Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 146. - Odstíny bolesti

POHLED CHRISTOPHERA

Dovedli nás do Malfoy manoru, kde jsme stáli mezi Malfoyovými, s kterými byla Bellatrix. Cukl jsem sebou, ale k ničemu mi to nebylo. Dostali jsme se do slepé uličky, ze které není úniku. To není dobré.

,,Podívejme se, koho to tady máme," zasmála se šíleně Bellatrix a já v ten moment ztuhl. Máme u sebe viteály. Jestli je najdou, vezmou nám je a my budeme na začátku. Všechno se zkomplikuje. To se nesmí stát. Nevnímal jsem řeč té smrtijedky a pouze se soustředil na lapka, který prohraboval Miinu kabelku. Na sucho jsem polkl. Nesmí to najít. Prostě nesmí!

,,Hele, co jsem našel!" křikl ten pitomec a vytáhl všechny tři viteály, které jsme měli u sebe. Zděšeně jsem se podíval po ostatních. Byli stejně vyděšení jako já. Bellatrix přistoupila k lapkovi a pohlédla na předměty. V jejích očích se zatřpytila šílenost. A je s námi ámen.

,,Kde jste to vzali?!" zakřičela na nás. Nikdo se neodvážil odpovědět. Moc dobře věděla, co jsou ty předměty zač. Nemělo cenu jí to vymlouvat. Akorát bychom to zhoršili a o to nikdo nestojí. Třeba se dožijeme aspoň zítřka.

,,Luciusi, zavolej našeho pána. Tohle ho bude jistě velice zajímat," kývla na blonďáka. Dobře, teď to nebude zrovna snadné. Voldemort nesmí získat zpět své viteály. Schoval by je u sebe a my bychom se k nim již nedostali a to se nesmí stát, protože bychom nedodrželi slib a nemohli bychom zachránit svět před temnotou. Bellatrix popadla viteály do ruky, ale v ten moment se stalo něco zvláštního. Předměty začaly zvláštně zářit. Všichni jsme to zaujatě pozorovali. Zář se postupně zvětšovala, až nabrala největší intenzity. Musel jsem zavřít oči, abych neoslepl. Když jsem je opět otevřel, viteály byly pryč.

,,Co se stalo?! Kde jsou?!" ječela smyslů zbavená smrtijedka. Pobaveně jsem se ušklíbl. Přešla ke mně a pohlédla mi zpříma do očí. Neuhnul jsem. Nebál jsem se jí. Může mě zkusit vyděsit, ale nepovede se jí to. Je to jen pouhá harpye. Nechápu Voldemorta. Nechal ji na svobodě, přestože zavinila potrat jeho milované. Opravdu bezohledné.

,,Připadá ti něco k smíchu?!" zavrčela mi rozzuřeně do obličeje. Nadzvedl jsem obočí a laškovně na ni mrkl. Zrudla vzteky a zaťala dlaně v pěsti.

,,Jo. Vážně si myslíte, že zlo vyhraje? To jste tak moc naivní?" zasmál jsem se jí do obličeje. Vrazila mi facku. Úsměv mi z tváře stále nezmizel.

,,Za pravdu se každý zlobí," provokoval jsem dál. Když bude naštvaná, udělá chybu. Nebude se soustředit a my budeme mít šanci na útěk. Viteály nejspíše zachránila Channy. Možná je z ní duch, ale stále je mocná. Její moc přetrvává. Když může, tak pomůže.

,,Vypadněte!" zaječela na lapky, kteří se nechtěli ani hnout. Naštvala se a všem nějakým způsobem ublížila. Koho by napadlo, že někoho bude škrtit obyčejným hadem? Očividně je velkou milovnicí plazů. Nakonec jsme zde zůstali jen my. Jeden z hostů odhodil Miinu kabelku a z ní vypadl meč. Vyvalil jsem oči. To neměli vidět. Bellatrix se dívala střídavě na nás a na čepel. Vrátila se k Hermioně.

,,Odveďte je do sklepení. My si tady promluvíme," zapištěla vysokým hlasem. Jako na povel nás začali táhnout dolů. Snažil jsem se bránit, ale odpor byl marný. Neměli jsme naše hůlky. Sebrali nám je. Byli jsme bezbraní. Mia tam zůstala sama. Sešli jsme schody a vrhli nás do cely, kterou zamčeli. Naštvaně jsem se vrhl k mřížím a začal s nimi lomcovat.

,,Je to k ničemu," ozval se za námi slabý hlas. Pomalu jsem se otočil. Ron použil zatemňovač a rozsvítil světla. Nebyli jsme zde sami. Našli jsme Lenku a Ollivandera s nějakým skřetem, kterého za chvíli odvedli nahoru. Nebo spíš oni našli nás. Ohlédl jsem se na Harryho. Měl zpět svou podobu.