Poslední jednorožec

Síla v těle i duši

Wernera

,,Werdorbe?" šeptnu do tichého šplouchání mořských vln zalitých rudou září vycházejícího slunce. Zanedlouho začne nový den, přijdou nové starosti a my se budeme muset znovu rozhodovat. Ještě však máme trochu času na vyřešení několika záhad, které nám lomcují srdcem.

,,Hm?" zabručí můj starší bratr spokojeně a natočí ke mně zjizvenou hlavu. Nedívám se na něj, drápy se pevně držím velkého výčnělku ve skále a s klidným dechem zírám na tu modrou krásu před námi.

,,Stýská se ti po světě tam venku?"

Otevře jedno safírové oko a po tváři mu přeběhne nechápavý výraz. Pravda, na takové otázky je ještě moc brzy, ale později už možná nebude příležitost. Čeká nás spousta vyřizování. Už lenošíme moc dlouho.

,,Mořská se od sladké vody moc neliší."

Musím mu dát za pravdu, ale stejně je ve vzduchu něco, co mi drásá nervy. Možná stesk?

,,Chybí mi válka," přizná Werdorb po chvíli napjatého ticha, ,,a ta radost z nově objevených věcí. Vím, že zabíjení není hezká věc, ale ty krysy, které nám zlomily srdce, si nezaslouží dýchat tento vzduch. Mám chuť vykousnout jim plíce z těl, aby si uvědomily, kolik bolesti nám přinesly."

,,Objevy?"

,,Přátelství, touha, spojenectví," protáhne se a usedne na výčnělek vedle mě. Do našich zářivých těl se opře chladný vítr.,,Nikdy jsem nic podobného nezažil. Můj život se skládal z učení a bolesti, ale když jsem se plně uzdravil a potkal Tajgu, konečně mi svitla naděje. Rád se rvu, to víš, ale až v poslední době mám pro koho bojovat."

,,Mně se stýská po těch výpravách," prozradím, ,,které jsem podnikala s Pegasusem. Ani nevíš, jak moc mi přirostl k srdci. Mám ho ráda."

Hluboce zabrouká a usměje se.,,Myslím, že zanedlouho se znovu shledáme. Válka neskončila."

,,Ta nepomine nikdy."

,,Pravda. Na to jsme moc hloupí."

,,A pomstychtiví."

,,A žárliví."

Zasměji se, protože se znovu dokonale doplňujeme. Opravdu k němu mám už od dětství větší vztah, než k Weile. Je to zarážející, protože jsme se několik let neviděli a mně připadal mrtvý, ale je to tak.

,,Chci ho znovu vidět," postesknu si a zaryji drápy do kamene.

,,Monty určitě přetrhal všechny spoje mezi lesem a okolním světem. Nedostaneš se k němu, ani kdybys chtěla."

Zavrčím.,,Tak je prostě najdeme. Jeden les se na planinách neztratí."

Ušklíbne se.,,Trpělivost, sestřičko."

,,Jak mám čekat, když vím, že jeden druhého potřebujeme?"

,,Osud všechno zařídí. Teď přestaň myslet na špatné věci a pojď mi pomoct vyburcovat Weilu k dalšímu boji s tebou. Nemůžu se dočkat, až znovu skončí křídly na zemi."

,,Nepodceňuj ji," varuji ho se smíchem, přestože vím, že Weila stále nemá šanci.

,,Víš, že mám pravdu," blýskne po mně zářivým úsměvem a já v duchu děkuji všem bohům za to, že mi ho vrátili. Teď už si opravdu nedokáži vybavit svět bez něj. Miluji ho celým svým srdcem. Tahle láska je silnější, než jsem kdy cítila k Terdosovi. S ním jsem přežívala, kdežto s Werdorbem žiji. Terdos mě držel nad vodou, za což mu budu vděčná do smrti, ale nikdy mu neodpustím jeho zradu. Mému bratrovi se zkrátka neubližuje.