Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 123. - První pokus

POHLED SCARLET

,,Jsi si jístá, že to vyjde?" zeptal se mě Draco nejistě.

,,Určitě," aspoň v to doufám. Dodala jsem v duchu. Vykročili jsme vpřed do Prasinek. Pod nohama nám křupal sníh a do tváří nás šlehal chladný vítr. Přitáhla jsem si šálu více ke krku a přidala do kroku. Ať už to máme za sebou.

,,Jenže Brumbál není hlupák, určitě to prokoukne," pochyboval Draco. Prudce jsem se zastavila a položila mu ruce na ramena.

,,Musíme doufat. Jde ti o život, Draco. Musíš uspět," pohlédla jsem mu zpříma do očí. Nakonec přikývl, ale v jeho očích byla stále nejistota.

,,Máme dost času na to, abychom to zvládli," pousmála jsem se a pevně stiskla jeho ramena, aby věděl, že jsem na jeho straně a pomohu mu.

,,Děkuju," vydechl a vtáhl mě do svého objetí, které jsem mu váhavě opětovala.

,,Maličkost," usmála jsem se, když jsem se od něho odtáhla. Dali jsme se zase na cestu.

,,Co ty a Blaise? Všiml jsem si, že se spolu bavíte," nadhodil nenuceně a já zbledla. To je to tak viditelné?

,,Jsme jen kamarádi," mykla jsem rameny, i když jsem si tím nebyla až tak moc jistá.

,,Nevím, na co narážíš," pokračovala jsem dál nejistým hlasem.

,,Na nic nenarážím, ale očividně jsem se trefil do černého. Jsi nervózní," usoudil se smíchem. Jsem ráda, že se baví, ale nemuselo by to být na můj účet.

,,Vtipné," utrousila jsem podrážděně a spražila ho naštvaným pohledem. Stále se smál.

,,Zmlkni," zčervenala jsem a jemně ho praštila pěstí do ramene.

,,Au, to bolelo," hrál ublíženě. Zasmála jsem se.

,,Chuďátko naše," zamumlala jsem pobaveně. Zvedl mě do náruče a já zaječela.

,,Pusť mě dolů!" poručila jsem, ale on jen pokroutil hlavou a rozběhl se. Běžel, jako by mu za patami hořelo. Avšak si nevšiml ledu nedaleko nás. Uklouzl na něm a společně jsme se řítili do sněhu. Zvedla jsem se jako první. To mu nedaruju! To si vypije! Popadla jsem hroudu sněhu do rukou a začala ji formovat do kuličky. Draco se nějak posbíral. Oprašoval ze sebe sníh. Udělal jsi ze sebe lehký terč, Dráčku. Ďábelsky jsem se zasmála a hodila kouli po Dracovi. Zrovna se otáčel, a tak jsem ho omylem zasáhla do obličeje. Rozesmála jsem se, až jsem uklouzla a opět spadla na zem. Popadala jsem se za břicho a nemohla se přestat smát.

,,Za tohle zaplatíš!" křikl pobaveně a už se ke mně řítil se sněhem v rukou.

,,Nee!" zaječela jsem a zvedla se rychle na nohy. V rámci možností jsem se rozběhla pryč. Smála jsem se jako malá a rychle utíkala. Avšak má cesta se zastavila před naším cílem. Ani jsem si neuvědomila, že běžím sem.

,,Tak ať to máme za sebou," vydechl Draco a vstoupil dovnitř. Následovala jsem ho.

,,Potřebujeme někoho, kdo je sám," usoudila jsem a rozhlížela se. Všimla jsem si jedné studentky Nebelvíru, jak jde na záchod.

,,Já to udělám," šeptla jsem a nastavila ruku k Dracovi, aby mi dal onen předmět. Nechtěl to však udělat.

,,Draco!" pronesla jsem rázněji. Nakonec si povzdechl a předal mi to. Pousmála jsem se a rychlým krokem jsem vešla na záchodky.

,,Ahoj," pozdravila jsem a mile se na ni usmála.

,,My se známe?" pozvedla obočí. Přešla jsem blíže k ní a nasadila ďábelský úšklebek. Vytáhla jsem si hůlku.

,,Imperio!" křikla jsem. Okamžitě se přestala vzpouzet.

,,Tohle předáš Brumbálovi. Nebudeš si pamatovat, kdo ti to dal," zašeptala jsem tichým strašidelným hlasem. Přikývla a odešla. Jedna věc splněna. Ušklíbla jsem se a chvíli počkala, aby to nebylo tak nápadné. Vyšla jsem a kývla na Draca. Odešli jsme.

