Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 121. - Tentokrát jen ve dvou

POHLED SCARLET

Prudce jsem se posadila a zhluboka oddechovala. Chladné kapičky potu mi stékaly po čele a já je setřela hřbetem dlaně. Druhou rukou jsem si vjela do vlasů a zatahal za konečky. Tiše jsem sykla. Přehoupla jsem své nohy přes okraj postele a zvedla se do stoje. Přehodila jsem přes sebe župan a přitáhla si ho více k tělu. Vydechla jsem a u úst se mi vytvořil obláček páry. Byla zde strašná zima.

Přešla jsem k oknu a pohlédla ven. Hodiny klidně tikaly. Čtyři hodiny ráno, přesně. Unaveně jsem si zívla. Tahle noční můra se mi vracel noc, co noc. Měla jsem jí už plné zuby. Bylo to tak...živé. Vždy jsem se probudila s výkřikem a neskutečnou úzkostí. Zrychleně jsem dýchala. Musím se vzchopit. Není jiná možnost. Musíme pomoct zlatému triu. Nic jiného nám nezbývá. Ale my to zvládneme. Musím doufat a věřit. Stiskla jsem víčka pevně k sobě a snažila se uklidnit.

Ozvalo se tiché vrzání dveří. Neotáčela jsem se. Nemělo to cenu. Od doby, kdy se zjistilo, že Voldemort skutečně povstal, vše je vzhůru nohama. Také to podpořila smrt Stephanie. Zajímalo by mě, jak se to stalo. Nikdo ji nedokázal porazit. Mohla by se postavit i svým rodičům, tak komu se povedlo ji zabít? Je to téměř nemožné!

,,Scar?" zaslechla jsem šepot za mými zády. Pootočila jsem hlavu na Chrise. Kývla jsem mu hlavou na pozdrav. Opět jsem otočila svým krkem a pohlédla na krajinu, která se rozprostírala venku. Smrtijedi ničí vše, co se jim postaví do cesty. Tento svět se řítí do záhuby.

,,Zase nemůžeš spát?" položil mi ruku na rameno a stoupl si vedle mě. Ušklíbla jsem se.

,,Kdybych mohla spát, tak bych klidně oddechovala ve své posteli a nestála tady," pousmála jsem se. Mírně se zasmál.

,,Jsem rád, že tě tvůj humor neopustil," neodpustil si poznámku a já nad tím mykla rameny.

,,Někdy je smích jedinou cestou z našeho utrpení," zamumlala jsem. Tuhle hlášku jsem zaslechla jednou od Channy. Měla pravdu. Nic nám už nezbylo. Vše je v troskách.

,,Chybí mi. Dia, Holl, Matt, Channy," po tváři mu stékala slza. Nahla jsem se k němu a palcem ji setřela.

,,Musíme být silní a pomoct," vydechla jsem a zvedla bojovně bradu.

,,Nepochybuj o moci magie. Všechno má svůj důvod," pokračovala jsem dále ve svém proslovu. Pouze kýval hlavou.

,,Máš pravdu. Postavíme se tomu čelem. Spasíme svět a zachráníme otce Channy," přitakal a zahleděl se někam do dálky.

,,V Bradavicích najdeme odpovědi. Za pár dní odjíždíme zpět do školy," informoval mě o situaci Chris.

,,Budeme muset být opatrní. Nevíme, co číhá za zdmi hradu," tam někde v dálce ničili smrtijedi všechno, co jim přišlo pod ruku. Zabíjeli mudlorozené, křížence, krvezdráce i čistokrevné. Nikdo nebyl v bezpečí. Nikdo si nemohl být jistý, že přežije do zítřejšího rána. Všude panoval jen strach a beznaděj. Je načase přestat se schovávat a začít bojovat. Postavit se za dobro a dovést ho k vítězství...Raději padnu v boji, než abych se schovávala jako ustrašená slepice. Zatla jsem ruku v pěst a rozhněvaně hleděla přes sklo. Pomalu se rozednívalo a slunce vylézalo na oblohu.

***

Hlasité pískání, všude kolem pobíhající prvňáci, kteří se bojí, aby něco nezapomněli. Už po šesté za svůj život stojím na nástupišti 9 3⁄4 . Přede mnou stála černo červená lokomotiva a vypouštěla páru. Ohlédla jsem se na mámu. Rozhlížela se všude kolem. Nechtěla mě do Bradavic pustit, ale přemluvila jsem ji.