Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 62. - Krysí lest

POHLED STEPHANIE

Seděla jsem stále v Komnatě nejvyšší potřeby. Nastala noc. Měsíc svítil pouze slabě. Prašivka odpočívala v mém náručí. Náhle se však zvedla a rozutíkala se pryč. Okamžitě jsem se za ní rozběhla. Ron by mě zabil, kdybych ji ztratila. Běžela chodbami a nezastavovala. Vyběhla ven na školní pozemky a mířila si to k Zakázanému lesu. Kam běží?

Překročila hranici a vběhla mezi stromy. Dostávali jsme se stále hlouběji a hlouběji. Nedostávalo se sem žádné světlo. Máchala jsem rukama všude kolem sebe, abych do ničeho nevrazila.

,,Prašivko!" zakřičela jsem z plných plic, ale ona se nevrátila. Ztratila se mi z dohledu. Kde může být. Vytáhla jsem si hůlku.

,,Lumos!" zašeptala jsem rázným hlasem a na konci hůlky se mi rozsvítilo silné světlo. Osvětlilo to aspoň něco. Prašivka nikde nebyla. Co teď budu dělat? Za sebou jsem zaslechla křupnutí větvičky. Prudce jsem se otočila, ale nikdo tam nestál. Stejný zvuk se ozval z jiného směru. Běhal mi mráz po zádech. Hodně se ochladilo a já nebyla vhodně oblečená.

Někdo mě chytil zezadu. Vypadla mi hůlka z ruky. Zakryl mi pusu, abych nemohla vykřiknout. Kdo to je? Neměla jsem možnost se bránit.

,,Drž se," varoval mě. Octli jsme se ve víru barev. Dotyčný se se mnou přenesl, ale kam mě to vleče? Všechno ustalo a my stáli na pevné zemi. Neznámý mě pustil a já byla volná. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Vytřeštila jsem oči. Dobře, jsem v příšvihu, pořádném průšvihu...

Všude kolem mě stáli smrtijedé s připravenými hůlkami. V honosném křesle seděl otec, nebo aspoň to, co z něj zbylo. Otočila jsem se na mého únosce. To je ten muž, kterého jsem viděla na školních pozemcích! To on musel otrávit mé přátele! Stále jsem na něho hleděla vražedným pohledem. Chtěla jsem mu ublížit, ale musela jsem se krotit. Nemohu použít kouzla, nebo něco z mých schopností. Otec by poznal pravdu a to nemohu dopustit.

,,Vítej, Stephanie," ticho přerušil chladný chraplavý hlas Pána zla. Neotáčela jsem se. Nechtěla jsem ho vidět. Byla z něj troska. Harry tleskám ti za zničení nejmocnější černokněžníka všech dob.

,,Copak tě Brumbál neučil slušnosti? K hostiteli se nemáš otáčet zády!" zvýšil hlas. Nebzpečně syčel. Poslechla jsem ho tedy. Nemám dnes chuť zemřít.

,,Hostiteli? Tohle není žádná návštěva! Vy jste mě unesl!" procedila jsem skrz zuby.

,,Nebo spíše tahle prašivá krysa mě unesla a otrávila mé přátele," dodala jsem. Chtěla jsem mu ublížit, ale nemohla jsem.

,,Nebudeš takhle mluvit s naším pánem, ty fracku!" zakřičela Bellatrix Lestrange a namířila na mě hůlku.

,,Tak pojď! Zabij mě," vyzvala jsem ji. Tušila jsem, že mají nějaké rozkazy, které nemohou porušit.

,,Bellatrix!" zakřičel otec a ona sklopila hlavu. Uchechtla jsem se. Jak je naivní. Směšné.

,,Určitě víš, proč jsi tu," začal svou dlouho nachystanou řeč Voldemort.

,,Ne, nevím," přerušila jsem ho svým odseknutím. To ho očividně rozčílilo.

,,Víš něco o mé dceři a já ti rozkazuji, abys mi řekla všechny informace, co o ní víš," rozčíleně na mě hleděl. Ušklíbla jsem se. Hraju si s ohněm, ale jestli mi bude chtít ublížit mohu se bránit. Chytla jsem si na krk, abych se ujistila, že mám ten řetízek od dědečka, který mi pomůže ukočírovat mou magii.

,,To si opravdu myslíte, že vám pomohu?" ušklíbla jsem se ironicky. Do očí mi padl velký had. To bude ono! Jeho šupina zachrání mé přátele! Jen se k němu dostat! Nikdo mi nepomůže. Trio je v minulosti a Draco se mnou nemluví. Musím to zvládnout sama. Musím to zvládnout kvůli přátelům a matce. Ona na mě spoléhá. Nezklamu ji. Bude na mě pyšná.