise. Skočila jsem mu okolo krku a přitáhla si ho k sobě.

,,Moc jsi mi chyběla, maličká," pošeptal mi do ucha. Tiskla jsem se do jeho náručí. Všichni na mě divně koukali. Očividně mě má pověst předčila. Jsem připravena na řeči ostatních. Nic mě nemůže rozhodit. Jsem připravena na cokoliv...

,,Channy!" zaslechla jsem křik za svými zády. Otočila jsem se a spatřila ostatní. Rozklusala jsem se jejich směrem. Vzniklo z toho hromadné objetí. Pocítila jsem uhrančivý pronikavý pohled na zádech. Malfoyovi. Neotáčela jsem se.

,,Pojďme dovnitř. Tady nás může kdokoliv slyšet," šeptla jsem jejich směrem a už už je táhla dovnitř. Hledala jsem nějaké volné kupé, kde bychom byli společně. Bylo to takové pusté bez Diy. Na každém kroku jsem na ni myslela. Zničeně jsem si povzdechla a rychle zakroutila hlavou, abych zahnala slzy. Zalezla jsem do nějakých dveří. Dala jsem si nahoru svou příruční tašku a usadila se. Po chvíli se ozvalo zamňoukání a do klína mi skočila má milovaná kočička.

,,Co to je?!" vypískla Holl a mírně nadskočila překvapením. Zasmála jsem se nad její reakcí.

,,Dostala jsem ji od svého učitele černé magie. Pojmenovala jsem ji Diana. Všichni asi víte proč," posmutněla jsem. Ještě jsem rychle mávla rukou, abych zajistila, že nás nikdo neuslyší a nevtrhne sem. Pohladila jsem Diu po jejím sametovém kožichu. Spokojeně zamrčela. Pousmála jsem se nad jejím rozpustilým chováním.

,,Takže, jak budeme postupovat v našem plánu?" nadhodila téma Scar a já se na ni otočila. Nadzvedla jsem obočí a sama se nad tím zamyslela.

,,Nijak," vydechla jsem prostě a Matt na mě vykulil oči.

,,Takže nebudeme dělat nic?" překvapeně vyjekl a já se uchechtla nad jeho reakcí. Postavila jsem se a z vrchu koukala z okna, za kterým se pohybovalo okolí jako šmouha.

,,Prozatím. Nejdříve musíme zjistit, jaká nastala situace ve škole. Popletal popírá otcův návrat. Musíme zjistit, kolik hlupáků tomu věří. Podle toho budeme postupovat dál," neotáčela jsem se k nim. Stále jsem se dívala ven.

,,Všichni se postaví proti Harrymu a my musíme udělat to stejné, aby otec uvěřil, že jsem mu zcela oddaná," pokračovala jsem nadále ve svém výkladu.

,,Jsi si jistá, že to zabere?" zapochyboval Chris.

,,Ne, nejsem, ale nic jiného nám nezbývá," povzdechla jsem si.

,,Co bude potom?" nenechala to být Holl. Prudce jsem na ni pohlédla.

,,Otec chce dostat Harryho. Vymyslel plán. Využije jeho slabin, aby ho dovedl na odbor záhad. Nevím, co po něm chce, ale nebude to nic dobrého. Čekám jen na moment, kdy dostanu svůj úkol v této misi," promnula jsem si zpátky a nazpátek se posadila.

***

Vlak pomalu brzdil. Již jsme se převlékli do hábitů a jen jsme očekávali, až úplně zastavíme. Ozvalo se ohlušující skřípání brzd. Zakryla jsem si uši a vylezla ven. Všechno bylo v plném proudu. Vyděšení prvňáčci běželi za Hagridem a my se měli dostavit do kočárů. Obsadili jsme jeden a vydali se směr Bradavice. Všechno šlo velice rychle. Když tak přemýšlím, možná nikdo nebude hrotit to, že jsem na dva celé měsíce zmizela, protože Popletal potlačuje domněnku o otcově návratu. Možná si všichni myslí, že jsem odjela na neplánovanou dovolenou, což není tak daleko od pravdy. Jako dovolená by se to považovat dalo, kdybych se celé měsíce neučila umu černé magie. Povzdechla jsem si. Zastavili jsme a vystoupili. Opět.