,,Tak co?" vydechl přebytečný vzduch z jeho plic.

,,Všechno je v pořádku," uklidnila jsem ho s úsměvem. V tichosti jsme pokračovali zpět do hradu. Snad to vyjde. Nechci, aby Draco zemřel. Channy by to zničilo. Snažila se nás všechny ochránit. Kdyby zde byla, možná by se nestal smrtijedem. Možná by přemluvila svého otce a on ho nechal být. Ale to jsou jen teorie. Nikdo neví, jak by to bylo doopravdy.

Prošli jsme bránou a poklusem jsme se dostali až ke společenské místnosti.

,,Čistá krev," řekl Draco a vchod se nám otevřel. Rozdělili jsme se a každý šel do svého pokoje. Byla jsem domluvená s Blaisem. Měl pro mě překvapení. Zajímá mě, co to je. Vběhla jsem do své komnaty. Nikdo zde nebyl. Otevřela jsem skříň. Musím přeci nějak vypadat, ne?

Nakonec jsem si vybrala černé legíny a zelený kašmírový svetr. Vydala jsem se do koupelny, kde jsem se vyslékla. Nechala jsem na sebe stékat kapičky vařící vody. Slastně jsem vydechla. Namočila jsem si i vlasy a pořádně si je umyla.

Všechno jednou končí a i já musela vylézt. Koupelna byla zahalena párou. Po hmatu jsem se dostala k umyvadlu. Vyčistila jsem si zuby a jemně se namalovala. Vlasy jsem si stáhla do pevného vysokého drdolu. Převlékla jsem se do již předem připraveného oblečení. Stoupla jsem si před zrcadlo a zkoumala svůj vzhled. Nevypadala jsem zle. Mykla jsem nad tím rameny a obula si kozačky s menším podpatkem. Do boty jsem si zastrčila hůlku a vyrazila jsem na domluvené místo.

Pobrukovala jsem si neznámou melodii a čekala na Blaise. Všude bylo prázdno. Nejspíše jsou všichni venku, nebo v Prasinkách. Pokroutila jsem nad tím hlavou. Komu by se chtělo do toho mrazu? Většině Bradavic. Uchechtla jsem se nad tou myšlenkou.

,,Ehm," vyrušilo mě odkašlání. Prudce jsem sebou škubla a otočila se na svého narušitele. Byl to Blaise. Jednu ruku měl schovanou za zády. Nadzvedla jsem obočí. Objala jsem ho na uvítanou.

,,Co je to překvapení?" vyhrkla jsem nedočkavě. Blaise se zasmál. Zdálo se mi, jako bych zaslechla nějaké kroky za sebou, tak jsem se tam podívala, ale nikdo tam nebyl. Když jsem se otočila zpět, Blaise klečel. Otevřela jsem pusu, abych se ho zeptala, co dělá, ale on mě předběhl.

,,Scarlet Moor, již dlouho jsem ti chtěl něco říct, ale zatím jsem nenašel odvahu, avšak už jsem to nevydržel a nyní tu před tebou klečím a chystám se pronést ta osudová slova. Je to dlouho od doby, kdy jsme se spolu začli bavit a já si uvědomil, jak jsi vtipná, hezká, milá a ve všem mi rozumíš. Nedávno jsem si uvědomil, že mé city nejsou pouze přátelské. Miluji tě, Scarlet. A tímto se tě chci zeptat. Staneš se mou dívkou?" s očekáváním v očích mě pozoroval. Zpoza zad vytáhl rudou růži. Na sucho jsem polkla.

,,J-já , m-musím si to rozmyslet," dostala jsem ze sebe a rychle se rozběhla pryč. Z očí mi tekly slzy. Tvořily za sebou cestičku, aby je mohly následovat další. Tohle jsem pokazila. Ale já jsem nevěděla, co k němu cítím. Možná je to láska, možná ne. Nejsem si jistá! S brekem jsem utekla na Astronomickou věž, kde jsem se posadila na zem a plakala...

**************

Aloha, lidi :)

tak jsem zase zpátky a žiju, to jste rádi, co? :D každopádně vám přikládám novou kapitolku Ravenclaw and Slytherin :) uvědomuju si, že jedeme poměrně rychle, ale wp má omezený počet kapitol a nějak se do toho vlézt musíme, navíc, doba mezitím není podstatná:)

Jste překvapení Blaisem a jeho náhlým zájmem o Scar? Myslíte, že v tom něco smrdí, nebo to myslí opravdu upřímně? :)

to je pro dnešek vše:) pro případné čtenáře Pohledu smrti - kapitola vyjde zítra:)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

Tak se Vávra, lidi!

-Katy