Poslední jednorožec

Artemis VS Talara

Pegasus
Pomalu překračujeme jeden kámen za druhým. Nikdo z nás nemluví, je slyšet jen naše tiché, pravidelné oddechování. Sem tam se po sobě někdo ohlédne, ale jinak má každý z nás hlavu skloněnou a utápí se ve svých vlastních myšlenkách.
Vedle mě se po celou dobu drží Artemis. Její společnost mi nevadí, mám ji celkem rád a docela si rozumíme. Před námi kráčí Fox s Russianem a vedle Foxe jde Siréna, která má jeko jediná z nás enargii na to, aby byla pozitivní. My ostatní jsme jako mrtvoly. Ani jsem netušil, jak je tahle cesta namáhavá. Jdeme skoro pořád do kopce. Sice chceme pryč z hor, ale abychom se tam dostali, musíme je všechny přejít a potom se konečně dostaneme na planiny, kde nastane další z mnoha částí naší výpravy. A ta zní jednoduše: přejít je. Když jsem byl menší, myslel jsem si, že je to lehké, prostě se rozeběhnout a kilometr po kilometru postupovat vpřed. Ale až teď mi dochází, že na planinách jde o život. A přežije jen ten, kdo je dost silný na to, aby takovýhle úkol zvládl. Ti ostatní zemřou.
,,Jak je to daleko?"zeptá se mě Artemis šeptem.
,,Hodně. Cesta nám zabere skoro týden. Bylo by snažší se přenést, ale je dost velká pravděpodobnost, že bychom to napřežili,"odpovím stejně potichu.
,,Ale co když se nic nestalo a Sněženka se tenkrát spletla?"podotkne opatrně.
Zastavím a rozčílením roztáhnu nozdry. Tohle přece nemůže myslet vážně!
,,Promiň,"omlouvá se rychle, když vidí můj rozzuřený výraz.,,Jen chci říct, že se třeby nic nestalo. Možná to nebyli vlkodlaci a dohoda je neporušená."
Zklidním se a opět pokračuji v chůzi.
,,Možné to je. Ale stejně je lepší si to ověřit,"zafrkám.
Artemis ztichne a oba dva se zase vrátíme ke svým myšlenkám. Ale moje tělo si odmítá najít téma, nad kterým bych mohl přemýšlet. Jako kdyby se mi vymazali všechny myšlenky. V hlavěmám úplně pusto. Jako na planinách, které nás za několik hodin čekají.
Nad námi se ozve šum křídel. Zvednu hlavu a jakmile spatřím to, co nad námi proletělo, zastavím se a vytřeštím oči. Je to bílý Pegas. Jeho křídla jsou delší, než celé moje tělo. Krouží nad námi a my všichni stojíme a čekáme, co se bude dít. Byl by zázrak, kdyby přistál. Pegasové jsou vzácní, ještě vzácnější než jednorožci. Setkat se s nimi je skoro nemožné. Ale my máme to štěstí, že ho vidíme na vlastní oči.
Pegas zpomalí, přestane mávat křídly a pomalu se snese k zemi. Já asi omdlím.
,,Kdo jste?"osloví nás přímo. Je to klisna. A její hlas nezní moc nadšeně.
,,Jednorožci, jak vidíš,"odsekne Artemis. Pohlédnu na ní a všimnu si, že  toho jednorožce probodává pohledem. Ajaj. Tohle nebude příjemné setkání. Je mi jasné, že se k nám ta klisna nezachovala zrovna přátelsky, přece jenom jsme jí nic neudělali. Ale myslím, že by se k ní Artemis neměla hned stavět jako ke svému nepříteli.
,,Já jsem Talara. Proč jste tady? Co tu chcete? Tohle je moje území. A já nemám ráda, když je tady někdo, koho sem napustím,"představí se, ale hned se do nás pustí.
,,Tobě může být jedno, kdo jsme. Ale zaráží mě, že tohle je tvoje území. Planiny nikomu napatří. Tohle je území Nikoho,"ozve se Russian.
Takara si odfrkne a začne se okolo nás procházet. Tím pádem nás donutí shlouknout se do malého kruhu, kde se nemůžeme ani hnout. O co jí jde? Copak jí tak vadí, že naše cesta vede právě tudy? A proč je hned od začátku tak nepříjemná?
,,Jděte pryč. Hned," poručí a postaví se těsně před Artemis.,,A ty...sestro, už se tady víckrát neukazuj. Nemusela bys to přežít," zasyčí jí do ucha, ale stejně to slyšíme i my ostatní.
Zalapu po dechu. To snad není pravda! Ona jí opravdu řekla sestro?!
Artemis ztuhne, ale potom se začne třást zlostí. Teď je všechno jasné. Artemis s Talarou mají určitě něco společného, ale doposud o tom nikdo nevěděl.
