kapitola 66. - Prosba a příkaz

2.4K 174 54
                                    

POHLED STEPHANIE

Mířila jsem si to za Brumbálem. Doufala jsem, že bude ve své pracovně. Potřebuji jeho pomoc. Musím se do toho turnaje dostat. Ano, je to riskantní, ale risk je zisk. Kráčela jsem rychle. Nechtěla jsem, aby si mě někdo všiml. Všechno musí proběhnout v tajnosti. Od toho, co se mi zdál sen, jsem celá nervózní a napjatá. Jestli chce můj otec povstat, bude to zlé. Už ví, že jsem jeho dcera, tudíž se může lépe připravit a já mu v tom nezabráním. S povzdechem jsem zrychlila. Klusala jsem potemnělými chodbami. Nikde nikdo. Došla jsem k cíli a začala hádat heslo. Ležérně jsem se opřela o zeď. Tohle bude očividně na dlouho. Asi na desátý pokus jsem se konečně trefila. Začaly se vysouvat schody. Stoupla jsem si na jeden a nechala se vyvést až nahoru.

Zaklepala jsem, ale odezvy se mi nedostalo. Pomalu jsem otevřela dveře. Hlasitě zaskřípaly. Nepříjemně jsem přivřela oči. Vstoupila jsem do místnosti a rozhlédla se všude okolo. Všimla jsem si Brumbálova fénixe. Přišla jsem k němu blíže a pohladila ho po hlavě. Kde Brumbál vězí?

,,Dobrý den, Stephanie," ozvalo se mi za zády a já sebou prudce škubla. Kdy sem přišel?

,,Dobrý den," otočila jsem se k němu čelem. Na tváři mu pohrával lišácký úsměv.

,,Co potřebuješ? Pochybuji, že jsi za mnou přišla jen na návštěvu," jeho úsměv se prohloubil.

,,Chci vás požádat o pomoc," přiznala jsem na rovinu. Stejně by poznal, že se něco děje.

,,Ano?" usadil se za svůj pracovní stůl a propletl si prsty. Stále ze mě nespouštěl oči.

,,Chci se přihlásit do turnaje," zamumlala jsem a také se posadila do jednoho z křesel. Vyvalil na mě své pomněnkové oči.

,,To není možné. Turnaj je přístupný pro studenty, kteří jsou starší sedmnácti let," zavrhl mé přání.

,,Musím se tam dostat. Navštívila mě Rowena. Varovala mě před nějakým blížícím se nebezpečím. Prý to má co dočinění s tímto," mykla jsem rameny.

,,Jaké nebezpečí?" nadzvedl obočí.

,,To mi neřekla. Vím jen to, že někde v Bradavicích se potuluje smrtijed," svraštila jsem obočí a založila si ruce na hrudi. Více jsem se zapřela do křesla.

,,To není možné. Neexistuje způsob, jak by se sem mohl dostat," vstal a přešel k oknu.

,,Potřebuji, abyste mě přihlásil. Sám víte, že to ustojím. Dokážu se o sebe postarat," namítla jsem okamžitě a také se postavila.

,,Jsi si jistá?" přeměřil si mě zkoumavým pohledem od hlavy až k patě.

,,Ano," kývla jsem rozhodně hlavou.

,,Dobrá. Zajistím to," nakonec povolil. Rozloučila jsem se a vydala se do společenky.

***

Uběhlo pár dní. Mezitím se nestalo nic důležitého. Až na to, že se dvojčata Weasleyova pokusila obelstít věkovou hranici, kterou nakreslil sám Brumbál. Skončilo to tím, že jim narostly vousy a zešedivěli. Neubránila jsem se smíchu. Bylo to směšné.

Dnes se mělo konat vyhlášení. Měli být zvoleni tři šampioni, ale tentokrát jich bude nejspíše pět, včetně mě. Nedočkavě jsem seděla u havraspárského stolu a čekala. Čekala jsem na vyhlášení. Konečně se všichni nahrnuli do místnosti a mohlo se začit. Brumbál předstoupil před pohár. Zpoza něj se valil červený dým a po chvíli vylétl kousek pergamenu.

,,Kruvalským šampionem se stává..." na chvíli se odmlčel.

,,Viktor Krum!" dokončil a bouřlivý potlesk se rozlehl celým sálem. Viktor vstal a odešel někam dozadu. Celý proces se zopakoval a Brumbál opět hbitě chytil lísteček se jménem.

Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat