Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 110. - V jednom týmu

POHLED STEPHANIE

Kráčela jsem chdobou a všichni mi raději uhýbali z cesty. Potřebovala jsem nutně mluvit s Dracem. Potřebuji od něho menší pomoc. Přeci jen, snaží se dostat Brumbálovu armádu a to nemohu dopustit. Jsem členkou vyšetřovatelského sboru, ale nechci je dopadnout. Musím je varovat před všemi možnými nebezpečími. Došla jsem až na školní pozemky. Draco seděl pod jedným stromem s hejnem svých obdivovatelek. V čele byla Parkinsonová. Protočila jsem nad tím oči.

,,Vypadněte," sykla jsem na ně výhružně. Draco nadzvedl obočí. Většina z těch nán se zvedla a odešly pryč. Parkinsonová však musela zůstat.

,,Neslyšela jsi? Vypadni!" zavrčela jsem rozzuřeně. Skoro jsem nespala. Celou noc se mi zdála jedna a ta samá noční můra pořád dokola. Bylo to strašné, ale z nějakého důvodu mi přijde, že jsem to neměla vidět. Zafuněla jsem.

,,Proč bych to měla dělat?" nadzvedla obočí a arogantně se ušklíbla. Na to jsem neměla nervy. Mávla jsem rukou a vykouzlila jí parohy.

,,Vypadni, nebo dopadneš ještě hůř," úšklebek zdobil mé rty a ona zděšeně osahávala své parohy. S jekotem vstala a rozběhla se pryč.

,,Očividně tě něco naštvalo," ozval se Draco. Otočila jsem se na něj a posadila se. Neverbálně jsem použila kouzlo, aby nás nikdo neslyšel.

,,No neříkej!" křikla jsem po něm. Byla jsem celá napjatá a všechno mě bolelo.

,,Co se ti stalo?" zeptal se starostlivě a položil mi ruku na rameno.

,,Vždycky, když jsem zavřela oči, se mi před očima objevila ta stejná noční můra. Ale vím, že nebyla pro mě," šeptla jsem zkroušeně a lehla si do trávy.

,,Jak to můžeš vědět?" ozval se se zvědavostí v hlase.

,,Otec by jistě nechtěl, abych viděla, jak napadl Arthura Weasleyho," zamumlala jsem s ospalostí v hlase.

,,Sama jsi mi říkala o schopnosti čtení myšlenek. Nezdálo se to Potterovi? Mohlo se to přenést i do tvých snů," tohle mě nenapadlo. Možná má pravdu. Přeci jen, dávalo by to smysl...

,,Ale pochybuji, že jsi přišla jen kvůli tomuhle," pronesl se zamyšlením. Měl pravdu šlo o něco jiného.

,,Nebudeš souhlasit," zamrmlala jsem a promnula si spánky.

,,Zkus to," pobídl mě.

,,Potřebuji, abys mi pomohl krýt Harryho a ostatní před Umbridgeovou," špitla jsem. Draco celý zrudl a prudce se postavil. Chodil sem tam a házel na mě nevraživé pohledy. Po chvíli se celkem uklidnil a posadil se zpět.

,,To nemyslíš vážně! Víš, že to bude považováno za zradu? Zradu tvému otci?!" křičel a přitom rozhazoval rukama všude kolem sebe. Zacpala jsem si uši, abych neohluchla.

,,Ano, ale oba moc dobře víme, že otec padne. Chci, aby přežil. Nechci ho ztratit," zvedla jsem se na nohy a koukala na něj z vrchu.

,,Zbláznila ses? Jestli na tohle přijde, jsme mrtví," sykl a stoupl si naproti mně. Hleděli jsme si z očí do očí. Vedli jsme válku, kdo dřív uhne pohledem. Prohrál.

,,Stále nejsi právoplatný smrtijed," namítla jsem. Z plna hrdla se zasmál. Nakrčila jsem obočí.

,,Zatím ne, ale doba mé svobody se rychle krátí," povzdechl si.

,,Zvládneme to. Musíme. Pomoz mi zachránit mého otce před smrtí," poprosila jsem ho. nadzvedl obočí a zkoumavě si ho prohlížel.

,,A proto chceš pomáhat Potterovi? To nedává smysl!" zamračil se. Pousmála jsem se.

,,Když mu pomůžeme, bude lehčí získat si jeho důvěru," mykla jsem rameny.