Šourali jsme se směrem k hradu. Zahlédla jsem loďky, na kterých se plavily první ročníky. Vzpomněla jsem si na své pocity, když jsem sem nastupovala. Byla jsem uchvácena vší krásou, ale pak mě to nadšení mírně opadlo, když jsem se poprvé setkala s otcem. Ale to všechno už je minulost. Nyní se nacházím v temné době, která si žádá zoufalá, a pokud možno, správná řešení.

Dorazili jsme do Velké síně a usadili se ke stolům. Pohlédla jsem k mrzimorským. Chyběla tam Dianka. Povzdechla jsem si a do očí se mi opět tlačily slzy, ale já je zahnala. Nedopustím, aby ostatní viděli, jak moc mě to sebralo. Nenechám vyjít na povrch svou slabou stránku. Za ty dva měsíce jsem se učila, jak skrýt své emoce a toho také hodlám využít. Ne vždy se to však povede... zařazování jsem nějak moc nevnímala. Nebyl k tomu důvod, protože tam nikoho neznám, a tak mě to nezajímá. Brumbál si stoupl ke svému mluvícímu pultíku a odkašlal si, aby všichni utichli, což se také po chvíli opravdu stalo.

,,Milí studenti. Jsem rád, že jsme se zde sešli tak v hojném počtu i přes všechny události, které se minulý rok přihodily. Tímto bych chtěl ještě jednou vyjádřit upřímnou soustrast všem pozůstalým po panu Diggorym a slečně Wigg. Také bych chtěl upozornit na zákazy, které platí jako každý rok. Hlavním z nich je to, že se nesmí chodit do Zakázaného lesa, zbylá pravidla si můžete přečíst na dveřích naše školníka pana Filche. Dále chci přivítat nové přírůstky v našem profesorském sboru. Napřiklad paní profesorku Dolores Ubridgeovou, která bude vyučovat obranu proti černé magii," chtěl i nadále pokračovat, ale ta růžová žába mu skočila do řeči. Nadzvedla jsem obočí.

Je tady zhruba půl hodiny a dovoluje si na Brumbála? To chce odvahu žábo. Pokroutila jsem nad tím hlavou. Spustila nějakou nesrozumitelnou řeč. Vypla jsem a nevnímala ji. Vidím ji poprvé a už ji nemám ráda a to neodsuzuji lidi podle prvního dojmu, ale u ní se to nedá. Samá růžová a to růžovou z celého srdce nenávidím. Tak moc veselá a odporná barva. Kdo by ji měl rád? Tohle nás má učit obranu proti černé magii? Vždyť to bude horčí než Lockhart! Konečně zmlkla. Najedli jsme se a začali nás svolávat prefekti. Poslušně jsem se zvedla a se vší zdvořilostí jsem opustila místnost. Neunikl mi však zkoumavý pohled z Brumbálovy strany.

********************

Aloha, lidi! :)

tak pátý ročník konečně započal, kdo se mnou buchne šampus, jdem slavit ne? :D všichni víme moc dobře, co to znamená....na scénu přichází ta nejobávanější postava z celého HP, postava strašnější než samotný Voldemort, dámy a pánové, prosím, přivítejte na scéně bradavickou růžovku - Dolores Umbridgeovou! :D

Myslíte, že Stephanie bude u Dolinky taky takový rebel jako Harry, nebo se nebude vůbec začleňovat do jejich šarvátek? Nebo přijde zase s nějakým svým průlomovým plánem jako vždycky? :D

a teď přejděme k vážnějším věcem, chtěla bych vám moc poděkovat za úžasných 70K přečtení 7.6K votes a 2.7K komentů, je to naprosto neskutečné a nemohu uvěřit, že vás tahle kravina stále baví, opravdu vám moc moc moc děkuju, jste úžasní ♥♥♥♥ a proto je kapitola také dnes, jako taková dorma poděkování :)

to je pro dnešek vše, budu se na vás těšit ve středu u další kapitoly ♥

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovujuv vás ♥

-Katy