,,Já věděla, že se nevzdáš. Ty vždycky budeš stejná. Nikdy nikoho nenecháš na pokoji," pustí se do ní Artemis.
Teď jsem naprosto zmatený. Co se mezi nimi stalo? A jak je možné, že jsou to sestry? Artemis je jednorožec a Talara pegas. To nikdy nešlo dohromady. Ale pokud se opravdu něco stalo, tak Artemis není obyčejný jednorožec. Musí být v něčem jiná. Možná vypadá jako jednorožec, ale její schopnosti budou lepší, než ty naše. Bude v nich něco, co nemá ani pegas, ani jednorožec, ale oba druhy dohromady. Ale to naprosto popírá veškeré zákony přírody.
,,Ach, tak tvoji kamarádi o tom nevědí? Tys jim neřekla, že múj otec opustil mou matku kvůli té tvojí a vznikla jsi z toho ty?" zašklebí se Talara na Artemis a o krok ustoupí. Artemis opustí náš kruh a stoupne si metr od nás. My ostatní ani nedutáme, protože nikdo z nás neví, co se děje.
,,Řekla sis o to sama. Já tě varovala, že pokud se zase ukážeš, tak tě zabiju. A tys to stejně udělala. No, tak tady to máš," prohlásí a pošle na Talaru kletbu. Talara ji odrazí kouzlem a zasměje se.
,,Vážně si myslíš, že mě porazíš?" vykřikne se smíchem a vyprovokuje tak Artemis.
Artemis se začne třást. Hříva jí ztmavne a prodlouží se. Ocas začne růst jako kdyby ho někdo natahoval. Její roh se rozzáří smaragdově zelenou září a zabalí ji do velké, tmavé koule. Země pod našima nohama se chvěje, jako kdyby nastalo zemětřesení. Vítr fouká a roznáší kolem nás listí. Hluk, který Artemis vyvolala mi rve uši. Něcoi takového jsem ještě nezažil.
Artemis se zvětšuje. Ne úplne celá, vypadá to, jako kdyby jí něco rostlo. Ale co to je, vidím až po tom, co světlo kolem ní zhasne. Artemis zvedne hlavu a představí se v nové podobě.
Její srst je světlá, stejně jako byla předtím. Ale ocas a hříva jsou přebarvené na černo. Její oči dostali nádech zelené, a rohem jí sem tam projede světle zelený paprsek. Vypadá to trochu jako elektrický výboj. Celá se leskne a musím říct, že jí to takhle sluší. Ale hříva, ocas ani nic jeného není to hlavní, co se na ní změnilo.
Na bocích jí vyrostla dlouhá, bílá křídla se kterými byla schopná doletět ke drakům a zpátky na jediný odraz. Jsou plná svalů, a myslím, že by jí unesla dvakrát.
No, je to bomba.
Talara se zašklebí a vylétne do vzduchu. Artemis jí okamžitě následuje a jakmile vystoupá na její úroveň, pošle po Talaře kouzlo. Talara se snaží uhnout, ale je mic pomalá. Zasáhlo ji to. Začne padat, ale v poslední chvíli to vybere a vrátí se zpět na nebe.
Artemis dlouho neváhá a vrhne se na ní. Mávne křídly a rihem bodne svou sestru do hrudi. Talara se zapotácí a hlava jí klesne dolů. Vypadá to, že omdlí, ale nakonec hlavu zase zvedne a letí k Artemis, která už zase stihla odletět. Artemis je silnější, hbitější a mocnější. Talara proti ní nemá žádnou šanci.
A Talara o tom asi ví, protože sletí na zem. Je vyčerpaná a teče z ní pot. Zato Artemis vypadá, jako kdyby se nic nedělo. Je úplně v pohodě.
Talara se na Artemis podívá, ale jakmile zjistí, že jí probodává pohledem, sklopí hlavu. Ani jedna z nich nepromluví a mně už to začíná připadat trochu děsivé.
,,Vzdávám se," řekne Talara tiše.
Artemis se poprvé za tu dobu, co jsme na cestě usměje. Ale není to na Talaru, spíš to vypadá, že se jí něco splnilo. Možná nějaké přání z dětství...
,,Vyhrála jsi, sestro. A já už ti nebudu stát v cestě. Jděte, ať je to kamkoliv. Vaše cesta je volná," zašeptá, roztáhne křídla a odletí pryč.
Dobrou půl-hodinu všichni stojíme a civíme na Artemis, která je k nám otočená zády. Všichni jsme byli svědky souboje, který se odrhrál mezi sestrami. Vůbec nevím, co si o tom všem mám myslet.
Nakonec se Artemis přece jen otočí. Koukne na nás a já pochopím, že je konečně šťastná. Protože výhra nad její sestrou je to jediné, co si přála.