,,Chceš snad, aby tvé děti vyrůstali v domnění, že jsi nic neudělal? Že jsi všem událostem pouze přihlížel?" vzpomněla jsem si na výlet do minulosti, kde jsem potkala Wolfie. Uhodila jsem hřebíček na hlavičku.

,,O čem to mluvíš?" nedal se. Jeho zvědavost byla vtipná. Snažil se něco vyčíst z mého obličeje. Nepovedlo se mu to.

,,Uvidíš. Za několik let. Ale na tom teď záleží. Draco, pochop, že po válce se na nás všichni budou dívat prsty. Možná skončíme v Azkabanu za smrtijedství. Tohle chceš? Musíme něco podniknout a dokázat, že jsme si zvolili jinou cestu," vjela jsem si frustrovaně rukou do vlasů a čekala na jeho reakci. Pousmál se.

,,A jak si to představuješ? Nedokážeme od něj Umbridgeovou udržet dlouho. Jednou se to provalí a bude to daleko horší," zničil mou planou naději. Pokroutila jsem nad tím hlavou.

,,Budeme ji zdržovat, jak nejvíc to půjde. Bradavice musí být připraveny na poslední střet," mé oči nabraly tmavší odstín. Cítila jsem to. V krvi mi koloval adrenalin. Jsem největší buřič. To by otce určitě nenapadlo.

,,Když tě tak poslouchám, začínám si čím dál tím víc myslet, že máš další plán. Něco, o čem nikdo neví," zamumlal zamyšleně. Ušklíbla jsem se a přiblížila se víc k němu.

,,Vždy mám nějaké eso v rukávu," mrkla jsem na něj. Společně jsme se rozešli zpět do hradu.

,,Seznámíš mě se svým plánem?" nadzvedl obočí a letmo se na mě koukl.

,,Možná později. Ještě nenastala ta správná doba. Ale věř mi, bude to většinu lidí, které mám ráda, bolet," povzdechla jsem si.

,,Mám se bát?" neodpustil si poznámku. Ušklíbla jsem se.

,,Záleží na tom, jestli mě máš rád," mrkla jsem na něj. Vešli jsme na školní chodby. Všude bylo pusto. Trošku jsme se ulili z jedné hodiny, ale nevadí. Aspoň máme klid na tuhle debatu.

,,Samozřejmě, že mám, Stephanie. Možná jsme měli mezi sebou nějaké neschody, ale stále jsme toho dost prožili," zastavil se a zahleděl se na mě. Přikývla jsem.

,,Tak co, Draco Malfoyi? Přidáváš se na temnou stranu, která půjde do boje za spravedlnost?" pronesla jsem až moc falešným pisklavým hlasem. Draco se rozchechtal. Bouchla jsem ho hravě do ramene.

,,Počítej se mnou, Stephanie Chantal Brook," poslední slovo pronesl nejdůrazněji a mrkl na mě. založila jsem si ruce v bok. Zasmál se a opustil mě uprostřed prázdné chodby. Mykla jsem nad tím rameny. No co. Mávla jsem nad tím rukou a vydala se do Havraspáru. Jsem moc unavená na to, abych šla na hodinu. Nezvládla bych to. Zívla jsem si a blaženě se usmála nad představou, že zase ulehnu do své krásné vyhřáté postele. Zahrabu se pod peřinu a dnes se od tamtud ani nehnu. Přivřela jsem slastně oči a rozběhla se, abych tam dorazila dřív. Dupala jsem jako slon, ale vůbec mi to nevadilo. Zaběhla jsem za roh a blížila se ke vchodu, kde mě bude klepadlo opět trýznit nějakou pitomou hádankou. Ale neboj se postýlko moje! Už běžím!

**********************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly a zároveň vám gratuluju, že jste se dostali tak daleko :) dočíst se až ke 110. kapitole to chce opravdu výdrž a já se vám za to klaním :) :D ještě 43 kapitol, kdo to se mnou dotáhne až do konce? :D

Stephanie se spolčuje s Dracem, aby zdrželi růžovou žábu a nedostala naše hrdiny, myslíte, že se jim to povede, nebo je naše "milovaná" profesorka prokoukne? :c

Teď to uvědomění, že na Dolinku není snad ani jedna ff, nebo zná někdo z vás nějakou? Celkem by mě zajímalo, o čem by tak byla:) ráda bych si něco takového přečetla :D

to je pro dnešek asi vše :D každá odezva moc potěší, nějaký ten názor do komentu, vote a přečtení, však víte:)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy