Poslední jednorožec

Dcera větru a vody

Werdorb

Z mého pravého křídla vytryskne krev. Vykřiknu bolestí, oženu se hlavou a prokousnu zrádci s temnýma očima přední nohu. Uskočí, vykroutí nohu z mého železného stisku a zhluboka se nadechne. V jeho útrobách žhne spalující oheň. Plameny se derou na povrch. Vzduch v okolí deseti metrů houstne, zahřívá se a čpí.

Zabiju tě. Zabiju.

Otevřu tlamu a zabalím toho zlatého sraba do blyštivě modré přikrývky. Jeho hrdost vyhasíná společně s ohněm vybuchujícím v jeho perfektním těle.

Zrádce. Zabiju tě. Špíno.

,,Werdorbe, ne! Zabije tě!" Její podmanivý hlas naplněný zoufalstvím drásá mé jizvami plné srdce. Křičí, její nářek mi trhá uši a podkopává poslední kousek hrdosti. Jsem zlomený jako mrtvé ptáče.

Terdos se zazubí, vyplivne krev a vylétne do vzduchu. Následuji ho, nechávám svou rodinu a bílé tanečníky se zlatým srdcem daleko za sebou.

Podvodníku! Vrahu!

Střetneme se jako hvězdné meteory. Já na něm, on pode mnou, oba naplněni hněvem a zlobou.

Myslíš, že mě porazíš? Zabiju tě. Rozbíječi vajec. Špíno.

Provedu prudký obrat vzad, mé zjizvené tělo se prohne jako větev vrby. Naberu výšku, roztáhnu křídla a obletím nositele smrti jedním plavým pohybem. Můj čin ho rozhodí, několik vteřin zmateně koulí oči. Potěšeně se usměji.

Nemáš šanci, Terdosi.

Je menší než já, ale má silnější nohy. Jeho prudký náraz mě vymrští daleko od mých nejbližších. Vidím Tajgu, jeho moudré oči jsou plné očekávání a staré bolesti.

Vidíš, cos provedl? Všechno jsi zkazil. Všechno. Ale budeš pykat, smrade. Tvá krev se vsákne do zpustošené zeminy planin. 

,,Co uděláš, Werdorbe?" Volá tak posměšně, jako kdyby už někdy v životě vyhrál. Ale mě nikdy neporazí. Nikdy.

Zabiju tě.

V letu mu skočím na záda a zakousnu se do pevného krku. Drápy zaryju do měkkého masa. Mezi šupinami protéká horká krev. Pro sebe se usmívám. Nikdo mě neporazí.

Do pletence dračích těl narazí něco velkého, rozzuřeného a zklamaného. Tu mysl poznám, cítím její hněv a nenávist.

I ona chce tvou smrt. Tomuhle říkáš vítezství?

Má blyštivá sestra neváhá ani minutu. Zařve, vychrlí svému snoubenci do tlamy ledovou vodu a jedním ostrým drápem vypíchne dračímu zrádci oko. Terdos zařve jako šílený, jeho tělo sebou divoce škubá. Ale může někdo překonat sílu dvou dračích sourozenců? Ne. Nikdo. Jsme jako jeden, naše myšlenky se proplétají jako pavoučí vlákna.

Máchnu křídly, vynesu nás nad mraky a znovu kousnu do otevřené rány. Wernera následuje mého příkladu, oslepí Terdose a vyrve část jeho hrudi. Jeho zoufalý řev se nese planinami, naše vítězství slyší bytosti ze všech koutů zmučené planety.

Co jsem říkal? Zabiju tě.

,,Pusť ho, Wernero! Slepý už nikam neuteče. A já chci mít poslední ránu."

Wernera pouze kývne, plivne na Terdose několik cákanců horké vody a pustí se. Těsně nad zemí roztáhne křídla, ladně se vznese a zakrouží nad skupinou přihlížejících nad námi. Pozvedne ušlechtilou hlavu a vykřičí svou radost a sebedůvěru do světa. Vyzívá všechny možné bohy, aby se postavili jí, dceři větru a vody, největším vládcům naší planety.